Nejvyšší soud Usnesení občanské

25 Cdo 2002/2016

ze dne 2016-09-01
ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.2002.2016.1

25 Cdo 2002/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Robertem Waltrem v právní věci žalobce J. J., se sídlem Město Albrechtice, Hynčice 26, IČO 60055847, zastoupeného JUDr. Josefem Cholastou, advokátem se sídlem Krnov, Hlavní náměstí 46/14, proti žalovanému RNDr. M. T., se sídlem Olomouc, Heyrovského 404/23, IČO 41039483, o 100.862 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále – pobočky v Krnově pod sp. zn. 209 C 117/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 6. 2015, č. j. 57 Co 345/2015-64, takto:

I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): Krajský soud v Ostravě k odvolání žalobce v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 12. 3. 2015, č. j. 209 C 117/2014-48, jímž Okresní soud v Bruntále – pobočka v Krnově nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků, neboť žalobce se úmyslně zbavil svého nemovitého majetku a nelze tedy na něj pohlížet jako na osobu nemajetnou. Proti uvedenému usnesení podal žalobce dovolání, neboť se domnívá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a dovolací soud by měl tuto právní otázku posoudit jinak. Nezbytnou podmínkou projednatelnosti dovolání je vymezení jeho přípustnosti, přičemž dovolání musí být (není-li jím napadeno některé z rozhodnutí taxativně vyjmenovaných v § 238a o. s. ř.) formulováno tak, aby z něj bylo patrné, které z hledisek vyjmenovaných v § 237 o. s. ř. má dovolatel za splněné a v jakých konkrétních okolnostech naplnění předpokladů přípustnosti spatřuje, přičemž nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. nebo jeho části, avšak ani tu dovolání neobsahuje (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále usnesení ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, nebo usnesení ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněná na webových stránkách Nejvyššího soudu). Pokud dovolatel uvedl, že dovolání „podává v souladu s ustanovením § 241a odst. 1 o. s. ř., když se domnívá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a dovolací soud by měl tuto právní otázku posoudit jinak“, nevystihl žádný ze zákonných předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. Uvedenou náležitost nesplňuje dovolatel ani údaji o tom, s kterými „tvrzeními“ nižších soudů nesouhlasí, poukazem na to, že v jiných řízeních mu bylo osvobození od soudního poplatku přiznáno, úvahou o účelu osvobození, ani citací závěrů Nejvyššího správního soudu týkajících se povahy formuláře prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), není způsobilou založit přípustnost dovolání ani polemika dovolatele se skutkovými zjištěními, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Jelikož dovolání neobsahuje všechny zákonné náležitosti ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř., trpí vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tato vada nebyla v průběhu trvání lhůty k dovolání odstraněna (§ 241b odst. 3 věta první o. s. ř.). Z ustanovení § 243b o. s. ř. přitom vyplývá, že soud dovolatele k odstranění vad dovolání nevyzývá. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 1. září 2016

JUDr. Robert Waltr předseda senátu