25 Cdo 2006/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně
JUDr.Olgy Puškinové a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní
věci žalobce V. B., zastoupeného advokátkou, proti žalované Z. R., zastoupené
advokátem, o nejasné podání, vedené u Okresního soudu Brno - venkov pod sp. zn.
11 C 583/98, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne
30. července 2003, č. j. 44 Co 148/2003 - 100, takto :
I. Dovolání se z a m í t á.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení
částku 450,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na účet advokáta.
Žalobce se podáním ze dne 29. 7. 1996, doručeným Krajskému soudu v
Brně dne 6. 8. 1996, nazvaným “návrh na zahájení řízení o odškodnění za škody
způsobené neoprávněným zásahem do práva na ochranu osobnosti § 16 obč. zák.,
odškodnění za ztížení společenského uplatnění následným plným invalidním
důchodem”, domáhal, aby žalované, která v roce 1982 vykonávala funkci
předsedkyně sociální komise tehdejšího MNV v B., byla uložena povinnost
zaplatit mu částku 35.000,- Kč.
Usnesením ze dne 31. 3. 1998, č. j. 24 C 52/96 - 29, vyslovil Krajský
soud v Brně svoji věcnou nepříslušnosti s tím, že po právní moci tohoto
usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu Brno - venkov, který je věcně
příslušný k rozhodnutí o nároku žalobce na náhradu škody za ztížení
společenského uplatnění.
Dne 30. 6. 1998 bylo Okresnímu soudu Brno - venkov doručeno podání
žalobce ze dne 29. 6. 1998 nazvané „doplnění návrhu na odškodnění za způsobené
škody na zdraví V. B. a jeho dvěma dcerám § 420 o. z. s trvalými následky“.
Vzhledem k tomu, že podání žalobce, jímž se zahajuje řízení, vykazovalo
vady, pro něž nebylo možno v řízení pokračovat, byl usnesením Okresního soudu
Brno - venkov ze dne 30. 9. 2002, č. j. 11 C 583/98 - 54, podle § 43 odst. 1 o.
s. ř. vyzván k opravě a doplnění podání ze dne 6. 8. 1996 a ze dne 30. 6. 1998
s poučením, že nebude-li podání opraveno nebo doplněno a soud nebude moci pro
tento nedostatek pokračovat v řízení, bude podání v souladu s ust. § 43 odst. 2
o. s. ř. odmítnuto. Dalším usnesením ze dne 30. 9. 2002, č. j. 11 C 583/98 -
56, Okresní soud Brno - venkov připustil změnu žalobního návrhu tak, že
„namísto, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 35.000,-
Kč z titulu náhrady škody způsobené neoprávněným zásahem do práva na ochranu
osobnosti, byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 35.000,- Kč
z titulu náhrady škody na zdraví“.
Poté, co žalobce na výzvu soudu reagoval podáním ze dne 16. 10. 2002, v
němž mimo jiné uvedl, že „k poškození zdraví žalobce a jeho čtyř dcer došlo
zneužitím psychiatrie M. S., J. B. a žalovanou, a poukázal na skutečnost, že
poté, co požádal o výchovu dcer, byl převeden z léčby na psychiatrické
ambulanci do ústavní léčby a jmenovaní podali návrh na omezení svéprávnosti
žalobce, následkem čehož se zhroutil a pádem na zem si zlomil ruku a byl dán do
plného invalidního důchodu“, Okresní soud Brno - venkov usnesením ze dne 7. 3.
