25 Cdo 2214/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci
žalobkyně Oblastní nemocnice Trutnov a. s., se sídlem v Trutnově, M. Gorkého
77, IČO: 26000237, zastoupené JUDr. Soňou Nathovou, advokátkou se sídlem v
Trutnově, Spojovací 852, proti žalované Všeobecné zdravotní pojišťovně České
republiky, se sídlem v Praze 3, Orlická 4, IČO: 41197518, zastoupené Mgr.
Ondřejem Trnkou, advokátem se sídlem v Praze 2, Italská 1219/2, o 633.870,03 Kč
s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 5 C 1/2004, o
dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5.
února 2008, č. j. 26 Co 402/2007-242, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů
dovolacího řízení 12.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám
JUDr. Soni Nathové, advokátky se sídlem v Trutnově, Spojovací 852.
příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Žalující nemocnice se po
žalované zdravotní pojišťovně domáhala zaplacení nevyplacené části navýšení
úhrady za poskytnutou zdravotní péči v prvním pololetí roku 2002. Pro toto
období provedla žalovaná výpočet navýšení, jenž žalobkyně považuje za chybný,
neboť kromě tří hodnot mezi účastníky nesporných dosadila žalovaná jako hodnotu
UZZ01 (úhrady zdravotnického zařízení za první pololetí 2001) nižší částku,
rozdíl mezi propočtem navýšení žalované a žalobkyně představuje částku, která
je předmětem řízení. Soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně jako zdravotnické
zařízení uzavřela se žalovanou zdravotní pojišťovnou smlouvu o poskytování a
úhradě zdravotní péče č. C 3690101 (dále též jen „smlouva“), v níž se žalovaná
zavázala platit jí zdravotní péči formou paušální sazby s tím, že způsob
výpočtu bude proveden v souladu s vyhláškou Ministerstva zdravotnictví č.
458/2001 Sb., kterou se stanoví výše úhrad zdravotní péče hrazené z veřejného
zdravotního pojištění včetně regulačních omezení pro 1. pololetí 2002 (dále též
jen „vyhláška“), a za splnění předpokladů uvedených v § 14 vyhlášky vznikne
žalobkyni nárok na navýšení úhrady vypočtené podle vzorce uvedeného v příloze
č. 20 vyhlášky. Účastníci učinili nesporným, že mezi nimi nebyla uzavřena jiná
dohoda o výši úhrad, než jak ji stanovilo nařízení vlády č. 487/2000 Sb. a
vyhláška; současně potvrdili, že v prvním pololetí roku 2002 byly skutečné
příjmy po přerozdělení vyšší než skutečná výše výběru pojistného po
přerozdělení v prvním pololetí roku 2001. Mezi účastníky je sporná výše částky,
která se má dosadit do vzorce místo položky UZZ01, představující úhrady
konkrétního zdravotnického zařízení za první pololetí roku 2001 vykázané
zdravotnickým zařízením a uznané zdravotní pojišťovnou do 30. 9. 2001. Soud
vzal za prokázané, že podle textu vyhlášky jsou pro výpočet navýšení rozhodné
úhrady konkrétního zdravotnického zařízení, které jím byly vykázané a uznané
zdravotní pojišťovnou do 30. 9. 2001, resp. 30. 9. 2002. Přesné dodržení
vyhláškou stanoveného termínu 30. 9. 2001 či 30. 9. 2002 však pro účely
stanovení výše úhrad není reálné. Soud dovodil, že naplnění účelu ustanovení o
navýšení lze dosáhnout tak, že se do vzorce dosadí hodnoty za srovnatelná
období, tj. prokazatelné hodnoty vykázané a uznané úhrady co nejvíce se blížící
datu 30. 9. Vzhledem k datu vyúčtování za první pololetí roku 2002 (25. 11.
2002), považoval soud za odpovídající pro výši úhrady za první pololetí roku
2001 vyjít z vyúčtování vyhotoveného žalovanou dne 29. 11. 2001 včetně
připojeného průvodního dopisu; žalobkyně tedy uplatnila nárok na doplatek ve
výši žalované částky důvodně.
K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 5. 2. 2008,
č. j. 26 Co 402/2007-242, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o
náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního
stupně a zdůraznil, že podstatou sporu mezi účastníky byla otázka, zda se při
stanovení výše úhrady zdravotnického zařízení za první pololetí roku 2001
(UZZ01) vychází z hodnoty bodu zvýšené ve smyslu nařízení vlády č. 487/2000 Sb.
