25 Cdo 212/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Pavla Simona ve věci žalobce M. Š., zastoupeného JUDr. Věrou Ottlovou, advokátkou se sídlem v Benešově, Tyršova 1902, proti žalované NK servis, v.o.s., IČ 26150387, se sídlem v Kostelci nad Labem, Záryby 307, zastoupené Mgr. Petrem Galiou, advokátem se sídlem v Litoměřicích, Sovova 709/5, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 8 C 196/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 9. 2009, č.j. 29 Co 221/2009-95,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.284,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Petra Galii, advokáta se sídlem v Litoměřicích, Sovova 709/5.
Kč se zákonnými úroky z prodlení od podání žaloby do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 9. 2009, č.j. 29 Co 221/2009-95, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Rozsudek odvolacího soudu napadl v celém rozsahu žalobce dovoláním, požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření označila dovolání za nepřípustné a navrhla, aby dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalované přiznána náhrada nákladů dovolacího řízení.
S přihlédnutím k článku II bodu 12. části první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. července 2009.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení § 237 o. s. ř.
Podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč a v obchodních věcech 100 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Dovolání žalobce proti výroku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé, tak není podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné, když tímto výrokem bylo rozhodováno o částce 34.000,- Kč s úrokem z prodlení.
Dovolání proti výroku, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle žádného z ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Jelikož dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy dovolání žalobce bylo odmítnuto, náleží žalované náhrada nákladů dovolacího řízení vzniklých v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání. Náklady sestávají z odměny za zastupování advokátem v částce 3.270,- Kč (podle § 10 odst. 3, § 3 odst. 1 bod 4. vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů, krácená dvakrát o polovinu podle § 18 odst. 1, § 15 a § 14 odst. 1 téže vyhlášky) a z hotových výdajů podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 300,- Kč, vše zvýšeno o 20 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř., tj. celkem 4.284,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. února 2011
JUDr. Robert Waltr, v. r. předseda senátu