USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a
soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobců: a) P.
S., zastoupený Mgr. Ing. Zdeňkem Zůnou, advokátem se sídlem Moravská 52, Praha
2, a b) M. S, zastoupená obecným zmocněncem J. S., proti žalovanému: J. K.,
zastoupený JUDr. Františkem Hanákem, advokátem se sídlem Adámkova 149, Hlinsko,
o zaplacení 190.636 Kč s příslušenstvím a o uložení vhodného a přiměřeného
opatření k odvrácení hrozící újmy, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod
sp. zn. 5 C 290/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v
Hradci Králové – pobočce v Pardubicích ze dne 1. 3. 2023, č. j. 18 Co
309/2022-1146, takto:
Dovolání se odmítá.
1. Žalobci vlastní několik pozemků v katastrálním území XY, které
sousedí s pozemkem parc. č. XY, patřícím obci XY, na němž měla být obecní
cesta. Z druhé strany obecního pozemku sousedí pozemky nyní ve vlastnictví
žalovaného, na kterých se nacházelo koryto občasného vodního toku sloužícího
jako svod vody do údolí. Na pozemcích žalovaného se dále nachází veřejně
přístupná účelová komunikace. Po nabytí dotčených pozemků do vlastnictví
žalovaného docházelo postupně od roku 2005 k terénním úpravám, které posouvaly
účelovou komunikaci i koryto občasného vodního toku z pozemků žalovaného na
pozemek patřící obci, čímž byly výrazně zhoršeny odtokové poměry v oblasti a
došlo opakovaně k zatečení pozemků žalobců. Rozšiřováním žaloby byly opakovaně
uplatněny nároky na náhradu dalších škod vzniklých novými vyplaveními pozemků
žalobců v důsledku jednání žalovaného.
2. Rozsudkem ze dne 13. 7. 2022, č. j. 5 C 290/2013-1020, okresní soud
uložil žalovanému zaplatit žalobcům částku 51.202 Kč s příslušenstvím (výrok
I), co do částky 90.540 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II), dalším
výrokem uložil žalovanému zaplatit žalobcům 42.504 Kč s příslušenstvím, co do
částky 6.390 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl výrokem IV, výrokem V žalovanému
uložil konkrétní opatření k zabránění vzniku další újmy podle znaleckého
posudku tvořícího přílohu a nedílnou součást rozsudku a výroky VI – VIII bylo
rozhodnuto o náhradě nákladů řízení mezi všemi účastníky a státem. Okresní soud
po rozsáhlém dokazování a znaleckém zkoumání dospěl k následujícím skutkovým
závěrům. Na pozemcích žalovaného se nachází veřejně přístupná účelová
komunikace, o čemž rozhodly příslušné správní orgány a tato rozhodnutí byla
potvrzena správními soudy. Tuto cestu žalovaný fakticky zničil rozoráním,
přehrazením a opevňováním svého pozemku. V současnosti je vedeno vykonávací
řízení o odstranění překážek z komunikace, které žalovaný procesními
obstrukcemi blokuje. Právě korytem této účelové komunikace na pozemcích
žalovaného byla v minulosti sváděna povrchová voda z výše položené rokle do
řeky XY. Terénními zásahy žalovaného došlo k přesměrování koryta potoka směrem
k pozemkům žalobců a k jejich opakovanému zaplavování, čímž jim vznikla škoda,
a do budoucna jsou ohroženy pozemky vznikem další újmy. Dále okresní soud
uvedl, že dokumenty předkládané žalovaným i obcí XY jsou nanejvýš sporné, neboť
obec v minulosti zastupoval právní zástupce žalovaného, a znalecké posudky
předkládané žalovaným nesplňují formální náležitosti ani základní požadavky na
objektivní hodnocení situace. Okresní soud uzavřel, že bylo prokázáno, že došlo
k významným terénním změnám, které změnily a zhoršily odtokové poměry v
oblasti, že tyto zásahy vykonal žalovaný sám či pomocí najatých řemeslníků, a
tím došlo k opakovanému zaplavení pozemků žalobců, proto po právní stránce věc
posoudil podle § 127 obč. zák. a podle § 1012 a 1013 o. z. uložil žalovanému
povinnosti k náhradě škody způsobené opakovaným zaplavením jejich pozemků v
letech 2011, 2013, 2021, v části nároků na vybudování ochranné zídky a pořízení