či nikoliv. Odvolací soud vyložil smluvní odkaz na spornou přílohu č. 20
vyhlášky tak, že hodnota UZZ01 představuje úhradu, na kterou mělo zdravotnické
zařízení skutečně v prvním pololetí nárok. Jedině takový výklad činí z této
veličiny objektivního činitele v matematickém vztahu vyjadřujícím výši navýšení
úhrady za první pololetí roku 2002. V opačném případě, tj. při doslovném
výkladu, by hodnota UZZ01 byla závislá na uznání zdravotní pojišťovnou a nesla
by znaky libovůle ze strany zdravotní pojišťovny. Odvolací soud dovodil, že
sporná položka UZZ01 představuje úhradu, na kterou zdravotnickému zařízení
vznikl objektivní nárok, neboť § 2 odst. 6 nařízení vlády č. 487/2000 Sb.
upravuje hodnotu bodu pro první pololetí roku 2001 a žalobkyni vznikl nárok na
zvýšení hodnoty bodu okamžikem skončení prvního pololetí roku 2001. Proto je
třeba v rámci úhrady, na niž vzniklo žalobci právo za první pololetí roku 2001,
vycházet z hodnoty bodu zvýšené podle § 2 odst. 6 nařízení vlády č. 487/2000
Sb.
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z
ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., jelikož napadené rozhodnutí má ve
věci samé po právní stránce zásadní význam, a odůvodňuje je podle § 241a odst.
2 písm. b) o.s.ř. nesprávným právním posouzením věci. Namítá, že odvolací soud
nesprávně (extenzivně) vyložil ustanovení § 14 odst. 1 vyhlášky ve spojení s
přílohou č. 20 vyhlášky; podle názoru žalované definice UZZ01 nevzbuzuje žádné
výkladové potíže, neboť jde o úhrady ve vazbě na sumu zdravotních výkonů, které
žalobkyně poskytla pojištěncům žalované za období prvního pololetí roku 2001 a
vykázala žalované k 30. 9. 2001 a které žalovaná k tomuto datu uznala jako
zdravotní péči zdravotnickým zařízením řádně vykázanou a provedenou. Vytýká
žalobkyni i odvolacímu soudu logický rozpor v argumentaci, jestliže vyložili
odlišně definici hodnoty UZZ01 a UZZ02, přestože definice hodnoty UZZ02 by měla
být ve vztahu k hodnotě UZZ01 stejná. Poukazuje na to, že navýšení úhrad podle
vyhlášky není tímto předpisem umožněno a že napadené rozhodnutí představuje
velmi výrazný zásah do systému veřejného zdravotního pojištění, neboť je
zpochybňován či přetvářen jeden z prvků, na kterých je postaven výpočet úhrad
za poskytovanou zdravotní péči, který by ve svém důsledku mohl vést k ohrožení
fungování samotného systému veřejného zdravotního pojištění. Navrhla, aby
dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k
dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření navrhla odmítnutí nebo zamítnutí dovolání; výklad
způsobu výpočtu úhrad za zdravotní úkony dle vyhlášky nemůže být věcí zásadního
právního významu podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť tato vyhláška
platila jen pro období od 1. 1. 2002 do 30. 6. 2002, obdobný spor tedy již v
budoucnu s ohledem na změnu právního předpisu vzniknout nemůže.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu §
241 odst. 1 o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí,
proti němuž není přípustné. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí
bylo vydáno dne 5. 2. 2008, Nejvyšší soud postupoval podle dosavadních předpisů
(tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov.
bod 12 čl. II zákona č. 7/2009 Sb.).
Podmínky přípustnosti dovolání v dané věci upravuje ustanovení § 237
odst. 1 písm. c) o.s.ř., podle nějž je dovolání přípustné proti rozhodnutí
odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže
dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k
závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní
význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména
tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována
rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3
o.s.ř.).
Dovolání je tedy přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek
(jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění
přípustnost dovolání nezakládají – srov. § 241a odst. 3 o.s.ř.), a současně se
musí jednat o právní otázku zásadního významu. Dovolací soud je zásadně vázán
uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o.s.ř.) a při zkoumání, zda
napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu § 237 odst. 3 o.s.ř. ve věci
samé po právní stránce zásadní význam, posuzuje ty právní otázky, které
dovolatel označil, za současného naplnění podmínky, že na takto označených
právních otázkách (závěrech) rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a že v
rozsudku řešená a dovoláním vymezená právní otázka má zásadní význam nejen pro
rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale zároveň i z hlediska
rozhodovací činnosti soudů vůbec.
Žádná z otázek předložených dovolacímu soudu k přezkumu není otázkou
zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 3 o.s.ř. Výhrady žalované k
výkladu smluvního ujednání zahrnujícího ve vyhlášce definovanou veličinu UZZ01,
nejsou ve skutečnosti námitkami nesprávného právního posouzení věci, nýbrž
námitkami proti zjištěnému skutkovému stavu. Jde totiž o zjištění obsahu
ujednání, zachyceného ve smlouvě o poskytování a úhradě zdravotní péče č. C
3690101. Zjištění obsahu právního úkonu je podle ustálené judikatury dovolacího
soudu otázkou skutkovou, neboť činí-li soud z obsahu smlouvy zjištění o tom, co
bylo jejími účastníky ujednáno, dospívá ke skutkovým zjištěním (srovnej např.
rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97,
uveřejněný pod č. 73/2000 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo
rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněný v časopisu
Soudní judikatura pod č. 46/2002). Při zvažované přípustnosti dovolání podle §
237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. nelze správnost skutkových závěrů úspěšně
zpochybnit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1992, sp. zn. 7 Cdo
9/92, publikovaný pod č. 8/1994 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
Tyto závěry se uplatní i za situace, kdy smlouva obsahuje pojem, jehož
obsah je třeba vyložit, zde konkrétně položka UZZ01 upravená vyhláškou
Ministerstva zdravotnictví č. 458/2001 Sb. Pro ten účel ustanovení § 35 odst. 2
obč. zák. či ustanovení § 266 obch. zák. formuluje výkladová pravidla, která
ukládají soudu, aby pochybnosti odstranil výkladem. Odvolací soud tuto úpravu
respektoval, výklad provedl a předmětné smluvní ujednání vyložil způsobem, jež
je předmětem kritiky ze strany dovolatelky. Jestliže je předmětem sporu, zda za
úhradu uznanou pojišťovnou do stanoveného data, lze považovat i úhradu, k níž
se pojišťovna nevyjádřila, jde o výklad obsahu právního úkonu obsahujícího
pojem klíčový pro výpočet úhrady, a to k tíži žalované, která jej v jednání
použila jako první (§ 266 odst. 4 obch. zák.). Nehledě k tomu, že zjištění
obsahu právního úkonu je otázkou skutkovou, nemá rozhodnutí odvolacího soudu
obecnější dopad na rozhodovací činnost soudů, neboť se týká obsahu
dvoustranného právního úkonu založeného na skutkově jedinečném základě.
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nelze považovat za
rozhodnutí po právní stránce zásadního významu ve smyslu ustanovení § 237 odst.
1 písm. c), odst. 3 o.s.ř. Dovolání žalované tak směřuje proti rozhodnutí
odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek
přípustný, a Nejvyšší soud je proto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první
a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty
první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 a § 151 odst. 2 věty první před středníkem
o.s.ř.; s ohledem na výsledek dovolacího řízení má žalobkyně právo na náhradu
účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny za zastoupení
advokátem. Výše odměny byla vypočtena z peněžité částky, jež byla předmětem
dovolacího řízení (633.870,03 Kč), podle § 3 odst. 1 bod 5 a § 10 odst. 3
vyhlášky č. 484/2000 Sb., sazba byla snížena podle § 14 odst. 1 a § 15 citované
vyhlášky na 20.000,- Kč (dovolání bylo odmítnuto) a dále o 50 % podle § 18
odst. 1 věty první citované vyhlášky (byl učiněn pouze 1 úkon – vyjádření k
dovolání) na výsledných 10.000,- Kč; kromě toho jí náleží paušální částka
náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č.
177/1996 Sb., navýšených o částku 2.060,- Kč odpovídající dani z přidané
hodnoty v sazbě 20 % podle § 137 odst. 3 o.s.ř. a zákona č. 235/2004 Sb., ve
znění účinném od 1. 1. 2010.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. října 2011
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu