25 Cdo 1961/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Olgy Puškinové a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci
žalobce Ing. K. Š., zastoupeného advokátem, proti žalovanému S. N., o zaplacení
36.232,- Kč, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 5 C 268/2002, o
dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích -
pobočka v Táboře ze dne 10. července 2000, č.j. 15 Co 291/2002-20, takto :
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
zastaveno a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, a rozhodl o náhradě nákladů
odvolacího řízení. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k
závěru, že věc nelze projednat pro neodstranitelný nedostatek procesní
podmínky, kterou je překážka věci pravomocně rozsouzené ve smyslu ust. § 159
odst. 3 o.s.ř. Žalobce v tomto řízení uplatnil totiž stejný nárok, o němž bylo
rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 19. 2. 2002, č. j. 1 C
54/2002-22, tak, že žaloba byla zamítnuta, a dnem 29. 3. 2002 nabyl tento
rozsudek právní moci. Jde o stejnou věc, týkající se týchž účastníků, stejného
předmětu řízení a na základě shodných skutkových tvrzení jen s tím rozdílem, že
žalobce v dřívějším řízení nárok uplatnil z titulu náhradního plnění za
odstranění vad díla a v nynějším řízení jej kvalifikuje jako nárok na náhradu
škody. Tato okolnost však není pro posouzení věci významná.
Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání. Nesouhlasí s rozhodnutími soudů
obou stupňů a namítá, že v tomto řízení sice uplatnil nárok na zaplacení shodné
částky ze stejného důvodu, avšak právní titul, na základě kterého se domáhá
zaplacení vynaložených nákladů, je zcela odlišný. Žalobce totiž nepožaduje
úhradu dlužné částky z titulu odpovědnosti za vady jako v předchozím řízení,
nýbrž jako náhradu škody, která mu v důsledku jednání žalovaného vznikla; touto
právní kvalifikací se soud v dřívějším rozhodnutí nezabýval a uplatněný nárok
posuzoval jen jako nárok na náhradu z titulu odpovědnosti za vady. Navrhl
zrušení usnesení soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k
dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) dovolání projednal
a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001,
a to v souladu s ustanovením části dvanácté, hlavy I zákona č. 30/2000 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony. Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a
že je podle § 239 odst. 2 písm. a) o.s.ř. přípustné, přezkoumal napadené
usnesení odvolacího soudu a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Podle § 159 odst. 3 o.s.ř. jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže
být tatáž věc v rozsahu závaznosti výroku rozsudku projednávána znovu.
Tato zákonná úprava je důsledkem závaznosti pravomocného rozsudku, vyjádřené v
ustanovení § 159 odst. 2 o.s.ř., podle něhož je výrok pravomocného rozsudku
závazný pro účastníky a pro všechny orgány. Předpokladem překážky věci
pravomocně rozsouzené je totožnost obou věcí. Totožnost věci je dána totožností
účastníků řízení (žalobce a žalovaného) a totožností předmětu řízení, který je
určen konečným petitem žaloby a vymezen skutkovými okolnostmi, jimiž je petit
zdůvodněn. O totožnost předmětu řízení jde tedy v případě, jestliže tentýž
nárok vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimž
byl uplatněn (ze stejného skutku) v předchozím řízení. Pro posouzení, zda je
dána překážka věci pravomocně rozsouzené, však není významné, jak byl skutek,
který je předmětem řízení, posouzen soudem po právní stránce. Překážka věci
pravomocně rozhodnuté je dána i tehdy, jestliže skutek byl soudem posouzen po
právní stránce nesprávně, popř. neúplně.
V řízení vedeném u Okresního soudu v Pelhřimově byl rozsudkem ze dne 19. 2.
2002, č. j. 1 C 54/2002-22, zamítnut návrh žalobce proti žalovanému S. N. o
zaplacení 36.232,- Kč s příslušenstvím jako nákladů, které žalobce vynaložil na
zaplacení záruční opravy vady díla provedené jiným subjektem než žalovaným,
neboť soud dospěl k závěru, že nedojde-li mezi účastníky smlouvy o dílo (§ 564
obch. zák.) k dohodě, neumožňují ust. § 436 až 441 obch. zák. (která platí na
nároky z vad díla přiměřeně), objednateli, aby v případě prodlení s
odstraňováním vad díla požadoval zaplacení částky, kterou vynaložil na opravu
vady díla jiným subjektem.
V nynějším řízení se žalobce proti žalovanému domáhá na základě téhož
skutkového stavu zaplacení částky 36.232,- Kč s odůvodněním, že žalovaný
neodstranil vady díla, a žalobci tudíž ve výši nákladů, které za opravu
zaplatil jiné firmě, vznikla škoda.
Vzhledem k tomu, že o totožném nároku žalobce na zaplacení požadované částky
proti žalovanému již bylo v předchozím řízení rozhodnuto, brání projednání věci
překážka věci pravomocně rozhodnuté. K této tzv. negativní procesní podmínce,
která je neodstranitelná, je soud podle § 103 o.s.ř. povinen přihlížet kdykoli
za řízení. Rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo usnesení soudu prvního stupně
o zastavení řízení podle § 104 odst. 1 věta první o.s.ř., potvrzeno, je správné.
Námitce dovolatele, že v nynějším řízení nepožaduje úhradu dlužné částky z
titulu odpovědnosti za vady jako v předchozím řízení, nýbrž jako náhradu škody,
která mu v důsledku jednání žalovaného vznikla, a že touto právní kvalifikací
se soud v dřívějším rozhodnutí nezabýval a uplatněný nárok posuzoval jen jako
nárok na náhradu z titulu odpovědnosti za vady, nelze přisvědčit, neboť pro
posouzení, zda je dána překážka věci pravomocně rozsouzené, není významné, jak
byl skutek, který je předmětem řízení, posouzen soudem po právní stránce.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu není důvodné.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle § 243b odst. 2 část věty před
středníkem a odst. 6 o.s.ř. usnesením zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, věty
první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť žalobce s ohledem
na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalovanému
v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly (§ 142 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. listopadu 2002
JUDr. Olga Puškinová,v.r.
předsedkyně senátu