25 Cdo 224/2024-575
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a soudců Mgr. Radka Kopsy a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobců: a) Z. H., b) M. H., c) Z. A., d) J. A., e) AAAAA (pseudonym), f) S. H., g) BBBBB (pseudonym), všichni zastoupeni JUDr. Tomášem Opletalem, advokátem se sídlem Zlatnická 10, 110 00 Praha 1, proti žalované: Nemocnice Na Františku, IČO 00879444, sídlem Na Františku 847/8, 110 00 Praha 1, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: Generali Česká pojišťovna a. s., IČO 45272956, sídlem Spálená 75/16, 110 00 Praha 1, o odčinění újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 18 C 121/2017, o dovolání žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 8. 2023, č. j. 68 Co 268/2023-525, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 8. 2023, č. j. 68 Co 268/2023-525 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 7. 2023, č. j. 18 C 121/2017-501, se ruší a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení.
1. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 10. 7. 2023, č. j. 18 C 121/2017-501, zastavil řízení o návrhu žalobců „na vyslovení podjatosti“ znaleckého ústavu Nemocnice Na Homolce „z podání revizního znaleckého posudku“, vzneseného do protokolu při jednání soudu dne 10. 7. 2023, a to podle § 104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o. s. ř.), neboť „o jeho podjatosti již bylo pravomocně rozhodnuto“ usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 6. 2022, č. j. 18 C 121/2017-454, a věc tak nemůže být v rozsahu citovaného usnesení projednávána podle § 159a odst. 4 o. s. ř. znovu.
2. Proti usnesení obvodního soudu podali žalobci odvolání. Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. 8. 2023, č. j. 68 Co 268/2023-525, potvrdil usnesení obvodního soudu jako věcně správné. Dospěl k závěru, že žalobci založili námitku podjatosti znaleckého ústavu ze dne 10. 7. 2023 v podstatě na shodných skutečnostech, jaké byly posuzovány již v rámci předchozího rozhodnutí o nevyloučení znaleckého ústavu. Konkrétně šlo o to, že jeden ze zaměstnanců znaleckého ústavu P. konzultoval s žalovanou postup léčby P.
H. (od jehož úmrtí, resp. tvrzeného zanedbání péče o něj žalovanou, žalobci odvozují svá práva uplatněná v tomto řízení, pozn. Nejvyšší soud) a ve věci byl vyslechnut jako svědek, na což sám znalecký ústav upozornil. Poté, co znalecký ústav sdělil, že P. nebude členem znalecké komise a nebude se podílet na vypracování znaleckého posudku, bylo usnesením obvodního soudu ze dne 14. 6. 2022 rozhodnuto, že znalecký ústav není vyloučen z podání revizního znaleckého posudku. Tím došlo v otázce podjatosti znaleckého ústavu k založení překážky věci rozhodnuté podle § 159a odst. 4 o.
s. ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř. Proto obvodní soud správně podle 104 odst. 1 o. s. ř. řízení o opětovné námitce podjatosti zastavil.
3. Proti usnesení městského soudu podali žalobci dovolání. Jeho přípustnost spatřovali v tom, že rozhodnutí městského soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, popř. žalobci mají za to, že by tato otázka měla být posouzena jinak. Konkrétně žalobci formulovali otázky, 1) zda je možno označit za nepodjatého znalce, resp. znalecký ústav, který se účastnil zásadní fáze rozhodovacího procesu ve věci, která je předmětem znaleckého posouzení (poskytl konzultaci žalovanému lékařskému pracovišti při léčení poškozeného, který následně zemřel), a 2) zda je možno znovu zkoumat podjatost znalce, pokud se ve věci vyskytnou nové skutečnosti. Žalobci měli za to, že se odvolací soud odchýlil od právního názoru Nejvyššího soudu vysloveného ve věci sp. zn. 29 Cdo 558/2017, podle něhož soud přihlíží ke skutečnostem, pro které je znalec vyloučen, kdykoli za řízení. Žalobci ve své námitce podjatosti ze dne 10. 7. 2023 uvedli nové skutečnosti, které v době prvního rozhodnutí o podjatosti znaleckého ústavu nebyly žalobcům ani soudu známy – konkrétně to, že se na vypracování znaleckého posudku podíleli jak přímý nadřízený P., tak jeho přímý podřízený. Žalobci také poukázali na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cul 4/2013, podle něhož nadřízený soud nerozhoduje (znovu) o námitce podjatosti, jestliže o obsahově shodné námitce podjatosti již dříve pravomocně rozhodl; výrok takového rozhodnutí je totiž závazný pro soud i účastníka řízení, který námitku vznesl, a v tomto smyslu a rozsahu zakládá překážku věci pravomocně rozhodnuté. Žalobci uvedli, že první rozhodnutí o nepodjatosti znaleckého ústavu nebylo vydáno na základě námitky žalobců, nýbrž na popud samotného ústavu, který sám poukázal na to, že jeho zaměstnanec P. se podílel konzultacemi na léčení H. Proto podle žalobců není takové rozhodnutí pro žalobce závazné, a žalobci mohli namítnout podjatost znaleckého ústavu. Dovolací důvod pak žalobci spatřovali v tom, že městský soud dané právní otázky neposoudil správně, a že nebyl důvod pro zastavení řízení o jejich námitce podjatosti. Žalobci navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení městského i obvodního soudu, a aby do doby rozhodnutí o dovolání odložil právní moc usnesení městského soudu.
4. Žalovaná se k dovolání vyjádřila tak, že napadené usnesení městského soudu je správné, protože v námitce podjatosti vznesené žalobci dne 10. 7. 2023 nebyly uvedeny žádné nové skutečnosti.
5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), bylo podáno proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo dané odvolací řízení skončeno, za splnění zákonné podmínky právního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), a má všechny formální náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř., a proto se zabýval nejprve jeho přípustností.
6. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
7. K první otázce, v níž žalobci spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud uvádí, že na této otázce dovoláním napadené usnesení městského soudu nezávisí. Městský soud se v napadeném usnesení nezabýval tím, zda je znalecký ústav vyloučen z podání posudku v dané věci či nikoli. Jeho rozhodnutí je postaveno čistě na závěru, že o případné podjatosti, resp. nevyloučení znaleckého ústavu z podání znaleckého posudku již obvodní soud dříve rozhodl (byť na popud samotného znaleckého ústavu, který upozornil na shodné skutečnosti, na nichž je založena žalobci vznesená námitka podjatosti), a proto je ohledně této skutečnosti dána překážka věci rozsouzené. Otázka posouzení důvodů pro vyloučení znaleckého ústavu tedy přípustnost dovolání založit nemůže.
8. K druhé otázce, v níž žalobci spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy možnosti znovu zkoumat otázku vyloučení znalce (znaleckého ústavu), pokud již bylo rozhodnuto o jeho nevyloučení, Nejvyšší soud uvádí, že v tomto směru je dovolání přípustné, a je i důvodné.
9. Podle § 17 o. s. ř. o tom, zda je vyloučen zapisovatel nebo jiný zaměstnanec soudu, jakož i znalec nebo tlumočník, rozhoduje předseda senátu; ustanovení § 14 odst. 1, § 15, § 15a odst. 1 a 3 a § 16 odst. 3 platí přiměřeně. Proti jeho usnesení není přípustný opravný prostředek.
10. Jak Nejvyšší soud uvedl v dovolateli zmíněném usnesení ze dne 4. 11. 2013, sp. zn. 21 Cul 4/2013, nadřízený soud nerozhoduje (znovu) o námitce podjatosti, jestliže o obsahově shodné námitce podjatosti již dříve pravomocně rozhodl; výrok takového rozhodnutí je totiž závazný pro soud i účastníka řízení, který námitku vznesl, a v tomto smyslu a rozsahu zakládá překážku věci pravomocně rozhodnuté. Obdobně v usnesení ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 2 Cdon 786/96, uveřejněném pod č. 6 v časopise Soudní judikatura, roč. 2000, Nejvyšší soud uvedl, že postup podle § 16 odst. 1 o. s. ř. (předložení věci nadřízenému soudu k rozhodnutí o námitce podjatosti) se neuplatní, jestliže o obsahově shodné námitce podjatosti již rozhodl nadřízený soud (k tomu nyní viz též § 15b odst. 1 a 3 o. s. ř., pozn. Nejvyšší soud). Uvedené právní závěry, vyslovené při rozhodování o vyloučení soudců, se tím spíše plně uplatní i pro rozhodování o vyloučení znalců, o jejichž vyloučení je ve smyslu § 17 o. s. ř. rozhodováno po méně formálním postupu.
11. Z výše uvedeného plyne, že překážku věci rozsouzené zakládá usnesení o nevyloučení znalce (znaleckého ústavu) pouze ohledně důvodů, které sdělil sám znalec nebo které byly obsahem námitky podjatosti znalce vznesené účastníkem řízení. Jsou-li namítány jiné důvody vyloučení, překážka věci rozhodnuté dána není a je třeba o takové námitce rozhodnout.
12. Pokud v daném případě měl obvodní soud za to, že námitka podjatosti znaleckého ústavu vznesená žalobci je obsahově shodná s důvody, pro které již bylo o nevyloučení znaleckého ústavu rozhodnuto, neměl o takové námitce vůbec rozhodovat, a to ani tak, že zastavil řízení o takové námitce (obdobně, jako když podle závěrů shora citovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu opakovanou obsahově shodnou námitku podjatosti soudce není třeba předkládat k rozhodnutí nadřízenému soudu podle § 16 odst. 1, resp. nyní podle § 15b odst. 1 a 3 o.
s. ř.). Pokud tak obvodní soud učinil, a pokud odvolací soud takové pochybení v odvolacím řízení nenapravil, a naopak usnesení obvodního soudu potvrdil, pak oba soudy své rozhodnutí vystavěly na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Proto Nejvyšší soud podle § 243e odst. 1 o. s. ř. usnesení odvolacího soudu zrušil. Důvody zrušení platí i pro usnesení obvodního soudu, proto Nejvyšší soud podle § 243e odst. 2 o.
s. ř. zrušil i usnesení obvodního soudu a tomuto soudu vrátil věc k dalšímu řízení.
13. Nejvyšší soud dodává, že v usnesení ze dne 21. 7. 2016, sp. zn. IV. ÚS 1215/16, Ústavní soud konstatoval, že usnesení, kterým soud prvního stupně nevyhověl námitce podjatosti ustanoveného znalce, je rozhodnutím ryze procesní povahy, proti němuž není přípustné odvolání proto, že je zákon řadí mezi usnesení, jež považuje za méně významná. Takové procesní rozhodnutí je totiž posléze, přímo či nepřímo, reflektováno v konečném meritorním rozhodnutí, proti němuž již (řádné i mimořádné) opravné prostředky zásadně připuštěny jsou, což ve svých důsledcích implikuje závěr, že nikoli toto procesní usnesení, nýbrž až rozhodnutí ve věci samé je nadáno způsobilostí zasáhnout sféru základních práv a svobod, jež jsou chráněny prameny ústavního práva.
14. Z výše popsaných závěrů Ústavního soudu pak plyne, že žalobcům nic nebrání, aby své námitky týkající se jimi tvrzeného důvodu vyloučení znaleckého ústavu uplatňovali ve smyslu závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 29 Cdo 558/2017, při argumentaci ve vztahu k hodnocení provedených důkazů. Soud prvního stupně a případně i soud odvolací se s těmito argumenty budou muset vypořádat v rámci odůvodnění rozhodnutí ve věci samé (k tomu srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2616/2013, publikovaný pod č. 109/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). To platí tím spíše, pokud důkaz revizním znaleckým posudkem a výslechem znalce (pověřeného pracovníka znaleckého ústavu Nemocnice Na Homolce) již byly obvodním soudem provedeny.
15. Pro další postup v řízení lze tedy shrnout, že má-li obvodní soud za to, že námitka podjatosti znaleckého ústavu vznesená žalobci je obsahově totožná s důvody, které vyústily v první usnesení o nevyloučení znaleckého ústavu, pak o takové námitce nijak nerozhodne. Má-li naopak obvodní soud za to, že nejde o obsahově shodnou námitku, pak o ní rozhodne podle § 17 o. s. ř. Dále pak vzhledem k tomu, že znalecký ústav již posudek v této věci podal a byl i k obsahu posudku vyslechnut jeho pověřený pracovník, pak se obvodní soud v každém případě s důvody pro vyloučení či nevyloučení znaleckého ústavu vypořádá v odůvodnění rozsudku, jenž bude ve věci vydán.
16. Vzhledem k tomu, že o dovolání žalobců bylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě, a navíc dovolání bylo vyhověno, nepovažoval Nejvyšší soud za potřebné rozhodovat o návrhu žalobců na odklad právní moci napadeného usnesení.
17. Nejvyšší soud pak nerozhodl o nákladech dovolacího řízení, neboť podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, publikovaného pod č. 48/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 5. 2024
JUDr. Martina Vršanská předsedkyně senátu