terénního automobilu shledal důvodnou námitku promlčení, v části nároku na
náhradu opakovaného vysetí trávníku v roce 2021 byla žaloba ve výši 6.390 Kč
zamítnuta z důvodu duplicity některých prací a v části nároku na náhradu škody
způsobené zaplavením pozemků žalobců v roce 2013 byl přiznán nárok ve výši ? z
důvodu spoluzpůsobení škody rovněž nevhodným uložením pokácených stromů, spláví
a splavenin nad pozemky, které vytvořily dočasnou hráz, jež byla následně
protržena a způsobila razantní průtokovou vlnu. Při stanovení vhodných a
přiměřených opatření k odvrácení hrozící újmy vyšel soud ze znaleckých posudků
a stanovil je tak, aby minimalizoval zásahy na pozemcích žalovaného, odvrátil
ohrožení pozemků žalobců a zatížil co nejméně žalovaného. 3. K odvolání žalobce i žalovaného Krajský soud v Hradci Králové –
pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 1. 3. 2023, č. j. 18 Co 309/2022-1146,
výrokem I potvrdil rozsudek okresního soudu ve výrocích I, II a III, výrokem II
zastavil řízení o odvolání žalobce a) proti výroku IV a výrokem III rozsudek
okresního soudu ve výrocích V – VIII zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k
dalšímu řízení.
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně
včetně důkazního řízení, odmítl se zabývat zúžením společného jmění žalovaného
a jeho manželky, jež žalovaný neoznámil okresnímu soudu, a po právní stránce
uzavřel, že je nezbytné veškerou odpovědnost za škodu způsobenou jednáním
žalovaného posuzovat podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, neboť
rozhodným okamžikem je porušení povinnosti, nikoli vznik škody. Proto tedy
podle § 415 a § 420 obč. zák. žalovaný odpovídá za škodu způsobenou terénními a
stavebními úpravami koryta občasného vodního toku provedeného žalovaným či pro
něj, a nejedná se o zásah vyšší moci (vis maior), neboť k zatopení pozemků
žalobců před stavebními zásahy žalovaného v minulosti ani při mimořádných
deštích nedocházelo. Ztotožnil se také s právním posouzením oprávněnosti
jednotlivých nároků žalobců, se stanovenou výší způsobené škody i s mírou
spoluodpovědnosti za vznik škody při zatopení pozemků žalobců v roce 2013 ve
výši jedné poloviny z důvodu současně působícího nevhodného uložení pořezaného
dříví, jež způsobilo dočasný zátaras a následně povodňovou vlnu. Odvolací soud
však shledal vadným postup okresního soudu při stanovení vhodných a přiměřených
opatření k odvrácení hrozící újmy. Soud sice správně postupoval podle nové
právní úpravy zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, avšak v opatřeních
uložených žalovanému nezohlednil i znalcem uvažovanou možnost realizovat
opatření na pozemcích obce a jejich finanční nákladnost, ani neumožnil
žalovanému vyjádřit se k doplňku znaleckého posudku, vyslechnout znalce a
zodpovědět položené dotazy. Současně shledal odvolací soud nepřezkoumatelnou
úvahu o vhodných opatřeních z důvodu poměření nákladnosti navrhovaných opatření
s výší hrozící škody a nezohlednění návrhu znalce na spolupodílení se na
nákladech opatření i ze strany obce XY a Lesy ČR, s. p. 4. Proti výroku I rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání,
neboť dle něj napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, jež dosud v řešení
dovolacího soudu nebyla vyřešena, či otázek, při jejichž řešení se odvolací
soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatel
spatřuje nesprávné právní posouzení v otázce posouzení příčin a následků vzniku
škody, neboť podle ustálené rozhodovací praxe je nezbytné určit všechny příčiny
podílející se na vzniku škody a jejich míru, a že odvolací soud tuto judikaturu
neaplikoval na projednávanou věc tím, že nezohlednil ochrannou zídku vystavěnou
žalobci na ochranu jejich pozemku a nadměrné srážky, které byly u jednotlivých
záplav prokázány. Dále dovolatel uvedl, že procesní vady, pro něž odvolací soud
zrušil pouze výroky týkající se stanovení ochranných opatření do budoucna, byly
takového charakteru, že mělo dojít i ke zrušení výroků týkajících se nároku na
způsobenou škodu, neboť okresní soud nesprávně zjistil skutkový stav. V závěru
dovolatel tvrdí zásah do svých zákonných a ústavních práv. Navrhl proto, aby
dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně v napadeném
rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
5. Ve vyjádření k dovolání uvedl žalobce a), že dovolání považuje za
nedůvodné a obě námitky neodpovídají na projednávanou věc, resp. jsou
nepravdivé, neboť odvolací soud se s dovolatelem uváděnými okolnostmi zabýval,
avšak neshledal je jako podstatné pro vznik škody, a dovolatel nekonkretizuje
žádný opomenutý důkaz, který by okresní soud neprovedl a měl by vliv na
skutkový stav. Navrhl proto, aby dovolací soud dovolání odmítl a přiznal
žalobci a) náhradu nákladů dovolacího řízení.
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že
dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno v zákonné lhůtě oprávněnou
osobou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem ve
smyslu § 241 odst. 1 a 4 o. s. ř., není však přípustné.
7. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění, jejichž správnost
nepodléhá dovolacímu přezkumu (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), že podstatnou a
nejvýznamnější příčinou opakovaného zaplavování pozemků žalobců jsou terénní a
stavební úpravy provedené žalovaným na jeho pozemcích, které podstatným
způsobem zvýšily ohrožení pozemků žalobců. Naopak vybudování ochranné zídky
žalobci nemělo na vznik ani výši škody vliv. Zabýval se rovněž mimořádností
srážek, jež škodu žalobcům způsobily, avšak se závěrem, že tyto srážky
odpovídají průtokům pětileté či sedmileté vody, tedy nebyly nijak mimořádné,
neboť se s odstupem několika let pravidelně opakují a před terénními zásahy
žalovaného k zaplavování pozemků žalobců nedocházelo. Procesní obrana
žalovaného zpochybňující vznik škody, vykonání terénních a stavebních úprav i
proces vzniku škody byla ostatními důkazy vyvrácena jako účelová. Odvolací soud
se ztotožnil se závěrem okresního soudu o naplnění všech předpokladů
odpovědnosti za škodu podle § 420 obč. zák.
8. Současně shledal vady řízení pouze v části týkající se doplňku
znaleckého posudku zadaného pouze ve vztahu k uložení vhodných a přiměřených
opatření k odvrácení hrozící újmy do budoucna. Tedy porušení procesních práv
žalovaného spočívající v nemožnosti položit znalci doplňující otázky ve vztahu
k alternativnímu řešení, lokalizaci opatření v terénu či roli dalších subjektů
při jejich realizaci nemohlo žádným způsobem ovlivnit závěr o odpovědnosti
žalovaného za škodu způsobenou v minulosti a její výši.
9. Námitky dovolatele v dovolání představují spíše námitky nesprávného
hodnocení provedených důkazů, na jejichž základě měl být učiněn nesprávný závěr
o skutkových zjištěních, a námitky vad řízení, jež nejsou předmětem dovolacího
přezkumu a ani nezakládají přípustnost dovolání.
10. Dovolací soud tedy v mezích dovolacích námitek, jimiž je vázán,
neshledal odklon od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu ani potřebu
řešit právní otázku dosud v jeho judikatuře neřešenou.
11. Jelikož dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí, proti němuž
není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je odmítl
podle § 243c odst. 1 o. s. ř.
12. Tímto rozhodnutím se řízení nekončí; o náhradě nákladů tohoto
dovolacího řízení tak bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (§ 243b, § 151
odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 2. 2025
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu