25 Cdo 2086/2025-155
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a soudců JUDr. PhDr. Filipa Havrdy a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně: Jana Marcolová, IČO 46110887, se sídlem Dukelská 205, Nový Bohumín, zastoupená JUDr. Tomášem Chlebikem, advokátem se sídlem Stavbařů 2202/34, Karviná, proti žalované: Allianz pojišťovna, a.s., IČO 47115971, se sídlem Ke Štvanici 656/3, Praha 8, o zaplacení 363 980 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 7 C 97/2022, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2025, č. j. 20 Co 13/2025-135, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Městský soud v Praze usnesením ze dne 6. 2. 2025, č. j. 20 Co 13/2025-135, potvrdil usnesení ze dne 24. 10. 2024, č. j. 7 C 97/2022-123, kterým Obvodní soud pro Prahu 8 odmítl pro opožděnost odvolání žalobkyně proti jeho rozsudku ze dne 9. 2. 2023, č. j. 7 C 97/2022-115, a zamítl její návrh na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání; dále rozhodl o nákladech řízení. Citovaný rozsudek doručil soud prvního stupně zástupci žalobkyně do datové schránky spolu s protokoly z jednání dne 10. 3. 2023, zástupce žalobkyně (oprávněná osoba) se přihlásil do datové schránky dne 16. 3. 2023, tímtéž dnem tak byla založena domněnka doručení dokumentů uvedených v předmětu zprávy. Lhůta k podání odvolání podle § 204 odst. l o. s. ř. uplynula 3. 4. 2023. Žalobkyně podala odvolání až dne 12. 8. 2024, proto odvolací soud shledal ve shodě se soudem prvního stupně její odvolání opožděným. Odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně i ve výroku o zamítnutí návrhu na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání podle § 58 odst. 1 o. s. ř., neboť pro tento postup nebyly splněny předpoklady. Žalobkyně netvrdila žádný omluvitelný důvod zmeškání lhůty.
2. Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost odůvodnila tím, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na otázce procesního práva, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu doposud nebyla řešena. Dovolatelka je přesvědčena, že fikce doručení ve smyslu § 17 odst. 3 o. s. ř. nenastala, neboť nestačí pouze samotné uvedení a nejednoznačné označení jedné z doručovaných listin (rozsudek soudu prvního stupně byl v datové zprávě označen číslem listu ve spise a zkratkou „rozs.“), pokud současně nebylo prokázáno, že taková listina skutečně byla v datové zprávě obsažena (přiložena) a adresátovi do datové schránky dodána. Podle tvrzení dovolatelky rozsudek soudu prvního stupně připojen nebyl, tudíž lhůta k podání odvolání žalobkyni marně neuplynula, a soud prvního stupně tak nemohl rozhodnout o odmítnutí odvolání pro jeho opožděnost. Rozhodnutí odvolacího soudu navíc vychází ze skutkových zjištění, která nemají oporu ve spise a provedeném dokazování. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
3. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky právního zastoupení dovolatelky (§ 241 odst. 1 o. s. ř..), avšak není přípustné (§ 237 o. s. ř.).
4. Podle § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. není dovolání přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř.
5. Podle § 229 odst. 4 o. s. ř. může účastník žalobou pro zmatečnost napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.
6. Odvolací soud dovoláním napadeným usnesením v části potvrdil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost. Proti této části usnesení odvolacího soudu proto není dovolání podle § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. přípustné.
7. V dovolání proti části usnesení odvolacího soudu, kterou byl potvrzen výrok rozsudku soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na prominutí zmeškání lhůty, nevymezila žalobkyně žádnou konkrétní pro rozhodnutí ve věci významnou právní otázku a neuplatila žádný z důvodů přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. Závěr odvolacího soudu i soudu prvního stupně o absenci omluvitelného důvodu zmeškání lhůty žalobkyně v dovolání nikterak nezpochybnila.
8. Vytýká-li dále dovolatelka odvolacímu soudu, že jeho skutkové závěry nemají oporu v dokazování, jde o námitku vady řízení, ke které však lze podle § 242 odst. 3 o. s. ř. v dovolacím řízení přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2018, sp. zn. 23 Cdo 3146/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1430/2018, nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 3717/16), což není tento případ.
9. Dovolání v části směřující proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
10. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. jako nepřípustné.
11. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 8. 2025
JUDr. Martina Vršanská předsedkyně senátu