2003, č. j. 11 C 583/98 - 80, „podání žalobce došlé k soudu dne 6. 8. 1996,
kterým se zahajuje řízení“, podle § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítl a rozhodl o
náhradě nákladů. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce sice žádal, aby
žalované byla uložena povinnost zaplatit mu za ztížení společenského uplatnění
částku 5.000,- Kč, za ušlou mzdu částku 30.000,- Kč, za zaplacený soudní
poplatek 1.400,- Kč a další výlohy ve výši 287,- Kč, avšak svým podáním
nedoplnil předcházející podání ve smyslu usnesení soudu ze dne 30. 9. 2002, č.
j. 11 C 583/98 - 54, ohledně vylíčení rozhodujících skutkových tvrzení a návrhů
na doplnění dokazování, přičemž zejména neuvedl, které jednání žalované mu mělo
způsobit újmu na zdraví, a tato újma nebyla ani konkretizována, takže není
zřejmé, zda žalobce se stal invalidním v důsledku utrpěné zlomeniny ruky či v
důsledku psychického onemocnění.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30. 7. 2003, č.
j. 44 Co 148/2003 - 100, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o
náhradě nákladů řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního
stupně, že podání žalobce vykazuje vady, k jejichž odstranění nedošlo ani po
výzvě soudu ze dne 30. 9. 2002, č. j. 11 C 583/98 - 54, a které neumožňují, aby
o něm bylo jednáno a rozhodováno; soud prvního stupně proto postupoval správně
podle § 43 odst. 2 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust.
§ 239 odst. 3 o. s. ř., a podává je z důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm.
a) o. s. ř. Namítá, že řízení před soudy obou stupňů je postiženo vadou, která
mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť došlo k porušení §
30 odst. 1 a 2, § 120 § 221 odst. 1 písm. a), b) a § 221 odst. 2 písm. a) o.
s. ř. Poukazuje na to, že v době, kdy podal žalobu, byl již ve starobním
důchodu, a i když zaplatil soudní poplatek, byly u něj splněny předpoklady pro
osvobození od soudních poplatků a k tomu, aby mu byl ustanoven zástupce. Soud
prvního stupně však nesplnil poučovací povinnost podle § 30 odst. 1 o. s. ř. o
možnosti podat žádost o ustanovení zástupce a omezil se jen na sdělení, že má
právo “vyhledat” odbornou právní pomoc. Žalobce se sice obrátil na Českou
advokátní komoru o určení advokáta, avšak bezvýsledně. Jestliže okresní soud
podle § 30 odst. 1 a 2 o. s. ř. nepostupoval a odvolací soud se s jeho závěrem
o nutnosti odmítnutí podání ztotožnil, namísto aby rozhodnutí soudu prvního
stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, bylo porušeno právo žalobce na
spravedlivý proces. Dále namítá, že i když se v žalobě zmiňuje o vzniku škody
rodinným příslušníkům, je z ní zřejmé, proti komu směřuje, a jsou v ní rovněž
uvedeny důvody, z jakých ji podal, a rovněž i výše škody, kterou požaduje
nahradit. Jednotlivé nároky bylo sice nutno upřesnit, avšak soud prvního stupně
mohl podle § 120 odst. 3 o. s. ř. - s ohledem na politický charakter vzniku
škody žalobci v době totalitního režimu, kdy byl pronásledován pro své
náboženské a politické přesvědčení - vyžádat potřebné lékařské zprávy, a o výši
škody rozhodnout podle platných právních předpisů. Navrhl, aby dovolací soud
zrušil usnesení soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k
dalšímu řízení.
Žalovaná ve svém písemném vyjádření k dovolání navrhla, aby dovolání žalobce
bylo odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo
podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř.,
věc projednal podle § 242 odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001 a
dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle § 239 odst. 3 o. s. ř.,
není opodstatněné.
Řízení před soudem se zahajuje na návrh. Návrh (žaloba) musí kromě obecných
náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat též náležitosti uvedené v § 79 odst. 1
o. s. ř., tedy mimo jiné i vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů,
jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel
domáhá.
Podle ustanovení § 43 odst. 1 o. s. ř. předseda senátu
usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které
neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo
neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je
třeba opravu nebo doplnění provést. Podle § 43 odst. 2 o. s. ř. není-li přes
výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze
pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje
řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně
opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen.
