25 Cdo 2322/2006
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci
žalobce V. D., zastoupeného advokátem, proti žalované České republice –
Ministerstvu spravedlnosti, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v
Ostravě pod sp. zn. 37 C 280/94, o dovolání žalované proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. září 2005, č. j. 8 Co 236/2005-380, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. září 2005, č. j. 8 Co
236/2005-380, a rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. listopadu
2004, č. j. 37 C 280/94-352, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v
Ostravě k dalšímu řízení.
žalobu na zaplacení 653.333,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů
řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Neshledal opodstatněnou žalobu na
náhradu škody, jejíž vznik žalobce dovozuje od neoprávněného zadržení
řidičského průkazu. Soud vyšel ze zjištění, že dne 13. 12. 1990 v nočních
hodinách došlo v Ostravě k dopravní nehodě, při níž se osobní automobil řízený
žalobcem střetl s chodkyní J. P., která utrpěla vážná zranění. Žalobci byl
ještě téhož dne zadržen řidičský průkaz, po předchozím souhlasu městského
prokurátora ze dne 29. 1. 1991 mu byl rozhodnutím Městské správy SNB -
dopravního inspektorátu O. – m. ze dne 4. 2. 1991 zadržen do konečného
rozhodnutí případu; odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí bylo jako
nedůvodné rozhodnutím Správy veřejné bezpečnosti S. k. ze dne 3. 4. 1991
zamítnuto. Městská správa SNB, odbor vyšetřování VB, O. – m., usnesením ze dne
13. 12. 1990 zahájila trestní stíhání ve věci trestného činu ublížení na zdraví
podle § 224 odst. 1 trestního zákona a usnesením ze dne 26. 3. 1991 podle § 163
odst. 1 trestního řádu obvinila žalobce z tohoto trestného činu. Rozsudkem
Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 7. 1992, č. j. 6 T 65/91-101, ve spojení s
usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 3. 1993, č. j. 6 To 538/92-118,
byl žalobce zproštěn obžaloby, neboť spáchaný skutek není trestným činem. Soud
prvního stupně dospěl k závěru, že Městská správa SNB - dopravní inspektorát O.
– m. a Správa VB S. k. jakožto správní orgány postupovaly při zadržení
řidičského průkazu žalobce v souladu se správním řádem i hmotným právem, a
proto jejich jednání není nesprávným úředním postupem; mohlo by jít o
odpovědnost za škodu způsobenou nezákonnými rozhodnutí, která však nebyla
zrušena (zprošťující rozsudek v trestním řízení na uvedeném závěru ničeho
nemění). Podmínku nezákonnosti rozhodnutí podle zákona č. 58/1969 Sb., o
odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným
úředním postupem (dále jen „zákon“) splňuje usnesení Městské správy SNB, odbor
vyšetřování VB, O. – m., ze dne 26. 3. 1991, kterým bylo rozhodnuto o stíhání
žalobce jako obviněného z trestného činu ublížení na zdraví, avšak další
předpoklady odpovědnosti státu za škodu, tj. vznik škody a příčinná souvislost
mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody, v řízení prokázány nebyly.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 8. 9. 2004, č. j. 8
Co 299/2004-331, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu
řízení. Vytknul soudu prvního stupně, že rozhodnutí o odnětí řidičského průkazu
žalobce posuzoval pouze podle správních předpisů, tj. izolovaně, bez
souvislosti s trestním stíháním žalobce. Odvolací soud shledal žalobu co do
základu důvodnou, neboť žalobcův případ posoudil jako případ zvláštního
zřetele hodný ve smyslu § 3 zákona, a proto rozhodnutí o vznesení
obvinění, tj. usnesení Městské správy sboru národní bezpečnosti, odbor
vyšetřování veřejné bezpečnosti, O. – m., ze dne 26. 3. 1991, je rozhodnutím
nezákonným ve smyslu § 1 - 4 zákona a žalobce má nárok na náhradu škody, jejíž
výše uplatňovaná žalobcem bude zkoumána v dalším řízení před soudem prvního
stupně.
