25 Cdo 2190/2008-2
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Robertem Waltrem ve věci žalobce J. B., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) Z. F., 2) J. F., a 3) JUDr. J. H., o vydání věcí a náhradu škody, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně – pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 13 C 169/2005, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. února 2008, č.j. 11 Co 757/2007-97, takto:
Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. června 2008, č.j. 25 Cdo 2190/2008-109, se opravuje tak, že v záhlaví usnesení má být správně uvedeno označení žalované 1): „Z. F.“.
Ve výše uvedeném usnesení Nejvyššího soudu došlo k nesprávnému označení jména, příjmení a adresy první žalované, když Nejvyšší soud přehlédl výpis z centrální evidence obyvatel na č.l. 100 spisu, z něhož se podává, že první žalovaná Z. B., uzavřela manželství a od 21.9.2007 se jmenuje Z. F.
Z uvedených důvodů předseda senátu Nejvyššího soudu podle § 164 o.s.ř. s přihlédnutím k § 243c odst. 1 o.s.ř. uvedenou zřejmou nesprávnost usnesením opravil.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. července 2008
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu
návrhu na zahájení řízení nebyl přes výzvu soudu zaplacen, a rozhodl o náhradě nákladů řízení; odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Vytýká soudům obou stupňů, že mu nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků podle ustanovení § 138 odst. 1 o.s.ř. a shrnuje důvody, pro které měl být od poplatků osvobozen. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné, jak byl ostatně dovolatel v napadeném usnesení odvolacího soudu správně poučen.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř.
Přípustnost dovolání proti napadenému usnesení odvolacího soudu nelze založit podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť toto ustanovení upravuje přípustnost dovolání pouze proti rozhodnutím ve věci samé a rozhodnutí o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku není rozhodnutím ve věci samé. Pojem „věc sama” je totiž právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně tak, že jde o předmět, ohledně něhož se řízení vede – tedy žalobou uplatněný nárok, o němž má být v řízení věcně rozhodnuto. O tomto nároku však dovoláním napadeným usnesením vůbec rozhodováno nebylo.
Ustanovení § 238, § 238a odst. 1 a § 239 o.s.ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.
Lze tedy uzavřít, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, není přípustné (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2002, sp. zn. 29 Odo 205/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2002, pod poř. č. 102).
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), dovolání odmítl (§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).
Žalobce podáním nepřípustného dovolání procesně zavinil jeho odmítnutí, žalovaným však náklady řízení prokazatelně nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení § 146 odst. 3, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 věty první o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. června 2008
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu