Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci
žalobkyně D. K., zastoupené Mgr. Tomášem Gureckým, advokátem se sídlem v
Ostravě, Josefa Skupy 1639/21, proti žalované JUDr. Š. Š., o 22.403,50 Kč,
vedené u Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově pod sp. zn. 109 C
316/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne
8. 12. 2008, č. j. 8 Co 568/2008-133, takto:
I. Řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu v Karviné – pobočka v
Havířově ze dne 21. května 2008, č. j. 109 C 316/2006-86, se zastavuje; jinak
se dovolání odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání a
dovolacího řízení.
zaplacení 22.403,50 Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení; odvolací soud
rozhodl rovněž o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových
zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním závěrem, že není
důvodný nárok žalobkyně na náhradu škody, která jí měla vzniknout porušením
smluvní povinnosti žalované advokátky v řízení vedeném proti žalobkyni pod sp.
zn. 15 C 11/95 u Okresního soudu ve Frýdku – Místku (žalobce J. M.). Žalovaná
částka 22.403,50 Kč sestává z 6.325,- Kč uložených žalobkyni zaplatit
pravomocným rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku – Místku v uvedeném řízení, z
nákladů nalézacího řízení ve výši 4.595,- Kč, nákladů advokáta v exekučním
řízení ve výši 3.748,50 Kč a nákladů exekutora ve výši 7.735,- Kč. Protože
žádnou z těchto částek žalobkyně oprávněným osobám ke dni rozhodování v nyní
projednávané věci nezaplatila, dospěl odvolací soud k závěru, že žalobkyni
doposud nevznikla škoda, tudíž nebyl naplněn jeden ze základních předpokladů
odpovědnosti žalované za škodu. Tvrzení žalobkyně, že jí vznikla škoda v
důsledku toho, že se vede na její majetek exekuce, odvolací soud posoudil jako
nepřípustnou novotu, kterou podle § 205a o.s.ř. v odvolacím řízení nelze
uplatňovat.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, neboť má za to, že
řízení je stiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve
věci, rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a rozhodnutí
vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části
oporu v provedeném dokazování. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí
spatřuje žalobkyně v tom, že jí škoda již vznikla, a to uhrazením částky za
právní zastoupení v soudním sporu s J. M. žalované. Opakuje argumentaci
uplatněnou v nalézacím řízení, že žalovaná neučinila všechny potřebné úkony,
které jménem žalobkyně učinit měla, nepodala proti rozhodnutí Okresního soudu
ve Frýdku – Místku řádné odvolání, čímž byla žalobkyni způsobena škoda, a
neinformovala ji o doručení tohoto rozsudku. Domnívá se, že již skutečností, že
je na její majetek vedena exekuce, vzniká žalobkyni škoda. Navrhla, aby
dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc přikázal odvolacímu
soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo
podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení, řádně zastoupeným
advokátem, vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 8. 12.
2008, dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle
občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12. čl.
II zákona č. 7/2009 Sb.); dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti
rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Žalobkyně dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl
potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby, aniž mu předcházelo
rozhodnutí zrušovací [nejde tak o přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1
písm. a), b) o.s.ř.]; dovolání tak může být podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní
otázku zásadního významu.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy,
řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována
rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3
o.s.ř.).
Úprava odpovědnosti advokáta za škodu je bez zřetele na zavinění (objektivní
odpovědnost) založena na současném splnění předpokladů, jimiž jsou pochybení
při výkonu advokacie, vznik škody a příčinná souvislost mezi nimi (srov. např.
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1862/2001,
publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí NS pod C 1743, C. H. Beck). Škodou
je míněna majetková újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného a je
objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi. Skutečnou škodou
je nutno rozumět takovou újmu, která znamená zmenšení majetkového stavu
poškozeného oproti stavu před škodnou událostí a která představuje majetkové
hodnoty, jež je třeba vynaložit k uvedení věci do předešlého stavu (stanovisko
bývalého Nejvyššího soudu ČSSR Cpj 87/70, uveřejněné pod číslem 55/1971 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovodil-li odvolací soud, že škoda žalobkyni
nevznikla, neboť dosud nezaplatila částku, jejíž náhrady se domáhá, posoudil
tuto podmínku vzniku odpovědnosti za škodu v souladu s ustálenou judikaturou, a
jeho rozhodnutí proto nemá z tohoto hlediska zásadní právní význam (srov. např.
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2003, sp. zn. 25 Cdo 986/2001,
uveřejněný pod číslem 14/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2007, sp. zn. 25 Cdo 2507/2005, uveřejněný pod
číslem 38/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Pokud dovolatelka tyto právní závěry zpochybňuje poukazem na nesprávnost
skutkových zjištění (dovolatelka odůvodnila své dovolání též tím, že rozhodnutí
vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části
oporu v provedeném dokazování a že řízení trpí blíže nespecifikovanými vadami),
jedná se o námitky, týkající se zjištění skutkových okolností věci, tedy o
dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a), odst. 3 o.s.ř. Správnost
rozsudku odvolacího soudu z hlediska těchto dovolacích důvodů nemohl dovolací
soud přezkoumat, neboť v případě přípustnosti dovolání v režimu § 237 odst. 1
písm. c) o.s.ř. nejde o uplatnitelný dovolací důvod.
K námitce dovolatelky, že jí škoda vznikla uhrazením částky za právní
zastoupení ve sporu s J. M. žalované, dovolací soud nemůže přihlédnout, neboť
odměna žalované advokátky v předchozím sporu nebyla předmětem tohoto řízení,
ostatně šlo by o tzv. novotu v dovolacím řízení, kterou zákon nepřipouští (§
241a odst. 4 o.s.ř.).
Otázky předestřené v dovolání řešil tedy odvolací soud v souladu s judikaturou,
od níž nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit. Proto je zřejmé, že dovolání
žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento
mimořádný opravný prostředek přípustný, a Nejvyšší soud je tedy podle § 243b
odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Žalobkyně dovolání výslovně směřuje i proti rozsudku soudu prvního stupně. V
tomto případě však brání rozhodnutí o dovolání neodstranitelný nedostatek
podmínky dovolacího řízení. Dovolání je totiž mimořádným opravným prostředkem
proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Rozsudek
Okresního soudu v Karviné – pobočka Havířov ze dne 21. 5. 2008, č. j. 109 C
316/2006-86, který byl dovoláním napaden, je však rozhodnutím soudu prvního
stupně. Opravným prostředkem proti takovému rozhodnutí je zásadně odvolání.
Občanský soudní řád výslovně neupravuje funkční příslušnost soudu pro
projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proto je nedostatek
funkční příslušnosti neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srov.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003,
uveřejněné pod číslem 47/2006 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto řízení o dovolání žalobkyně proti uvedenému rozsudku
zastavil (§ 104 odst. 1 ve spojení s § 243c odst. 1 o.s.ř.).
O náhradě nákladů řízení o dovolání a dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl
podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 1 písm. c), odst.
3 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť
žalobkyně vzhledem k výsledku řízení nemá na jejich náhradu nárok a žalované
žádné náklady řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. června 2011
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu