25 Cdo 2179/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martou Škárovou v právní věci žalobce JUDr. PhDr. R. M., insolvenčního správce dlužníka WINDSTORM, s. r. o., se sídlem v Brně, Šumavská 416/15, IČO: 253 87 511, zastoupeného Mgr. Martinem Jelínkem, advokátem se sídlem v Brně, Výstaviště 405/1, proti žalovaným 1) JUDr. Bc. M. K., Ph.D., advokátu se sídlem v Brně, Pražákova 1008/69, zastoupenému JUDr. Janem Šimečkem, advokátem se sídlem v Brně, Pražákova 1008/69, 2) Sdružení rozhodců, a.s., se sídlem v Brně, Pražákova 1008/69, a 3) Mgr. M. H., advokátce se sídlem v Brně, Bubeníčkova 539/18, oběma zastoupeným JUDr. Markem Ivičičem, Ph.D., advokátem se sídlem v Brně, Pražákova 1008/69, o 2 102 919 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2108 C 97/2012, o dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 12. 2014, č. j. 44 Co 361/2014-308, o opravě rozhodnutí, takto:
Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. listopadu 2016, č. j. 25 Cdo 2179/2015-364, se opravuje tak, že v záhlaví se vypouští označení zástupce žalobce „JUDr. Jaroslavem Brožem, advokátem se sídlem v Brně, Marie Steyskalové 767/62“ a nahrazuje se označením „Mgr. Martinem Jelínkem, advokátem se sídlem v Brně, Výstaviště 405/1“; a vypouští se označení zástupkyně žalovaného 1) „Mgr. Lucií Jamborovou, advokátkou se sídlem v Brně, Pražákova 1008/69“ a nahrazuje se označením „JUDr. Janem Šimečkem, advokátem se sídlem v Brně, Pražákova 1008/69“.
V záhlaví usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. listopadu 2016, č. j. 25 Cdo 2179/2015-364, byl jako zástupce žalobce nesprávně uveden JUDr. Jaroslav Brož, advokát se sídlem v Brně, Marie Steyskalové 767/62, a jako zástupkyně žalovaného 1) nesprávně uvedena Mgr. Lucie Jamborová, advokátka se sídlem v Brně, Pražákova 1008/69. Avšak podle plné moci ze dne 22. 3. 2016 se zástupcem žalobce stal Mgr. Martin Jelínek, advokát se sídlem v Brně, Výstaviště 405/1 a podle plné moci ze dne 21. 5. 2015 se zástupcem žalovaného 1) stal JUDr. Jan Šimeček, advokát se sídlem v Brně, Pražákova 1008/69.
Podle § 164 o. s. ř. předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu ve stejnopisech rozhodnutí, vydá o tom opravné usnesení, které doručí účastníkům; jde-li o opravu výroku rozhodnutí, může odložit vykonatelnost rozsudku na dobu, dokud opravné usnesení nenabude právní moci.
Jelikož jde o chybu v psaní ve smyslu § 164 o. s. ř., bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. ledna 2017
JUDr. Marta Škárová předsedkyně senátu
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně rozsudek Městského soudu v Brně rozsudkem ze dne 18. 12. 2014, č. j. 44 Co 361/2014-308, potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a shodně s ním uzavřel, že v případě žalovaného 1) se jednalo o osobu použitou při činnosti žalovaného 2) dle § 420 odst. 2 obč. zák., jeho osobní odpovědnost nepřichází v úvahu. Dále dovodil, že žalobkyně neprokázala vznik škody, neboť samotné zrušení rozhodčího nálezu neznamená, že by pohledávka společnosti WINDTOWER, spol.
s r. o., nemohla - i bez ohledu na rozhodčí nález – existovat, a zda tedy došlo k platnému zániku pohledávek započtením. Kromě vzniku škody nebyly prokázány ani další předpoklady odpovědnosti, a to konkrétní protiprávní jednání žalovaných a vztah příčinné souvislosti. Žalovaný 2) vydal rozhodčí řád a nabízel své služby s určováním rozhodců z jím vedeného seznamu; námitka žalobkyně, že žalovaný 2) tím, že nedodržel svůj interní postup při určování rozhodce, porušil právní povinnost, je bez významu.
