25 Cdo 2131/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu
JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní
věci žalobkyně A. H., zastoupené advokátem, proti žalovanému JUDr. Z. V., o
náhradu škody, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 11 C
107/2002, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne
28. června 2002, č.j. 14 Co 484/2002-49, takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. června 2002, čj. 14 Co 484/2002-49,
a usnesení Okresního soudu Plzeň - město ze dne 3. května 2002, č.j. 11 C
107/2002-33, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu Plzeň - město k dalšímu
řízení.
Žalobkyně se žalobou ze dne 20. 3. 2002, která byla doručena Okresnímu soudu
Plzeň - město dne 22. 3. 2002, domáhala „uložení povinnosti žalovanému uhradit
žalobkyni finanční částku, jejíž výši určí znalec, a to jako částku rovnající
se rozdílu mezi tržní hodnotou obchodního podílu žalobkyně ve společnosti před
provedením navýšení základního kapitálu na základě usnesení valné hromady ze
dne 28. 5. 1999 a tržní hodnoty obchodního podílu žalobkyně ve společnosti po
provedeném navýšení základního kapitálu na základě usnesení valné hromady ze
dne 28. 5. 1999, po odečtení finančních nákladů spojených s navýšením
základního kapitálu společnosti, které by žalobkyně byla nucena vynaložit v
souvislosti s využitím jejího přednostního práva na převzetí závazku k novému
vkladu, a to ve lhůtě 15. dnů od právní moci rozsudku“. Žalobu zdůvodnila
zejména tím, že zaviněním žalovaného, kterého zmocnila k zastupování, nebyla
informována o usnesení valné hromady společnosti, jejíž byla žalobkyně
společnicí, konané dne 28. 5. 1999, a nemohla tak uplatnit své přednostní právo
na převzetí závazku k novému vkladu, a tím došlo ke znehodnocení tržní ceny
jejího obchodního podílu.
Okresní soud Plzeň - město usnesením ze dne 28.3.2002, č. j. 11 C 107/2002-29,
žalobkyni vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení své podání ze
dne 22. 3. 2002 opravila tak, že v žalobním petitu uvede konkrétní částku,
kterou jí má žalovaný zaplatit, a současně ji poučil o tom, že nebude-li toto
její podání, kterým se zahajuje řízení, opraveno, a soud pro tento nedostatek
nebude moci v řízení pokračovat, bude podání odmítnuto podle § 43 odst. 2 věta
prvá o.s.ř.
Žalobkyně dne 11. 4. 2002 doručila soudu podání, označené jako oprava žalobního
petitu, v němž do původního žalobního návrhu za slova „k novému vkladu“,
vložila slova „minimálně částku 3.000,- Kč“.
Usnesením ze dne 3. 5. 2002, č.j. 11 C 107/2002-33, soud prvního stupně podání
žalobkyně podle ustanovení § 43 odst. 2 o.s.ř. odmítl, neboť dovodil, že
žalobkyně výzvě soudu k opravě svého podání nevyhověla, nýbrž „ji obešla“. V
odůvodnění rozhodnutí uvedl, že vymezení práv a jim odpovídajících povinností v
žalobním návrhu nadále nepovažuje za přesné a jednoznačné, neboť v něm není
uvedena konkrétní částka, kterou má žalovaný žalobkyni zaplatit, a není z něj
ani zřejmé, o jakou společnost se má jednat.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 28. 6. 2002, č. j.
14 Co 484/2002-49, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z
účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud
především za nedůvodnou považoval odvolací námitku žalobkyně o podjatosti
soudce Okresního soudu Plzeň – město Mgr. PhDr. P. K., vyřizujícího danou věc,
neboť žalobkyně neuvedla žádné konkrétní poznatky o vztahu tohoto soudce k
žalovanému, pouze obecně poukázala na sídlo žalovaného jako advokáta v obvodu
působnosti okresního soudu, který věc projednává. Krajský soud se ztotožnil se
závěrem soudu prvního stupně, že podání žalobkyně vykazuje vady, které
neumožňují, aby o něm bylo jednáno a rozhodnuto. Žalobní petit musí být určitý
takovým způsobem, aby bylo možno o něm rozhodnout výrokem rozsudku a tento
výrok rozsudku byl vykonatelný. Určitost žalobního návrhu, jímž se žalobce
domáhá zaplacení peněžité částky, je dána tehdy, jestliže žalobce uvede
konkrétní částku, nikoliv odkáže na částku, která má být teprve v řízení
zjišťována, nebo je žalobcem uvedena přibližně, či v minimální nebo maximální
výši. Určení žalované částky musí být přesné i proto, že podle § 152 odst. 2
o.s.ř. má být rozhodnuto o celé projednávané věci a celý předmět řízení proto
musí být určitě vymezen. Rovněž rozhodnutí o nákladech řízení účastníků
zpravidla závisí na rozsahu jejich úspěchu ve věci a proto i z tohoto důvodu je
třeba, aby věc (předmět řízení) byla určitě vymezena. Podání žalobkyně uvedené
požadavky nesplňovalo ani po výzvě soudu prvního stupně, v níž byla o
následcích neodstranění vad poučena. Důvodná není ani námitka žalobkyně, že
soud prvního stupně neprovedl jí navrhovaný důkaz, neboť dokazování lze
provádět v řízení, které bylo zahájeno zákonem stanoveným způsobem, tedy
žalobou podle § 79 o.s.ř. V daném případě však tento předpoklad splněn není.
Odvolací soud proto uzavřel, že soud prvního stupně žalobu správně podle
ustanovení § 43 odst.2 o.s.ř. odmítl.
Žalobkyně napadla usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu, včetně výroku o
náhradě nákladů řízení, dovoláním, v němž vyjadřuje nesouhlas se závěry soudu
prvního stupně i soudu odvolacího. Podle jejího názoru je žalobní návrh určen
dostatečným způsobem, a to i přesto, že jí požadovaná náhrada škody není
vyjádřena jednoznačně uvedenou částkou. Tato částka je, pokud se týká jejího
vyjádření v korunách českých, specifikována pouze minimální hranicí (3.000.-
Kč), a to z důvodů podrobně uvedených jak v původním podání, tak i v podání
následném a v odvolání; z těchto podání vyplývá, že žalobkyně v předmětné
společnosti ukončila pracovní poměr, nemá s ní žádné kontakty a ani jako
společníkovi v této společnosti jí nebylo umožněno nahlédnout do dokladů a
dokumentů společnosti. Je tedy nadále v situaci, že není schopna žádným, a to
ani přibližným způsobem stanovit tržní hodnotu jejího obchodního podílu před
provedením navýšení základního kapitálu a po provedeném navýšení, a to vše po
odečtení finančních nákladů spojených s navýšením základního kapitálu předmětné
společnosti, které by byla nucena vynaložit v souvislosti s využitím svého
přednostního práva na převzetí závazku k novému vkladu, tedy škody, která jí
byla žalovaným způsobena. Podle názoru žalobkyně lze, po zahájení řízení a po
provedeném dokazování, dospět ke konkrétní výši škody, která jí vznikla. Dále
dovolatelka namítá, že v odvolacím návrhu požádala soud, aby připustil doplnění
žaloby o specifikaci předmětné společnosti, neboť soud prvního stupně, ačkoliv
jí vyzval k opravě jejího podání, tuto specifikaci nepožadoval, avšak při svém
rozhodování k ní přihlížel. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího
soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě
uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o usnesení, proti kterému je
podle ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadené
usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1
věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Žaloba je podání, kterým se zahajuje řízení před soudem. Žaloba musí obsahovat
kromě obecných náležitostí podání uvedených v ustanovení § 42 odst.4 o.s.ř.
mimo jiné vylíčení rozhodujících skutečností a musí z ní být patrno, čeho se
žalobce domáhá (srov. § 79 odst.1 větu druhou o.s.ř.).
Rozhodujícími skutečnostmi se ve smyslu ustanovení § 79 odst.1 věty druhé o. s.
ř. rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na
jakém podkladě má soud rozhodnout. Žalobce musí v žalobě uvést takové
skutečnosti, kterými vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje
svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou
individualizaci, tedy vymezit předmět řízení po skutkové stránce. Vylíčením
rozhodujících skutečností v žalobě plní žalobce též svoji povinnost tvrzení,
uloženou mu ustanovením § 101 odst.1 písm. a) o.s.ř. Neuvede-li žalobce v
žalobě všechna potřebná tvrzení, nejde o vadu žaloby, jestliže v ní vylíčil
alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po
skutkové stránce; povinnost tvrzení může žalobce splnit i dodatečně (při
přípravě jednání nebo při jednání před soudem prvního stupně).
