25 Cdo 2146/2000
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Olgy Puškinové a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Petra Vojtka v právní věci
žalobce L. H., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému J. H., o 49.106,50 Kč
s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 8 C 187/99, o
dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10.
května 2000 č. j. 20 Co 81/2000-43, takto:
Rozsudek odvolacího soudu ve výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně
změněn ohledně částky 49.106,50 Kč s 11% úrokem od 25. 10. 1999 do zaplacení, a
ve výrocích o náhradě nákladů řízení se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací
Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení.
nebo za dobu delší", zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze
zjištění, že žalobce je odběratelem vody od akciové společnosti V. a k. Ch. a
na jeho vodovod uvnitř hospodářského střediska N. D. u H. M. jsou napojeni
další odběratelé, mezi nimi i žalovaný. Protože vodoměrná šachta tvořící
připojené zařízení žalovaného nebyla zabezpečena proti poškození potrubí
mrazem, praskl v ní v lednu 1999 vodoměr a vlivem poruchy jeho těsnosti došlo k
úniku 2.205 m3 vody. Soud dovodil, že žalobci tak vznikla škoda ve výši ceny
uniklé vody, která byla v jeho vlastnictví (podle § 23 vyhlášky č. 144/1978 Sb.
dodávka vody je splněna přechodem vody z veřejného vodovodu do zařízení
odběratele a tak dochází i k přechodu vlastnictví), a že žalovaný za ni
odpovídá podle ustanovení § 415 a § 420 odst. 1 obč. zák., neboť jako vlastník
věci byl povinen věc zabezpečit tak, aby touto věcí nebyla způsobena škoda,
tedy aby ani na samotném zařízení ani únikem vody nevznikla škoda. Žalovaného
jako vlastníka poškozeného zařízení nemůže této povinnosti zprostit ani
povinnost žalobce (vůči dodavateli) zabezpečit zařízení, aby nedocházelo k
únikům vody. Nečinnost žalovaného je tedy porušením povinnosti (§ 415 obč.
zák.) a příčinná souvislost mezi ní a škodou vyplývá z podstaty věci: kdyby
žalovaný řádně zajistil své zařízení, nedošlo by k úniku vody, tedy ani ke
škodě.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 10. 5.
2000 č. j. 20 Co 81/2000-43 rozsudek soudu prvního stupně, vyjma nenapadeného
zamítavého výroku ohledně dalšího úroku z prodlení, změnil tak, že žalobu na
zaplacení částky 49.106,50 Kč s 11 % úrokem z prodlení od 25. 10. 1999 do
zaplacení zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, neztotožnil
se však s jeho závěry právními ohledně předpokladů odpovědnosti žalovaného za
škodu podle § 420 obč. zák. a dovodil, že až do dne rozhodnutí krajského soudu
žalobci objektivně žádná škoda (majetková újma vyjádřitelná v penězích)
nevznikla, protože za odebranou vodu, která unikla v lednu 1999, dosud
nezaplatil, když dodavatel vody mu povolil odklad platby. Z tohoto důvodu nelze
podle závěrů odvolacího soudu žalobě na náhradu škody vyhovět.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání a s poukazem na
ustanovení § 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. namítá, že mu škoda vznikla tím, že z
prasklého podružného vodoměru žalovaného unikala v lednu 1999 voda, kterou
dodavatel (V. a k. Ch. a. s.) vyúčtoval žalobci jako svému smluvnímu
partnerovi. Žalobce sice k době rozhodování odvolacího soudu vyúčtovanou částku
50.491,30 Kč nezaplatil (dohodl se s dodavatelem na odložení platby), avšak
přesto nelze souhlasit s názorem odvolacího soudu o okamžiku vzniku škody,
neboť je příliš zužující. Dodavatel měl řadu prostředků, jak jej jako svého
odběratele přinutit k zaplacení, a dohoda o odložení platby neznamená, že by
žalobce nehodlal požadovanou částku zaplatit. Škoda proto žalobci vznikla již
tím, že od 19. 2. 2000 měl vůči dodavateli vody splatný závazek, nehledě na to,
že tuto svoji povinnost již splnil. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud
zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) vzhledem k
ustanovení bodu 17. Hlavy I části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony, dovolání projednal a rozhodl podle občanského soudního
řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále jen o.s.ř.), a po zjištění, že
dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou (účastníkem řízení), a že je podle
§ 238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. přípustné, dospěl k závěru, že dovolání je
opodstatněné.
Podle § 420 odst. 1 obč. zák. každý odpovídá za škodu, kterou způsobil
porušením právní povinnosti. Podle § 420 odst. 3 obč. zák. odpovědnosti se
zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil.
Odvolací soud správně dovodil, že existence škody je jedním ze čtyř předpokladů
obecné odpovědnosti za škodu podle ustanovení § 420 obč. zák., bez jehož
naplnění nelze ukládat povinnost k náhradě škody. Škodou se rozumí újma, která
nastala v majetkové sféře poškozeného, a je objektivně vyjádřitelná všeobecným
ekvivalentem, tj. penězi. Za skutečnou škodu na věci je pak nutno považovat
takovou újmu, která znamená zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu
před škodnou událostí a která představuje majetkové hodnoty, jež je nutno
vynaložit k uvedení věci do předešlého stavu. Majetkový stav je tvořen
především souhrnem hmotných předmětů (věcí) o určité hodnotě vyjádřené v
penězích a jiných hodnot či práv, jsou-li penězi ocenitelné (např. pohledávky,
tzv. duševní vlastnictví apod.); oproti tomu pasiva (např. závazky) se do
hodnoty majetkového stavu promítají negativně.
Je-li poškozený vlastníkem věci, zahrnuje jeho majetkový stav také hodnotu věci
před poškozením; v důsledku poškození či úplného zničení věci nutně dochází i
ke zmenšení majetkového stavu, jehož obnovení vyžaduje prostředky odpovídající
rozsahu poškození (zničení) věci. I když poškozený k okamžiku poškození
(zničení) věci neuhradil třetí osobě úplatu sjednanou v souvislosti s nabytím
vlastnictví k této věci, jeho platební povinnost je závazkem (pasivem
majetkového stavu poškozeného jako vlastníka věci), který vznikl nezávisle na
poškození věci a který trvá zpravidla bez ohledu na to, že věc byla poškozena
či zničena. Samotným splněním tohoto závazku se přitom hodnota majetkového
stavu nemění, neboť existující pasivum (závazek) se pouze nahrazuje odčerpáním
reálných hodnot, případně aktiv; proto ani okamžik, kdy k úhradě došlo, nemá na
hodnotu majetkového stavu vliv a tedy není z hlediska vzniku škody významný. Z
toho je zřejmé, že vlastníku věci vzniká škoda jejím poškozením (případně
úplným zničením či ztrátou) i tehdy, nezaplatil-li k okamžiku poškození třetí
osobě úplatu za nabytí věci zčásti či zcela, a to bez ohledu, zda tomu tak bylo
v souladu s ujednáním o splatnosti této úplaty nebo v důsledku porušení
platební povinnosti.
V posuzovaném případě se žalobce domáhá náhrady škody za ztrátu vody zaviněnou
žalovaným. Jestliže odvolací soud dovodil, že ke dni jeho rozhodnutí (10. 5.
2000) žalobci žádná škoda (majetková újma) objektivně nevznikla z důvodu, že do
této doby za odebranou vodu dodavateli nezaplatil, nejde o závěr správný, neboť
nevychází ze zjištění, zda voda představovala součást majetkového stavu žalobce
a zda ztrátou vody došlo také ke snížení jeho majetkového stavu. Žalobci
vznikla majetková újma (a tím skutečná škoda ve smyslu § 442 obč. zák.) za
předpokladu, že v době úniku vody byl jejím vlastníkem, bez ohledu na to, že se
s dodavatelem vody dohodl na odkladu splatnosti, resp. zda a kdy skutečně za
odběr vody zaplatil.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není z hlediska uplatněného
dovolacího důvodu správný a Nejvyšší soud ČR jej proto podle ustanovení § 243b
odst. 1 části věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k
dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 věta první o.s.ř.), aniž podle ustanovení § 243a
odst. 1 věta první o.s.ř. nařizoval jednání.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 24. ledna 2001
JUDr. Olga P u š k i n o v á, v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Romana Říčková