25 Cdo 2103/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci
žalobkyně Pohádková vesnička, s. r. o., IČO 29211263, se sídlem Podlesí u
Sněžného 15, zastoupené JUDr. Tomášem Plavcem, advokátem se sídlem Chrudim,
Rooseveltova 335, proti žalovaným 1) Ing. J. S., IČO 49806068, s místem
podnikání Herálec, Kocanda 312, zastoupenému Mgr. Martinem Zobačem, advokátem
se sídlem Žďár nad Sázavou, Strojírenská 1, a 2) Geodetické kanceláři HM
Skuteč, s. r. o., IČO 27509770, se sídlem Skuteč, Jiráskova 14, zastoupené Mgr.
Petrem Šírem, advokátem se sídlem Sněžné, Kadov 49, o náhradu škody, vedené u
Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 9 C 150/2012, o dovolání
žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 11. 2014, č. j. 27
Co 306/2013-65, takto:
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 10. 11. 2014, č. j. 27 Co 306/2013-65,
bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 22. 4.
2013, č. j. 9 C 150/2012-58, kterým byl zamítnut návrh žalobkyně na vydání
rozsudku pro uznání vůči druhé žalované s odůvodněním, že předpoklady vydání
rozsudku pro uznání nebyly splněny, neboť z žalobních tvrzení nevyplývá, že by
žalobkyně žalovanou částku 99.081 Kč zaplatila, a že jí tedy vznikla škoda v
uvedeném rozsahu.
Dovolání žalobkyně není podle § 237 o. s. ř. přípustné, jelikož odvolací soud
posoudil otázku naplnění předpokladů vydání rozsudku pro uznání v souladu s
dosavadní rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž dovolací soud nemá důvod
se odchylovat a podle níž jestliže lze vydat platební rozkaz jen za situace,
kdy žalobní nárok vyplývá z žalobních tvrzení, jsou pro případ kvalifikované
výzvy při rozhodnutí věci platebním rozkazem stanoveny v tomto směru přísnější
požadavky než v případě kvalifikované výzvy pro povahu věci nebo okolnosti
případu, včetně požadavku, aby uplatněný nárok vyplýval ze žalobních tvrzení
(srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2005, sp. zn. 32 Odo
382/2004, uveřejněný pod č. 65/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek,
nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2012, sp. zn. 23 Cdo 4311/2011,
uveřejněný pod č. 101/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nebyly-li
tedy v projednávané věci splněny požadavky vyplývající z ustanovení § 172 odst.
1 a 2 o. s. ř. (jak uzavřel odvolací soud a dovolatelka tento závěr
nezpochybnila), nemohlo být o žalobou uplatněném nároku rozhodnuto platebním
rozkazem spojeným s výzvou podle ustanovení § 114b odst. 1 o. s. ř., nemohla
proto ani nastat fikce uznání uplatněného nároku ve smyslu ustanovení § 114b
odst. 5 o. s. ř. a ani být vydán rozsudek pro uznání dle ustanovení § 153a
odst. 3 o. s. ř. Z žalobních tvrzení totiž není zřejmé, že by žalobkyně částku
99.081 Kč zaplatila, a tedy, že jí škoda již v tomto rozsahu vznikla; ze
skutečností žalobkyní uvedených v žalobě tak jí uplatněné právo nepochybně
nevyplývá.
Poukaz žalobkyně na (údajně odlišné) rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo
3959/2008 není přiléhavý, neboť v uvedené věci nebyl vydán platební rozkaz, a
proto v ní nepřicházel v úvahu požadavek, aby uplatněný nárok vyplýval ze
žalobních tvrzení. Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3396/2008 se pak
zabývá jinými předpoklady vydání rozsudku pro uznání.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243c odst. 1 věty
první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodováno nebylo, neboť řízení dosud
nekončí.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. července 2015
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu