25 Cdo 1977/2025-127
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martinou Vršanskou v právní věci žalobce: P. T., zastoupený Mgr. Petrou Severovou, advokátkou se sídlem 5. května 163, Sokolov, proti žalované: Spolková republika Německo, o zaplacení 150 mil. EUR, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 19 C 48/2022, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 8. 2023, č. j. 2 Co 24/2023-53, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Dovolání žalobce proti usnesení ze dne 21. 8. 2023, č. j. 2 Co 24/2023-53, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 10. 2022, č. j. 19 C 48/2022-17, o zastavení řízení pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení, nemá obligatorní zákonné náležitosti, které jsou předpokladem jeho projednatelnosti. Dovolání neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (tedy proto, že se odvolací soud při řešení právní otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo že právní otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části), nýbrž se vyžaduje zdůvodnění, která ze zákonem stanovených podmínek přípustnosti dovolání je naplněna (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. II. ÚS 4031/13, ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, a ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2901/14).
2. Otázku podmínky přípustnosti dovolání si přitom není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť by tím porušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení. Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud občanský soudní řád vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, k nimž dovolatelem vymezená přípustnost dovolání náleží, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15). Neobsahuje-li dovolání specifikaci toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti, jak předpokládá § 241a odst. 2 o. s. ř., není jeho odmítnutí pro vady porušením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16). Ostatně povinnost zastoupení dovolatele advokátem (§ 241 o. s. ř.) směřuje právě k tomu, aby dovolání bylo podáno kvalifikovaně a se splněním všech zákonem předepsaných náležitostí.
3. Dovolatel nevymezil podmínku přípustnosti dovolání. Ačkoli v dovolání avizoval, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, dovolacím soudem je nastolená otázka rozhodová rozdílně“, neuvedl, o jakou otázku jde, od jaké ustálené rozhodovací praxe se měl odvolací soud odchýlit a v čem případný rozpor spočívá, popř. jaká otázka je dovolacím soudem rozhodována rozdílně; o tuto náležitost již dovolání vzhledem k uplynutí dovolací lhůty nemůže být doplněno (srov. § 241b odst. 3 věta první o. s. ř.). Vymezení podmínky přípustnosti nelze přitom dovodit ani z obsahu dovolání, ve kterém dovolatel vyjadřuje svůj nesouhlas s postupem nalézacích soudů, vytýká jim, že řízení zastavily pro nedostatek absence podmínky řízení, aniž by se pokusily její nedostatek odstranit, a současně aniž by řádně zkoumaly, zda jsou splněny podmínky pro odstranění nedostatků žaloby a pro ustanovení zástupce z řad advokátů; takto pojatá námitka vady procesního postupu nalézacího soudu však sama o sobě přípustnost dovolání nezakládá a nepostačuje ani k vymezení podmínky přípustnosti dovolání. Ostatně nejde o námitky nesprávného právního posouzení, nýbrž o námitky, že řízení je postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž však lze podle § 242 odst. 3 o. s. ř. v dovolacím řízení přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání přípustné.
4. Nejvyšší soud proto z těchto důvodů dovolání žalobce podle § 243c odst. 1 věty první a § 243f odst. 2 o. s. ř. odmítl.
5. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 9. 2025
JUDr. Martina Vršanská předsedkyně senátu