25 Cdo 2123/2017
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce Ing. J. H., zastoupeného JUDr. Janou Marečkovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Ondříčkova 2167/16, proti žalované FSP projekční kancelář s.r.o., se sídlem v Praze 5, Na Bělidle 625/28, IČO : 26134896, zastoupené JUDr. Petrem Stokláskem, advokátem se sídlem v Praze 5, Pod Stadiony 2719/19, o 487.496 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 9 C 88/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2017, č. j. 20 Co 435/2016-488, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.778 Kč k rukám JUDr. Jany Marečkové, advokátky se sídlem v Praze 3, Ondříčkova 2167/16, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud odmítl dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2017, č. j. 20 Co 435/2016-488, podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“. Dovolatelka ve svém podání v rozporu se zákonným požadavkem ohledně nezbytných obsahových náležitostí dovolání neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (viz § 241a odst. 2 ve spojení s § 237 o. s. ř.).
Vymezení přípustnosti dovolání je jeho obligatorní náležitostí a nezbytnou podmínkou jeho projednatelnosti. Přípustnost dovolání musí být vymezena tak, aby bylo patrné, které z hledisek vyjmenovaných v § 237 o. s. ř. má dovolatel za splněné; pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. nebo jeho části nepostačuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo usnesení ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, uveřejněná na webových stránkách Nejvyššího soudu). Souladnost této judikatury dovolacího soudu s ústavním pořádkem potvrdil Ústavní soud např. v usneseních ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2901/14, ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. II. ÚS 4031/13, ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, nebo ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, uveřejněných na webových stránkách Ústavního soudu.
Dovolatelka ve svém podání neuvedla žádnou konkrétní právní otázku ve smyslu § 237 o. s. ř., při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo ji má dovolací soud posoudit jinak než dříve. Svou argumentaci založila v podstatě na rekapitulaci dosavadního průběhu řízení a nesouhlasu se závěry a postupy soudů nižších stupňů. Námitky, týkající se skutečností, jež žalobce prokázal či neprokázal, směřují v podstatě proti zjištěnému skutkovému stavu a nemohou být předmětem dovolacího přezkumu a ani nezakládají přípustnost dovolání. Námitka nesprávného hodnocení důkazů či jiné vady řízení samy o sobě přípustnost dovolání nezakládají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2015, sp. zn. 23 Cdo 4296/2014). Je třeba připomenout, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není nesouhlas s právním posouzením věci, založeným na zpochybňování zjištěného skutkového stavu věci, z něhož odvolací soud vycházel. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze úspěšně dovoláním napadnout (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikovaném pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolání žalované tak trpí vadou, kterou po uplynutí lhůty k dovolání (§ 240 o. s. ř.) nelze odstranit (srov. § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.) a pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. června 2017
JUDr. Marta Škárová předsedkyně senátu