USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobce: R. T., zastoupený JUDr. Jaromírem Štůskem, LL.M., advokátem se sídlem Jandova 185/6, Praha 9, proti žalovanému: JUDr. František Pavelka, IČO 13136518, se sídlem Píškova 1958, Praha 5, zastoupený JUDr. Michalem Schmidem, advokátem se sídlem Na Souvrati 1009/6, Praha 6, za účasti vedlejší účastnice na straně žalovaného: Generali Česká pojišťovna, a.s., IČO 45272956, se sídlem Spálená 75/16, Praha 1, zastoupená Mgr. Bc. Vladimírem Tabakem, advokátem se sídlem alej Svobody 881/56, Plzeň, o zaplacení 623.891 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 28 C 189/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2023, č. j. 23 Co 422/2022-129, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů dovolacího řízení 11.120 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta JUDr. Michala Schmida. III. Žalobce je povinen zaplatit vedlejší účastnici na straně žalovaného náhradu nákladů dovolacího řízení 11.120 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta Mgr. Bc. Vladimíra Tabaka.
rozhodl o náhradě nákladů řízení. Žalovaný zastupoval žalobce jako advokát ve sporu vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 18 C 14/2018, v němž žalobce požadoval po své bývalé partnerce 623.891 Kč z titulu nesplacené půjčky. Po předběžném posouzení soudkyní a sdělení jejího názoru o promlčení nároku žalovaný po poradě se žalobcem vzal žalobu zpět. Po výměně advokáta žalobce nyní tuto částku požaduje po žalovaném jako náhradu škody z důvodu nesprávného poskytnutí advokátní služby. Obvodní soud dospěl k závěru, že žalobce byl osobně přítomen na jednání, slyšel předběžný právní názor soudkyně ohledně promlčení a po poradě s advokátem výslovně souhlasil se zpětvzetím žaloby. Co se týče možného posouzení nároku vůči bývalé partnerce jako bezdůvodného obohacení, z finančních transakcí i samotných žalobních tvrzení je zřejmé, že šlo o půjčku. Nedošlo tedy k pochybení žalovaného při výkonu advokacie.
2. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 2. 2023, č. j. 23 Co 422/2022-129, rozsudek soudu I. stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým stavem zjištěným obvodním soudem i s jeho posouzením věci po právní stránce a pouze doplnil další skutková zjištění ze spisů Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 18 C 14/2018 a sp. zn. 46 C 190/2019. Na jejich základě potvrdil závěr soudu prvního stupně, že v projednávané věci byly finanční prostředky půjčkou původní partnerce žalobce, a tedy nemohlo jít o bezdůvodné obohacení. Odvolací soud podrobně rozvedl, proč neshledal pochybení žalovaného při poskytování právních služeb, a nebyl tedy splněn základní předpoklad odpovědnosti advokáta za škodu způsobenou výkonem advokacie.
3. Proti rozsudku odvolacího soudu v celém jeho rozsahu podal žalobce dovolání, neboť má za to, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to v otázkách principu vázanosti soudu vlastním rozhodnutím, promlčení bezdůvodného obohacení mezi nesezdanými partnery a odpovědnosti advokáta za škodu způsobenou klientovi chybným právním názorem. Dovolatel konkrétně uvedl, že ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 46 C 190/2019 byl v řízení proti své původní partnerce úspěšný v totožné věci z titulu bezdůvodného obohacení a tento právní závěr byl potvrzen i odvolacím soudem pod sp. zn. 23 Co 83/2021. Proto se měl tímto svým závěrem odvolací soud řídit i v projednávané věci. V takovém případě by musel dospět k závěru, že nárok uplatněný proti původní žalované v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 18 C 14/2018 by mohl úspěšně uplatnit z titulu bezdůvodného obohacení mezi nesezdanými partnery a nemohl být promlčen. Mohl-li být žalobce úspěšný ve sporu z titulu bezdůvodného obohacení, žalovaný pochybil při poskytování právních služeb, jestliže nárok neuplatnil z tohoto právního titulu. K tomu dovolatel doplnil judikaturu dovolacího soudu, týkající se uvedených závěrů. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudu prvního stupně jakož i soudu odvolacího a věc vrátil k novému projednání.