Okresní soud v Ostravě mezitímním rozsudkem ze dne 29. 11. 2004, č. j. 37 C
280/94-352, rozhodl, že základ nároku žalobce vůči žalovanému státu je co do
základu důvodný a že o výši nároku a nákladech řízení bude rozhodnuto konečným
rozsudkem. Vázán právním názorem odvolacího soudu, dospěl soud prvního stupně k
závěru, že nárok je co základu důvodný, když rozhodnutí o vznesení obvinění,
tj. usnesení Městské správy SNB, odbor vyšetřování VB, O. – m., ze dne 26. 3.
1991, je rozhodnutím nezákonným ve smyslu § 1 - 4 zákona, neboť trestní
stíhání žalobce, v souvislosti se kterým bylo rozhodnuto o zadržení řidičského
průkazu, skončilo zprošťujícím rozsudkem a ačkoli proti němu žalobce nepodal
opravný prostředek, jedná se o případ zvláštního zřetele hodný podle § 3
zákona. Výší škody se soud vzhledem k vydání mezitímního rozsudku nezabýval.
K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 8. 9. 2005, č. j. 8
Co 236/2005-380, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Ztotožnil se se
závěrem soudu prvního stupně, že žalobci byl řidičský průkaz zadržen v
souvislosti s trestním stíháním a že usnesení Městské správy sboru národní
bezpečnosti, odbor vyšetřování veřejné bezpečnosti, O. – m., ze dne 26. 3. 1991
je rozhodnutím nezákonným, a proto je žaloba co do základu důvodná.
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání, jež odůvodňuje podle § 241a
odst. 2 písm. b) o.s.ř., a namítá, že podmínky pro vydání mezitímního rozsudku
nebyly v řízení jednoznačně prokázány, pouze dogmaticky konstatovány. Tvrdí, že
nebylo prokázáno, že zadržení řidičského průkazu bylo učiněno v rozporu se
zákonem nebo že tento úkon orgánu státu byl učiněn v příčinné souvislosti s
trestním stíháním žalobce; naopak zahájení správního řízení bylo zcela
nezávislé na zahájení trestního stíhání, protože k němu došlo již okamžikem
fyzického zadržení řidičského průkazu za použití institutu správního uvážení,
tj. ještě před zahájením trestního stíhání žalobce (§ 15 vyhlášky
Ministerstva vnitra č. 87/1964 Sb., o řidičských průkazech), příčinná
souvislost mezi trestním stíháním žalobce a zadržením (stejně jako vrácením)
jeho řidičského průkazu je proto zcela vyloučena. Odvolací soud navíc při
konstatování nezákonnosti rozhodnutí o zahájení trestního stíhání zjevně
vychází z fikce, kterou však právní řád ČR neupravuje, že rozhodnutí o zahájení
trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, je škodnou
událostí. Aniž by odvolací soud (i soud prvního stupně) uvedl a odůvodnil, v
čem spatřuje okolnosti zvláštního zřetele hodné, podřazuje případ žalobce pod
ustanovení § 3 zákona. Jelikož ze shora uvedených důvodů je napadené rozhodnutí
v rozporu s hmotným právem, dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí
odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
K dovolání se vyjádřil žalobce a navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto, jelikož
žalovaná brojí proti zjištěnému skutkovému stavu, což není přípustné, nejedná
se o věc zásadního právního významu, neboť nejsou dány podmínky § 237 odst. 3
o.s.ř. a dovolání žalované otázku zásadního právního významu ani nevymezuje.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve
lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníkem
řízení, dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle § 237 odst. 1
písm. b) o.s.ř, je důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., které
žalovaná jako dovolací důvod uplatňuje, může spočívat v tom, že soud na správně
zjištěný skutkový stav věci aplikoval nesprávný právní předpis nebo že správně
použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval.
