25 Cdo 2204/2008
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci
žalobce města Harrachov, zastoupeného JUDr. Miloslavem Noskem, advokátem se
sídlem v Semilech, Nádražní 24, proti žalované Základní škole VIII, se sídlem v
Mladé Boleslavi, Václavkova 1040, zastoupené JUDr. PhDr. Oldřichem Choděrou,
advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 25, o 1.494.000,- Kč, vedené u Okresního
soudu v Semilech pod sp. zn. 6 C 96/2002, o dovolání žalované proti rozsudku
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 1. 2008, č. j. 24 Co 140/2007-323,
I. Dovolání se zamítá.
I. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Semilech rozsudkem ze dne 26. 10. 2006, č. j. 6 C 96/2002-274,
ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 7. 11. 2006, č. j. 6 C 96/2002-283,
poté, co jeho předchozí rozsudky z 9. 12. 2003 a 20. 9. 2005 byly odvolacím
soudem (kromě přisouzené částky 513.333.- Kč zrušeny), uložil žalované škole
povinnost zaplatit žalujícímu městu (dále jen žalobce) 256.667,- Kč, žalobu co
do částky 724.000,- Kč zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze
zjištění, že dne 14. 2. 2001 během exkurze v Muzeu skla v Harrachově pořádané
v průběhu lyžařského výcviku žalovanou školou, tehdy třináctiletý žák V. P.
rozbil vázu vystavenou na deseticentimetrovém podstavci. Váza byla chráněna ze
tří stran stěnou skleněné vitríny a zdmi objektu a návštěvníci muzea kolem ní
mohli procházet v bezprostřední blízkosti. Jejím vlastníkem byl žalobce, který
na základě smlouvy o výpůjčce ji přenechal do užívání organizátorovi výstavy
Sklárně Novosad a syn Bohemia Harrachov Czech Republic, s.r.o. V době, kdy
došlo ke škodné události, bylo ve dvou až třech místnostech muzea přítomno 15
až 20 žáků pod vedením jediného učitele, který byl v daný okamžik v jiné
místnosti. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že nezl. V. P., který již
předtím měl kázeňské problémy ve škole a byla mu opakovaně udělena třídní
důtka, byl vzhledem ke svému věku schopen ovládnout své jednání a posoudit jeho
následky a žalovaná, která v té době byla povinna vykonávat nad ním dohled a
neprokázala, že by náležitý dohled nezanedbala, odpovídají za škodu podle §
422 obč. zák. společně a nerozdílně z jedné poloviny, a za druhou polovinu
škody nese odpovědnost organizátor výstavy, který neučinil žádná opatření k
tomu, aby návštěvníkům zabránil dotýkat se vystaveného předmětu. Tržní cena
vázy ke dni poškození činila 1.600.000,- Kč, zůstatková hodnota nepoškozených
částí vázy 60.000,- Kč, žalované již bylo pravomocně uloženo zaplatit na
náhradě škody 513.333,- Kč, proto jí soud prvního stupně uložil zaplatit
žalobci dalších 256.667,- Kč.
K odvolání obou účastníků Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 9. 1.
2008, č. j. 24 Co 140/2007-323, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném
vyhovujícím výroku potvrdil a v zamítavém výroku jej změnil tak, že žalované
uložil povinnost zaplatit žalobci dalších 724.000,- Kč, a rozhodl o náhradě
nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu
zjištěného soudem prvního stupně a řízení doplnil provedením důkazu odbornými
vyjádřeními některých muzeí, z nichž zjistil, že z hlediska zabezpečení před
poškozením byla váza vystavována obvyklým způsobem a organizátor výstavy tím
neporušil právní předpisy ani doporučení muzejních asociací. Odvolací soud
shodně se soudem prvního stupně dovodil, že nezletilý odpovídá za vzniklou
škodu podle § 422 obč. zák. společně a nerozdílně se žalovanou školou, jež byla
povinna vykonávat nad ním dohled po dobu lyžařského výcviku, a která se
odpovědnosti nezprostila, a s ohledem na výsledky doplněného řízení dospěl k
závěru, že organizátor výstavy a vypůjčitel vázy za způsobenou škodu
neodpovídá, neboť při její instalaci a v průběhu organizace výstavy neporušil
povinnost chránit vypůjčenou věc před poškozením, ztrátou či zničením (§ 661
odst. 1 obč. zák.). Žalovaná proto jako subjekt solidárně zavázaný s přímým
škůdcem (tehdy nezletilým V. P.) má povinnost nahradit poškozenému žalobci
škodu v plné výši.
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z
ust. § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. Poukazuje na to, že
odvolací soud přestože v předchozím svém rozhodnutí uvedl, že vypůjčitel
porušil svou povinnost podle § 661 odst. 1 obč. zák., dospěl nakonec k závěru,
že při instalaci a organizaci expozice postupoval v souladu s právními předpisy
a doporučeními muzejních asociací. Namítá, že odvolací soud přehlédl, že
vypůjčitel, ačkoliv byl k tomu smluvně zavázán, nedal předmětný exponát
pojistit, a již toto je dle jejího názoru důvodem pro dělenou odpovědnost za
škodu. Dovozuje, že náležitý dohled nad nezletilým žákem nezanedbala, neboť
exkurze se zúčastnil dostatečný počet pedagogů, nezletilý poškodil vystavený
exponát, až když se ujistil, že ho nikdo nesleduje, a jednal v rozporu s
předchozími pokyny pedagogů i jeho spolužáků. Navíc zanedbání dohledu nad
problematickým žákem nelze zohledňovat dvakrát – z hlediska § 422 a § 450 obč.
zák. a namítá, že soudy vzhledem k okolnostem zvláštního zřetele hodným se
dostatečně nezabývaly aplikací § 450 obč. zák. Poukazuje na to, že poskytuje
dětem vzdělání a plní další veřejně prospěšné funkce a uložení tak vysoké
platební povinnosti bude mít na její činnost nepříznivý vliv.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo
podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ust. § 241 o.
s. ř. věc projednal a dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle §
237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., není důvodné. Vzhledem k tomu, že dovoláním
napadený rozsudek byl vydán dne 9. 1. 2008, Nejvyšší soud dovolání projednal a
rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve
znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12. čl. II zákona č. 7/2009 Sb.).
Nesprávné právní posouzení věci jako důvod dovolání podle § 241a odst. 2 písm.
b) o.s.ř. spočívá v tom, že odvolací soud aplikoval na zjištěný skutkový stav
nesprávný právní předpis nebo že správně použitý právní předpis nesprávně
vyložil, případně jej na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Právní posouzení odpovědnosti žalované podle ustanovení § 422 odst. 1, 2 obč.
zák. společně a nerozdílně s nezletilcem, který v době, kdy škola byla povinna
nad ním vykonávat dohled, svým nevhodným chováním způsobil škodu rozbitím vázy
při prohlídce v muzeu, je zcela správné a odpovídá zjištěnému skutkovému stavu,
včetně závěru o tom, že škola se odpovědnosti nezprostila. Jestliže tehdy
nezletilý žák se již v minulosti dopouštěl závadného chování ve škole a byla mu
opakovaně udělena třídní důtka, je jednoznačné, že právě s ohledem na jeho
vlastnosti a sklony a na jeho dosavadní chování, vyžadoval vyšší míru dozoru,
kontroly a výchovného vedení, a to i při organizované mimoškolní činnosti. V
tomto směru dovolatelka v podstatě žádné konkrétní námitky nevznáší, její
výhrady v dovolání se týkají rozsahu její odpovědnosti, tedy výše škody, za niž
odpovídá společně a nerozdílně s nezletilým - přímým škůdcem.
K namítané odpovědnosti vypůjčitele za způsobenou škodu je třeba uvést, že
závěr odvolacího soudu, že povinnost chránit vypůjčený předmět nebyla ze strany
vypůjčitele porušena, vyplývá ze skutkového zjištění, jež odvolací soud učinil
poté, co řízení doplnil dalším dokazováním. Podle § 213 odst. 1 o. s. ř.
odvolací soud není vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně.
Podle § 213 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud může zopakovat dokazování, na
základě kterého soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci; dosud provedené
důkazy zopakuje vždy, má-li za to, že je z nich možné dospět k jinému
skutkovému zjištění, než které učinil soud prvního stupně.
Pokud by odvolací soud měl pochybnosti o správnosti skutkových závěrů, jež soud
prvního stupně učinil na základě provedeného dokazování, musel by zopakovat
důkazy, ze kterých soud prvního stupně vycházel, případně provést k objasnění
rozhodných skutečností další důkazy (srov. R 44/1966 a R 92/1968). V dané věci
však nejde o přehodnocení důkazů provedených soudem prvního stupně o způsobu,
jakým byla předmětná váza v muzeu vystavena, nýbrž o doplnění řízení provedením
nových důkazů k objasnění požadavků kladených na zajištění přiměřené ochrany
vystavovaného předmětu před poškozením. Za účelem tohoto skutkového zjištění
odvolací soud provedl důkaz odborným vyjádřením institucí zabývajících se
vystavováním uměleckých předmětů a opatřil si tak pro hodnocení důkazů podklady
rovnocenné s podklady, z nichž vycházel soud prvního stupně. Provedené důkazy
pak mohl sám zhodnotit podle § 132 o. s. ř. a na tom základě učinit skutkový
závěr ohledně uvedené okolnosti. Řízení proto netrpí vadou spočívající v
porušení dvojinstančnosti řízení (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.) a
odvolacímu soudu nelze ani vytýkat, že by při zjišťování skutkového stavu věci
vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nevyplynuly, nebo že by
pominul podstatné skutečnosti, které byly v řízení prokázány.
Okolnost, že vypůjčitel věc nepojistil, ačkoliv se k tomu vůči vlastníku
(žalobci) zavázal, je sice porušením jeho smluvní povinnosti vůči žalobci,
avšak tato okolnost nebyla příčinou vzniku škody a nevylučuje ani odpovědnost
přímého škůdce, s nímž za podmínek § 422 odst. 1, 2 obč. zák. solidárně
odpovídá subjekt povinný vykonávat nad ním dohled.
K námitce, že soud se dostatečně nezabýval aplikací § 450 obč. zák. a nesnížil
náhradu škody, je třeba uvést, že v ust. § 450 obč. zák. nejsou sice důvody
hodné zvláštního zřetele, k nimž má soud přihlédnout, taxativně vyjmenovány, a
je tedy na úvaze soudu, které okolnosti konkrétního případu jako takové důvody
vyhodnotí; z okolností, které jsou v tomto ustanovení vyjmenovány, vzal
odvolací soud zřetel k okolnosti, jež je uvedena na prvém místě, tj. k tomu,
jak ke škodě došlo, a tuto zhodnotil, zatímco ve vztahu žalujícího města a
žalované školy se hledisko osobních a majetkových poměrů fyzické osoby, která
škodu způsobila, a fyzické osoby, která byla poškozena, uplatnit nemohlo. Nelze
tedy odvolacímu soudu vytýkat pochybení při úvaze o aplikaci § 450 obč. zák.
Ze shora uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska námitek
v dovolání správný, proto Nejvyšší soud dovolání žalované podle ust. § 243b
odst. 2, části věty před středníkem, a odst. 6 in fine o. s. ř. rozsudkem
zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, věty
první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná s ohledem na
výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů právo a žalobci v dovolacím
řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. září 2010
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně
senátu