4. K dovolání žalobce se vyjádřil žalovaný i vedlejší účastnice na straně žalovaného. Žalovaný uvedl, že žalobce se mýlí v podstatě problému, neboť vychází z premisy, že se ve věci vedené u odvolacího soudu pod sp. zn. 23 Co 83/2021 jednalo o totožnou věc, a tedy mohl být úspěšný v původním řízení proti své bývalé partnerce. Neexistuje povinnost soudu řídit se svým předchozím rozhodnutím v jiné věci, která by popírala zásadu volného hodnocení důkazů. Otázka bezdůvodného obohacení mezi partnery není na danou věc přiléhavá a žádná z dovolatelem předložených otázek není relevantní pro projednávanou věc. Navrhl, aby dovolací soud dovolání zamítl a přiznal žalovanému náhradu nákladů dovolacího řízení.
5. Vedlejší účastnice na straně žalovaného uvedla, že dovolání směřuje i proti nákladovým výrokům, proti nimž je dovolání nepřípustné, že odvolací soud srozumitelně vysvětlil, proč jsou dovolatelem předkládané věci rozdílné a proč v projednávané věci nešlo o bezdůvodné obohacení. Dovolatel zpochybňuje především hodnocení důkazů a skutkový závěr, že nedošlo k porušení povinnosti žalovaného advokáta při výkonu advokacie. Navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl pro nepřípustnost, případně zamítl a uložil dovolateli nahradit náklady dovolacího řízení.
6. Nejvyšší soud shledal, že dovolání žalobce bylo podáno včas, oprávněnou osobou (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem ve smyslu § 241 odst. 1 a 4 o. s. ř., není však přípustné.
7. Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na právním závěru, že v původní věci vedené Obvodním soudem pro Prahu 10 pod sp. zn. 18 C 14/2018 proti bývalé partnerce dovolatele byl podle samotných tvrzení dovolatele i provedených zjištění založen závazkový vztah odpovídající půjčce podle starého občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31. 12 2013) a zápůjčce dle současné právní úpravy (zákona č. 89/2012 Sb.), a nemohl být tedy nárok úspěšně uplatněn z titulu bezdůvodného obohacení. Obsahem dovolání je přesvědčení dovolatele, že jelikož byl v řízení proti své bývalé partnerce vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 46 C 190/2019 pro jiné jejich finanční transakce úspěšný z titulu bezdůvodného obohacení, měl být ze stejného důvodu úspěšný rovněž v původním řízení vedeném u téhož soudu pod sp. zn. 18 C 14/2018, aniž by jakýmkoli způsobem reflektoval skutkovou i právní argumentaci odvolacího soudu (i soudu prvního stupně) ohledně rozdílu v posuzovaných věcech a nemožnosti uspět v původním řízení s nárokem z titulu bezdůvodného obohacení.
8. Odvolací soud přesvědčivě vysvětlil, proč v projednávané věci nebylo možné původní nárok podřadit pod bezdůvodné obohacení. Dovolatel ve svém dovolání k tomuto posouzení v podstatě žádné námitky nevznesl a místo toho se omezil na setrvání na svém názoru o bezdůvodném obohacení. Jelikož ze skutkových zjištění takový závěr nebylo možno učinit a dovolatel ani neuvádí
konkrétní námitky zpochybňující právní posouzení odvolacího soudu, nemohou dovolací námitky založit přípustnost dovolání. Rovněž nelze dovoláním napadnout výrok o náhradě nákladů řízení [§ 238 písm. h) o. s. ř.]. 9. Jelikož dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. 10. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení mezi žalobcem a žalovaným se opírá o ustanovení § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaný má právo na náhradu nákladů spojených podáním vyjádření k dovolání, sestávajících z odměny advokáta ve výši 10.820 Kč podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bodu 6, § 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném ke dni podání vyjádření k dovolání za jeden úkon právní služby a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 2 odst. 1 a § 13 odst. 4 advokátního tarifu, celkem tedy 11.120 Kč. 11. O náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem a vedlejší účastnicí rozhodl Nejvyšší soud podle týchž ustanovení procesního předpisu a zavázal žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které vznikly vedlejší účastnici, jež v řízení podporovala žalovaného, a to v souvislosti s podáním jejího vyjádření k dovolání. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 2. 2025
JUDr. Robert Waltr předseda senátu