25 Cdo 2091/2018-412
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Ivy Suneghové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobců: a) M. B., b) E. B., oba zastoupeni JUDr. Milanem Szöllössym, advokátem se sídlem Mlynská 28, Košice, proti žalované: Česká podnikatelská pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, IČO 63998530, se sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8, o 28 000 000 Kč s příslušenstvím a o peněžitý důchod 18 790 Kč měsíčně, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 25 C 246/2014, o dovolání žalobce a) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2017, č. j. 39 Co 439/2016-170, takto:
Dovolání se odmítá.
Dovolání žalobce a) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2017, č. j. 39 Co 439/2016-170, není přípustné podle § 237 o. s. ř. ve znění účinném do 29. 9. 2017, neboť uplatněné námitky nesměřují proti otázce hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí.
Ve sporu o pojistné plnění za újmu na zdraví žalobce způsobenou mu při dopravní nehodě přiznal soud prvního stupně žalobci podle § 138 o. s. ř. osvobození od soudních poplatků v rozsahu 50 %. K odvolání žalobce odvolací soud napadeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že žalobci přiznal osvobození od soudních poplatků v rozsahu 95 %. Uzavřel, že žalobce není osobou úplně nemajetnou, má pravidelný, byť nízký příjem (invalidní důchod 229,80 EUR a sociální dávky ve výši 18,39 EUR, 33,09 EUR a 51,48 EUR). Žalobce v dovolání namítal, že soud nesprávně posoudil výši jeho příjmu. Především žádal, aby se Nejvyšší soud vyjádřil k dosud neřešené otázce zákonného osvobození navrhovatele od soudních poplatků podle § 11 odst. 2 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb. v řízení o nároku proti pojistiteli škůdce uplatněném podle zákona č. 168/1999Sb.
Uplatnitelným dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o. s. ř. je nesprávné
právní posouzení věci, které spočívá v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav nesprávně aplikoval; může přitom jít i o předpis práva procesního. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 130/2013, uveřejněném pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vyložil, že účastníku řízení nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc v občanském soudním řízení od počátku řízení.
Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším obdobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod. Tato kritéria odvolací soud při posuzování předpokladů pro osvobození dovolatele od soudních poplatků plně respektoval a svým postupem se nesprávného výkladu procesních norem nedopustil.
Jde-li o zákonné osvobození dovolatele, napadené rozhodnutí na řešení této otázky nespočívá, a přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. tak tato dovolací námitka založit nemůže. I když se odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí vyjádřil i k otázce zákonného osvobození žalobce, pro závěr, zda lze žalobci přiznat osvobození od soudních poplatků podle § 138 odst. 1 o. s. ř., to nemá význam. Rozhodovací praxe soudů je ustálena v tom, že institut zákonného osvobození od soudních poplatků upravený v § 11 odst. 2 zákona o soudních poplatcích nelze zaměňovat s institutem upraveným v § 138 o. s. ř. (viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2015, sp. zn. 29 ICdo 88/2015).
Dovolací soud však připomíná, že otázka zákonného osvobození od soudních poplatků v případě poškozeného (žalobce), domáhajícího se náhrady újmy na zdraví způsobené provozem vozidla přímo proti pojistiteli podle § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., již byla vyřešena rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2016, sp. zn. 19 Co 356/2016, uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 49/2018 tak, že tento žalobce je osvobozen od soudních poplatků podle § 11 odst. 2 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.
Z důvodů shora uvedených Nejvyšší soud dovolání žalobce podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se nerozhoduje, neboť řízení pokračuje dále před soudem prvního stupně.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. 5. 2018
JUDr. Robert Waltr předseda senátu