Rozhodčí doložka je totiž neplatná pro rozpor s § 7 odst. 1 a § 13 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., nikoliv pro interní pravidla žalovaného 2), a právě z důvodu její absolutní neplatnosti byl rozhodčí nález zrušen. Za sjednání neplatné rozhodčí doložky ani za škodu, spočívající v nevymahatelnosti pohledávky žalobkyně vůči společnosti WINDTOWER, spol. s r. o., nelze vinit žalované 2), 3). Odvolací soud tak shodně se soudem prvního stupně neshledal podmínky odpovědnosti žalovaných pro chybějící protiprávnost jejich jednání a vztah příčinné souvislosti s tvrzenou škodou.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu a soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Namítá, že odvolací soud nerespektoval právo na individuální posouzení věci a ochranu práv účastníka řízení, odůvodnění jeho rozhodnutí je nepřezkoumatelné, což implikuje i porušení práva na spravedlivý proces a zákaz libovůle, a v tomto směru odkázala na řadu rozhodnutí Nejvyššího a Ústavního soudu, a dále namítla, že odvolací soud nerespektoval závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2014, sp. zn. 25 Cdo 2790/2013, když nepřezkoumal některé konkrétní okolnosti v postupu rozhodce v rozhodčím řízení. V dovolání žalobkyně vymezila dvě otázky, a to, zda odpovědnost za škodu způsobenou úmyslným jednáním proti dobrým mravům zakládá jednání subjektů, které se podílely na rozhodčí činnosti v případě, že existovala objektivně pochybnost o jejich nezávislém a nestranném jednání, a dále, zda rozhodce ustanovený v rozporu s pravidly Sdružení rozhodců a.s., tedy v rozporu s legitimním očekáváním účastníka rozhodčího řízení stran zákonného soudce (rozhodce), odpovídá za škodu, pokud byl jím vydaný rozhodčí nález zrušen. Nesprávnost právního názoru napadeného rozhodnutí spočívá v přehlížení skutkové a právní argumentace dovolatelky ohledně protiprávního jednání žalovaných v souvislosti s vydáním rozhodčího nálezu. Pokud by totiž byly vzaty v úvahu veškeré skutečnosti a důkazy, jichž se žalobkyně dovolávala, bylo by možno dovodit, že jednání žalovaných bylo v rozporu s principy nezávislosti a nestrannosti, mající za následek porušení rovnosti zbraní a že neobstojí ani z hlediska dobrých mravů, a za své protiprávní jednání nesou odpovědnost dle § 424 obč. zák., tedy odpovědnost za škodu způsobenou úmyslně proti dobrým mravům.
K dovolání žalobkyně žalovaný 1) uvedl, že dovolatelka pouze vágně namítá nepřezkoumatelnost rozhodnutí a porušení práva na spravedlivý proces, poukazuje na judikaturu, kterou však nedává do souvislosti s projednávaným případem. V dovolání nepolemizuje s žádnou relevantní právní otázkou týkající se odpovědnosti za škodu, která by se odchylovala od ustálené rozhodovací praxe. Rozhodující pro posouzení odpovědnosti za škodu je naplnění základních předpokladů, jimiž jsou protiprávní jednání, vznik škody a příčinná souvislost mezi nimi. Soudy obou stupňů žalobu shodně zamítly z důvodu nedostatku pasivní legitimace žalovaného 1) a neexistence protiprávního jednání žalovaných. Navrhl dovolání žalobkyně odmítnout.
