NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY
25 Cdo 218/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Vojtka a soudců JUDr. Ing. Jana Huška a JUDr. Marty Škárové v právní věci
žalobce D. D., zastoupeného advokátem, ve věci nejasného podání, vedené u
Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 26 Nc 406/2004, o dovolání žalobce proti
usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. července 2004, č. j. 42 Co
359/2004-23, takto:
Dovolání se zamítá.
jako „návrh na obnovení řízení v žalobě manželů D. a A. D.“, a rozhodl o
náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního
stupně, že podání je neprojednatelné a v řízení nelze pro nedostatek
náležitostí návrhu pokračovat, neboť není zřejmé, zda se jedná o žalobu na
obnovu řízení, byť předchozí řízení vedené pod sp. zn. 15 C 263/2002, jehož
vady žalobce podrobuje kritice, neskončilo rozhodnutím ve věci, nebo zda jde o
žalobu pro zmatečnost, aniž však jsou vytýkány konkrétní důvody zmatečnosti.
Přestože byl žalobce usnesením soudu prvního stupně vyzván k odstranění vad
podání a náležitě poučen, vady návrhu neodstranil; soud prvního stupně proto
postupoval správně, jestliže podle ustanovení § 43 odst. 2 o.s.ř. podání odmítl.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dovolání, které s odkazem na ustanovení §
241a odst. 2 písm. a) o.s ř. odůvodňuje tím, že výzvě k doplnění podání
nerozuměl a že mu za účelem poskytnutí soudní ochrany měla být poskytnuta
právní pomoc. Vadu řízení spatřuje v neustanovení právního zástupce z řad
advokátů, což bylo rozhodující příčinou následného postupu soudu, který odmítl
žalobu. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu i soudu prvního
stupně zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu
ustanovení § 241 o.s.ř., po projednání věci podle § 242 odst. 3 o.s.ř. dospěl k
závěru, že dovolání, které je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř.,
není důvodné.
Řízení před soudem se zahajuje na návrh. Návrh (žaloba) musí kromě obecných
náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat též náležitosti uvedené v § 79 odst. 1
o.s.ř., tedy mimo jiné i vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů,
jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel
domáhá.
Podle ustanovení § 43 odst. 1 o.s.ř. předseda senátu usnesením
vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje
všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K
opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu
nebo doplnění provést. Podle § 43 odst. 2 o.s.ř. není-li přes výzvu předsedy
senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento
nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení,
odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo
doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen.
Se závěrem odvolacího soudu, že na základě podání žalobce a dalších jeho
přípisů nelze v řízení pokračovat pro vady žaloby, spočívající zejména v
neurčitosti vymezení skutku, který má být předmětem řízení, a čeho se domáhá,
se lze ztotožnit. Žaloba totiž postrádá tvrzení o skutečnostech, jimiž je
vylíčen skutek (skutkový děj), na jehož základě je uplatněn nárok, tedy údaje,
které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má
soud rozhodnout. Ačkoliv k odstranění nedostatků žaloby a k doplnění skutkových
tvrzení může dojít i v podaném odvolání proti usnesení o odmítnutí žaloby,
žalobce ani dodatečně v celém průběhu řízení od doručení výzvy dne 21. 5. 2004
do doby rozhodnutí odvolacího soudu vady svého podání neodstranil.
Jak vyplývá z obsahu spisu, žalobce v podání ze dne 24. 5. 2004, jímž reagoval
na výzvu soudu prvního stupně k odstranění vad podání ze dne 29. 4. 2004,
požádal o „osvobození všech soudních poplatků“ a o „nezávislého advokáta k
hájení mojích práv“. I když žalobce nepoužil zcela přesně zákonnou
terminologii, je z obsahu tohoto podání zřejmé, že žádal o ustanovení zástupce
ve smyslu ustanovení § 30 o.s.ř. Okresní soud v Karviné, aniž o této žádosti
rozhodl, usnesením ze dne 9. 6. 2004, č. j. 26 Nc 406/2004-9, podání ze dne 29.
4. 2004 odmítl.
Podle § 30 odst. 1 o.s.ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem
osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost
zástupce, jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost
podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit.
Podle § 138 odst. 1 věta první o.s.ř. na návrh může předseda senátu přiznat
účastníkovi zcela nebo zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to
poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo
bránění práva.
Z ustanovení § 30 odst. 1 o.s.ř. vyplývá, že soud je povinen účastníka poučit
o tom, že může podat žádost o ustanovení zástupce podle § 30 odst. 1 o.s.ř.
tehdy, jsou-li u něj předpoklady pro osvobození od soudních poplatků (§ 138) a
současně je-li to třeba k ochraně jeho zájmů. Zároveň zásadně platí, že podá-li
účastník v zahájeném řízení žádost o ustanovení zástupce ve smyslu § 30 o.s.ř.,
soud o ní musí rozhodnout před tím, než učiní další úkony v řízení. Nelze ovšem
přehlédnout, že i když to poměry účastníka odůvodňují, nesplňuje předpoklady
pro osvobození od soudních poplatků, a tedy ani předpoklady pro ustanovení
zástupce, účastník, který svévolně nebo zřejmě bezúspěšně uplatňuje nebo brání
právo (§ 138 odst. 1 věta první o.s.ř). O zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo
bránění práva se jedná zejména tehdy, jestliže již z obsahu podání (aniž by
bylo třeba provádět dokazování) je nepochybné, že jeho návrhu nemůže být
vyhověno. Není tudíž vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné
rozhodnutí, jestliže soud v souladu s procesními předpisy odmítl nejasné podání
účastníka, aniž rozhodl o žádosti žalobce o ustanovení zástupce za situace, kdy
předpoklady pro takový postup nebyly splněny z důvodu zřejmě bezúspěšného
uplatňování práva.
V daném případě žalobce ve svých podáních navrhoval, aby bylo „obnoveno řízení,
vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 15 C 263/2002“ a aby tím byly
odstraněny vady tohoto řízení, v němž uplatňoval nároky související s jeho
nepříznivou bytovou situací. Vzhledem k tomu, že předmětné řízení neskončilo
rozhodnutím ve věci samé, proti němuž jedině zákon připouští žalobu na obnovu
řízení (srov. návětí ustanovení § 228 odst. 1 a odst. 2 o.s.ř., podle nějž lze
tímto opravným prostředkem napadnout pravomocný rozsudek či usnesení ve věci
samé nebo jímž byl schválen smír), nýbrž skončilo rozhodnutím o odmítnutí
žaloby, což není rozhodnutím ve věci samé, je nepochybné, že podání žaloby na
obnovu řízení je zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva. Totéž platí tehdy,
mínil-li žalobce podat žalobu pro zmatečnost ve smyslu ustanovení § 229 o.s.ř.,
aniž ve svých podáních uvedl některý ze zmatečnostních důvodů nebo jej skutkově
popsal.
Jestliže tedy odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně odmítl
podání žalobce pro neodstranění jeho vad, aniž v situaci, kdy šlo o zřejmě
bezúspěšné uplatňování práva, nerozhodl (a tedy nevyhověl) žádosti žalobce o
ustanovení zástupce pro řízení, nezatížil řízení vadou, která mohla mít vliv na
správnost rozhodnutí. Protože je rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska
uplatněného dovolacího důvodu správné, Nejvyšší soud České republiky dovolání
zamítl (§ 243b odst. 2 část věty před středníkem o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. května 2005
JUDr. Petr V o j t e
k, v. r.
předseda senátu