Podle § 1 odst. 1 zákona č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou
rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem (dále též jen
„zákon“), podle nějž se nárok žalobce na náhradu škody způsobené rozhodnutím
vydaným v roce 1991 řídí, stát odpovídá za škodu způsobenou nezákonným
rozhodnutím, které v občanském soudním řízení a v řízení před státním
notářstvím, v řízení správním, jakož i v řízení před místním lidovým soudem, a
dále v řízení trestním, pokud nejde o rozhodnutí o vazbě nebo trestu, vydal
státní orgán nebo orgán státní organizace (dále jen „státní orgán“). Stát
odpovídá rovněž za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím orgánu společenské
organizace, vydaným při plnění úkolů státního orgánu, které na tuto organizaci
přešly
Podle § 4 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody nelze uplatnit, dokud
pravomocné rozhodnutí, jímž byla škoda způsobena, není pro nezákonnost zrušeno
příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě
škody vázán. Podle odst. 2 tohoto ustanovení výjimkou z ustanovení odstavce 1
lze uplatnit nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím
vykonatelným bez ohledu na jeho právní moc, jestliže toto rozhodnutí bylo na
základě opravného prostředku (§ 3) zrušeno nebo změněno.
Specifickým případem je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního
stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením. Právo na náhradu škody
způsobené usnesením o sdělení obvinění lze uplatnit zpravidla v případech, kdy
toto rozhodnutí nebylo zrušeno, ale trestní stíhání příslušné osoby bylo
zastaveno nebo tato osoba byla zproštěna obžaloby (srov. rozsudek Nejvyššího
soudu ČR ze dne 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90, publikovaný pod č. 35 ve
Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1991). To je i případ
žalobce, jehož trestní stíhání nebylo skončeno pravomocným odsouzením. Žalobce
se však domáhá náhrady škody vzniklé nikoliv samotným trestním stíháním, nýbrž
tím, že mu byl v souvislosti s ním zadržen řidičský průkaz.
Podle § 15 odst. 1 tehdy platné vyhlášky č. 87/1964 Sb., o řidičských
průkazech, (účinné v době zadržení řidičského průkazu žalobci - zrušena s
účinností od 31. 1. 2001), lze-li důvodně očekávat uložení zákazu řízení
motorových vozidel soudem (§ 14 odst. 1), může orgán Veřejné bezpečnosti
zadržet řidičský průkaz. Podle odst. 3 tohoto ustanovení okresní dopravní
inspektorát může rozhodnout, že řidičský průkaz zadržený podle odst. 1 nebude
vrácen před konečným rozhodnutím. Jde-li o trestný čin, je k tomu třeba
souhlasu příslušného prokurátora; před konečným rozhodnutím může být řidičský
průkaz vrácen jen se souhlasem prokurátora nebo soudu.
Jestliže se tedy žalobce domáhá náhrady škody, která mu měla vzniknout
zadržením řidičského průkazu ve správním řízení, pak má-li být jeho nárok
opodstatněn, musí být tvrzená škoda ve vztahu příčinné souvislosti s nezákonným
rozhodnutím vydaným právě ve správním řízení, nikoli v řízení trestním;
zákonnost rozhodnutí správního orgánu může totiž být přezkoumávána jen ve
správním řízení (podle správního řádu), případně soudem v řízení o žalobě proti
rozhodnutí správního orgánu. Předpokladem objektivní odpovědnosti státu za
škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím je podle zákona č. 58/1969 Sb.
skutečnost, že pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno příslušným
orgánem (§ 4 odst. 1 zákona), a to i když jde o pravomocné rozhodnutí o
zadržení řidičského průkazu do konečného rozhodnutí vydávané správním orgánem
podle § 15 odst. 3 vyhlášky č. 87/1964 Sb. v souvislosti s trestním řízením. Ze
skutkových zjištění soudů obou stupňů v posuzované věci však vyplývá, že
rozhodnutí Městské správy SNB - dopravního inspektorátu O. – m. ze dne 4. 2.
1991, jímž bylo podle § 15 odst. 3 vyhlášky č. 87/1964 Sb. (po udělení souhlasu
městského prokurátora ze dne 29. 1. 1991) rozhodnuto o zadržení řidičského
průkazu žalobce zadrženého mu dne 13. 12. 1990 v souvislosti s důvodným
podezřením ze spáchání trestného činu ublížení na zdraví podle § 224
odst. 1, 2 trestního zákona, bylo v odvolacím řízení rozhodnutím Správy VB S.
k. ze dne 3. 4. 1991 potvrzeno. Podmínka uvedená v ustanovení § 4 odst. 1
zákona č. 58/1969 Sb. nebyla splněna, neboť pravomocné rozhodnutí správního
orgánu nebylo pro nezákonnost příslušným orgánem, tj. správním orgánem ve
správním řízení, případně soudem v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního
orgánu, zrušeno. Okolnost, že rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne
20. 7. 1992, č. j. 6 T 65/91-101, ve spojení s usnesením Krajského soudu v
Ostravě ze dne 23. 3. 1993, č. j. 6 To 538/92-118, byl žalobce pro uvedený
skutek obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu pravomocně zproštěn, na
tomto závěru nemůže ničeho změnit, neboť soud rozhodující v trestním řízení se
otázkou zákonnosti rozhodnutí vydaného ve správním řízení nezabýval a ani
zabývat nemohl, neboť k tomu nebyl oprávněn. Z výše uvedeného však odvolací
soud nevycházel, naopak nesprávně dovodil, že řidičský průkaz byl žalobci odňat
v souvislosti s trestním stíháním, a proto rozhodnutí o zadržení řidičského
průkazu nelze posuzovat zcela nezávisle a výhradně podle správních předpisů.
Sama okolnost, že žalobce byl citovaným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě
podle § 226 písm. b) trestního řádu obžaloby zproštěn (tedy z důvodu, že v
žalobním návrhu označený skutek není trestným činem), totiž nezakládá
nezákonnost rozhodnutí správního orgánu z toho důvodu, že se nepotvrdil
předpoklad, že žalobci bude uložen trest zákazu řízení motorových vozidel;
zákonnost rozhodnutí správního orgánu může totiž být, jak je shora uvedeno,
přezkoumávána jen ve správním řízení (podle správního řádu), případně
soudem v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, přičemž rozhodující
je skutkový stav, který tu byl v době vydání rozhodnutí podle § 15 odst. 3
vyhlášky č. 87/1964 Sb., a nikoliv okolnost, že trestní řízení žalobce skončilo
zproštěním obžaloby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 5. 2004, sp.
zn. 25 Cdo 1514/2003, publikovaný pod C 2816 v Souboru civilních rozhodnutí
Nejvyššího soudu, C. H. B.). Dospěl-li odvolací soud k opačnému závěru, je
jeho právní posouzení odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným
rozhodnutím podle zákona č. 58/1969 Sb. nesprávné.
Ze shora uvedeného vyplývá, že z hlediska uplatněného dovolacího důvodu
podle § 241 odst. 2 písm. b) o.s.ř. je dovolání důvodné, dovolací soud proto
rozsudek odvolacího soudu zrušil (§ 243b odst. 2 věta za středníkem o.s.ř.),
včetně závislých výroků o náhradě nákladů řízení. Protože důvody, pro
které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu
prvního stupně, byl zrušen i rozsudek soudu prvního stupně a věc mu byla
vrácena k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3, věta druhá, o.s.ř.).
Vyslovený právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný (§ 243d
odst. 1 o.s.ř.). V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne o nákladech řízení,
včetně nákladů řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. ledna 2008
JUDr. Petr Vojtek ,
v. r.
předseda senátu