Se závěrem odvolacího soudu, že na základě podání žalobce a
dalších jeho přípisů nelze v řízení pokračovat pro vady žaloby, spočívající
zejména v neurčitosti vymezení skutku, který má být předmětem řízení, se lze
ztotožnit. Žaloba totiž postrádá tvrzení o skutečnostech, jimiž je vylíčen
skutek (skutkový děj), na jehož základě je uplatněn nárok, tedy údaje, které
jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud
rozhodnout. Ačkoliv k odstranění nedostatků žaloby a k doplnění skutkových
tvrzení může dojít i v podaném odvolání proti usnesení o odmítnutí žaloby,
žalobce ani dodatečně v celém průběhu řízení od doručení výzvy v říjnu 2002 do
doby rozhodnutí odvolacího soudu v březnu 2003 vady svého podání neodstranil.
Podle § 30 odst. 1 věty první o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby
byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na
jeho žádost zástupce, jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může
tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit.
Podle § 138 odst. 1 věta první o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat
účastníkovi zcela nebo zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to
poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo
bránění práva.
Z ustanovení § 30 odst. 1 věta první o. s. ř. vyplývá, že soud je povinen
účastníka poučit o tom, že může podat žádost o ustanovení zástupce podle § 30
odst. 1 o. s. ř. tehdy, jsou-li u něj předpoklady pro osvobození od soudních
poplatků (§ 138) a současně je-li to třeba k ochraně jeho zájmů. I když to
poměry účastníka odůvodňují, nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních
poplatků, jestliže jde svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění
práva (§ 138 odst. 1 věta první o. s. ř). O zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo
bránění práva se jedná zejména tehdy, jestliže již z obsahu podání (aniž by
bylo třeba provádět dokazování) je nepochybné, že mu ve věci nemůže být
vyhověno. Není tudíž vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné
rozhodnutí, jestliže soud v souladu s procesními předpisy odmítl nejasné podání
účastníka, aniž jej před tím poučil podle § 30 odst. 1 o. s. ř. o možnosti
podat žádost o ustanovení zástupce za situace, kdy předpoklady pro osvobození
účastníka od soudních poplatků podle § 138 odst. 1 o. s. ř. nebyly splněny z
důvodu zjevně bezúspěšného uplatňování práva.
V daném případě se žalobce podáním ze dne 29. 7. 1996, doručeným soudu
dne 6. 8. 1996, doplněným dalšími přípisy ze dne 30. 6. 1998 a ze dne 16. 10.
2002, domáhá, aby žalované, která v roce 1982 vykonávala funkci předsedkyně
sociální komise tehdejšího MNV v B., byla uložena povinnost zaplatit mu na
náhradě škody částku 35.000,- Kč. Vzhledem k tomu, že podání žalobce směřuje
proti fyzické osobě za činnost, kterou vykonávala jako úředník státního orgánu
v roce 1982, je nepochybné, že žalobci nemůže být vyhověno; předpoklady pro
osvobození žalobce od soudních poplatků podle § 138 odst. 1 věta první o. s. ř.
tedy nebyly splněny a soud proto neměl povinnost žalobce podle § 30 odst. 1 o.
s. ř. poučit o možnosti podat žádost o ustanovení zástupce.
Navíc je třeba uvést, že v době, kdy podání žalobce bylo Krajskému soudu v Brně
doručeno (dne 6. 8. 1996), neměl soud podle občanského soudního řádu účinného
do 31. 12. 2000 povinnost účastníka poučit o tom, že může podat žádost o
ustanovení zástupce (srov. § 30 o. s. ř. před novelou provedenou zákonem č.
30/2000 Sb.).
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je správné, a proto
Nejvyšší soud dovolání žalobce podle § 243b odst. 2, část věty před středníkem,
a odst. 6 o. s. ř. usnesením zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224
odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť s ohledem na výsledek dovolacího řízení
má žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení,
které ses távají z odměny ve výši jednoho úkonu právní služby (vyjádření k
dovolání). Odměna za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., činí
375,- Kč (§ 14 odst. 3 a 4, § 15 a ů 18 odst. 1 věta první). Vedle odměny
přísluší zástupci žalované též náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 3
advokátního tarifu ve výši 75,- Kč, tedy celkem 450,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. listopadu 2004
JUDr. Olga Puškinová,v.r.
předsedkyně
senátu