Požadavek, aby ze žaloby bylo patrno, čeho se žalobce domáhá (tzv. žalobní
petit), nelze vykládat tak, že by žalobce byl povinen učinit soudu návrh na
znění výroku jeho rozsudku. Žalobce uvede, čeho se žalobou domáhá, i tehdy,
jestliže v žalobě přesně a jednoznačně označí povinnost (tak, aby ji bylo možné
z obsahu žaloby bez pochybností dovodit), která má být žalovanému uložena
rozhodnutím soudu. Požaduje-li žalobce peněžité plnění, musí být ze žaloby
patrno i to, jakou částku mu žalovaný má zaplatit, neboť soud nemůže účastníkům
přiznat jiná práva a uložit jim jiné povinnosti, než jsou navrhovány, žalobní
petit musí svým rozhodnutím zcela vyčerpat a nesmí jej - s výjimkou případů
uvedených v ustanovení § 153 odst.2 o.s.ř. - překročit; nemůže-li žalobce svůj
peněžitý nárok přesně vyčíslit, musí jej uvést alespoň v přibližné výši (srov.
např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 9.10.2002, sp. zn. 21 Cdo 85/2002,
uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 231, ročník 2002).
Neobsahuje-li žaloba všechny stanovené náležitosti nebo je-li neurčitá nebo
nesrozumitelná, předseda senátu usnesením žalobce vyzve, aby žalobu doplnil
nebo opravil, určí mu k tomu lhůtu a poučí jej, jak je třeba doplnění nebo
opravu provést (srov. § 43 odst.1 o.s.ř.). Není-li přes výzvu předsedy senátu
žaloba opravena nebo doplněna a nelze-li pro tento nedostatek v řízení
pokračovat, soud usnesením žalobu odmítne, jestliže žalobce byl o tomto
následku poučen (srov. § 43 odst.2 o.s.ř.).
S názorem soudů obou stupňů, že vady žaloby nebyly odstraněny, dovolací soud
nesouhlasí.
V projednávané věci žalobkyně sice ve své žalobě ze dne 20. 3. 2002 požadovala,
aby žalovanému byla uložena povinnost uhradit jí \"finanční částku, jejíž výši
určí znalec“, a to způsobem, který dále specifikovala, avšak k výzvě soudu
prvního stupně ze dne 28. 3. 2002 žalobní petit doplnila tak, že požaduje
zaplacení „minimálně částky Kč 3.000,-“.
Názor odvolacího soudu, že určitost žalobního návrhu, jímž se žalobce domáhá
zaplacení peněžní částky je dána tehdy, „jestliže žalobce uvede konkrétní
částku, nikoliv odkáže na částku, která je žalobcem uvedena přibližně či v
minimální nebo maximální výši“, nemůže obstát; z obsahu podání žalobkyně ze dne
11. 4. 2002 je nepochybné, že jí požadovaná částka na náhradu škody nečiní
méně, než 3.000,- Kč, což znamená jen to, že předmětem řízení učinila částku
3.000,- Kč s tím, že případně navrhne rozšíření žaloby.
Z uvedeného vyplývá, že žaloba, kterou žalobkyně požadovala úhradu finanční
částky jako náhradu škody, netrpěla - poté, co ji žalobkyně doplnila a opravila
podáním ze dne 11. 4. 2002 - takovými nedostatky, pro které by nebylo možné v
řízení pokračovat, neboť uvedení „minimální“ částky 3.000,- Kč požadované
žalobkyní nezpůsobuje neprojednatelnost žaloby.
Ze žaloby je rovněž nepochybný skutek (skutkový děj), na jehož základě
žalobkyně uvedený nárok požadovala (tj. že šlo o nárok na náhradu škody, kterou
jí popsaným jednáním způsobil žalovaný), a pokud žaloba neobsahovala označení
společnosti, v níž měla žalobkyně obchodní podíl, je z obsahu spisu zřejmé, že
současně s podáním odvolání proti usnesení soudu prvního stupně žalobkyně
„navrhla připuštění doplnění petitu“ o přesné označení předmětné společnosti –
I., spol. s r. o., zapsané v obchodním rejstříku, vedeném Krajským soudem v
Plzni, oddíl C, vl. 1264, se dnem zápisu 21. 11. 1991, takže i v tomto ohledu
byla žaloba upřesněna.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné; Nejvyšší soud
České republiky je proto zrušil (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem
o.s.ř.). Protože důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu,
platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky
i toto rozhodnutí a věc vrátil Okresnímu soudu Plzeň - město k dalšímu řízení
(§ 243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. ledna 2003
JUDr. Olga Puškinová,
v.r.
předsedkyně senátu