Žalovaní 2) a 3) uvedli, že v dovolání žalobkyně nejsou uvedeny žádné právní otázky, v nichž by se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, pouze je namítáno, že věc nebyla posouzena individuálně a že rozhodnutí odvolacího soudu není řádně odůvodněno. Jednání žalovaného 2), jenž na svých stránkách zveřejnil pravidla pro rozhodce ad hoc, seznam rozhodců a doporučené znění rozhodčí doložky, která byla následně shledána neplatnou, a jmenoval osobu rozhodce ad hoc, nezakládá protiprávní stav, který by mohl být příčinou tvrzené škody. Dovolatelka sama poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2790/2013, z něhož plyne, že odpovědnost rozhodce za škodu lze shledat pouze při naplnění předpokladů obecné odpovědnosti dle § 420 obč. zák. tehdy, jestliže protiprávní jednání rozhodce bezprostředně vedlo ke zrušení rozhodčího nálezu. Avšak rozhodčí nález nebyl zrušen pro protiprávní jednání žalované 3), ale z důvodu neplatné rozhodčí doložky. Dále poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2015, sp. zn. 25 Cdo 167/2014, dle kterého se odpovědnost za škodu musí posuzovat z hlediska rozhodovací praxe soudů v době, kdy došlo ke sjednání rozhodčí doložky a vydání rozhodčího nálezu, přičemž tehdejší judikatura vztahující se k platnosti rozhodčí doložky nebyla v té době ustálena, a jestliže rozhodce posoudil svou pravomoc kladně, nelze v jeho jednání spatřovat protiprávnost. Žalované 2) a 3) navrhly, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, případně zamítl a žalobci uložil povinnost k náhradě nákladů dovolacího řízení.
Vzhledem k tomu, že usnesením ze dne 8. 7. 2015 byl prohlášen konkurs na majetek žalobkyně, bylo dovolací řízení přerušeno a pokračováno v něm bylo na základě návrhu insolvenčního správce, který vystupuje jako účastník řízení namísto žalobkyně.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Rozhodnutí odvolacího soudu kromě důvodu nedostatku věcné pasivní legitimace žalovaného 1) spočívá na závěru o neexistenci protiprávnosti jednání žalovaných 2) a 3) a chybějící příčinné souvislosti jejich jednání s tvrzenou škodou. Nehledě k tomu, že úmysl žalovaných poškodit žalobkyni nebyl v řízení prokázán, ba ani tvrzen (ostatně zjištěný skutkový stav věci není předmětem dovolacího řízení), nelze o odpovědnosti žalovaných za úmyslně způsobenou škodu podle § 424 obč. zák. uvažovat už jen z důvodu chybějící příčinné souvislosti mezi jejich jednáním a nevymahatelností tvrzené pohledávky žalobkyně vůči společnosti WINDTOWER, spol. s r. o. Pokud z tohoto důvodu nejsou podmínky pro vznik obecné odpovědnosti za škodu dle § 420 obč. zák., nejsou dány ani z hlediska § 424 obč. zák., neboť vztah příčiny a následku je nezbytným předpokladem jak pro aplikaci tohoto ustanovení, tak i všech skutkových podstat občanskoprávní odpovědnosti za škodu. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí odvolacího soudu stojí na odlišných skutkových a právních východiscích, než je dovolatelkou formulovaná otázka o odpovědnosti za škodu způsobenou úmyslným jednáním proti dobrým mravům, nemůže být z hlediska této otázky založena přípustnost dovolání.
Dovolání není přípustné ani pro druhou právní otázku, a to zda rozhodce ustanovený v rozporu s pravidly Sdružení rozhodců a.s., odpovídá za škodu, pokud byl jím vydaný rozhodčí nález zrušen. Právní názor, z něhož odvolací soud při posouzení uplatněného nároku vycházel, že samotné zrušení rozhodčího nálezu při absenci protiprávního jednání rozhodce nezakládá jeho odpovědnost za škodu, je totiž plně v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu a správný je i jeho názor, že ke vzniku odpovědnosti za škodu musí být splněny všechny předpoklady (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2014, sp. zn. 25 Cdo 2790/2013, uveřejněný v v Souboru civilních rozhodnutí NS ČR – C. H. BECK pod C 14292).
Námitky dovolatelky ohledně nedostatečného vypořádání s její skutkovou a právní argumentací nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), a stejně tak i namítané porušení povinnosti soudu poskytnout spravedlivou ochranu práv účastníku řízení, aniž by bylo blíže specifikováno, v čem má porušení povinnosti soudu spočívat. Přisvědčit nelze ani vytýkané nepřezkoumatelnosti rozsudku odvolacího soudu, který obsahuje jak skutkový
popis okolností relevantních pro rozhodnutí, tak i právní posouzení věci. Jelikož je rozhodnutí odvolacího soudu v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu, není dovolání žalobců podle § 237 o. s. ř. přípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.)
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. listopadu 2016
JUDr. Marta Škárová předsedkyně senátu