USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobců: a) P. S., zastoupený Mgr. Ing. Zdeňkem Zůnou, advokátem se sídlem Moravská 52, Praha 2, a b) M. S, zastoupená obecným zmocněncem J. S., proti žalovanému: J. K., zastoupený JUDr. Františkem Hanákem, advokátem se sídlem Adámkova 149, Hlinsko, o zaplacení 190.636 Kč s příslušenstvím a o uložení vhodného a přiměřeného opatření k odvrácení hrozící újmy, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 5 C 290/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích ze dne 1. 3. 2023, č. j. 18 Co 309/2022-1146, takto:
Dovolání se odmítá.
1. Žalobci vlastní několik pozemků v katastrálním území XY, které sousedí s pozemkem parc. č. XY, patřícím obci XY, na němž měla být obecní cesta. Z druhé strany obecního pozemku sousedí pozemky nyní ve vlastnictví žalovaného, na kterých se nacházelo koryto občasného vodního toku sloužícího jako svod vody do údolí. Na pozemcích žalovaného se dále nachází veřejně přístupná účelová komunikace. Po nabytí dotčených pozemků do vlastnictví žalovaného docházelo postupně od roku 2005 k terénním úpravám, které posouvaly účelovou komunikaci i koryto občasného vodního toku z pozemků žalovaného na pozemek patřící obci, čímž byly výrazně zhoršeny odtokové poměry v oblasti a došlo opakovaně k zatečení pozemků žalobců. Rozšiřováním žaloby byly opakovaně uplatněny nároky na náhradu dalších škod vzniklých novými vyplaveními pozemků žalobců v důsledku jednání žalovaného.
2. Rozsudkem ze dne 13. 7. 2022, č. j. 5 C 290/2013-1020, okresní soud uložil žalovanému zaplatit žalobcům částku 51.202 Kč s příslušenstvím (výrok I), co do částky 90.540 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II), dalším výrokem uložil žalovanému zaplatit žalobcům 42.504 Kč s příslušenstvím, co do částky 6.390 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl výrokem IV, výrokem V žalovanému uložil konkrétní opatření k zabránění vzniku další újmy podle znaleckého posudku tvořícího přílohu a nedílnou součást rozsudku a výroky VI – VIII bylo
rozhodnuto o náhradě nákladů řízení mezi všemi účastníky a státem. Okresní soud po rozsáhlém dokazování a znaleckém zkoumání dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Na pozemcích žalovaného se nachází veřejně přístupná účelová komunikace, o čemž rozhodly příslušné správní orgány a tato rozhodnutí byla potvrzena správními soudy. Tuto cestu žalovaný fakticky zničil rozoráním, přehrazením a opevňováním svého pozemku. V současnosti je vedeno vykonávací řízení o odstranění překážek z komunikace, které žalovaný procesními obstrukcemi blokuje.
Právě korytem této účelové komunikace na pozemcích žalovaného byla v minulosti sváděna povrchová voda z výše položené rokle do řeky XY. Terénními zásahy žalovaného došlo k přesměrování koryta potoka směrem k pozemkům žalobců a k jejich opakovanému zaplavování, čímž jim vznikla škoda, a do budoucna jsou ohroženy pozemky vznikem další újmy. Dále okresní soud uvedl, že dokumenty předkládané žalovaným i obcí XY jsou nanejvýš sporné, neboť obec v minulosti zastupoval právní zástupce žalovaného, a znalecké posudky předkládané žalovaným nesplňují formální náležitosti ani základní požadavky na objektivní hodnocení situace.
Okresní soud uzavřel, že bylo prokázáno, že došlo k významným terénním změnám, které změnily a zhoršily odtokové poměry v oblasti, že tyto zásahy vykonal žalovaný sám či pomocí najatých řemeslníků, a tím došlo k opakovanému zaplavení pozemků žalobců, proto po právní stránce věc posoudil podle § 127 obč. zák. a podle § 1012 a 1013 o. z. uložil žalovanému povinnosti k náhradě škody způsobené opakovaným zaplavením jejich pozemků v letech 2011, 2013, 2021, v části nároků na vybudování ochranné zídky a pořízení terénního automobilu shledal důvodnou námitku promlčení, v části nároku na náhradu opakovaného vysetí trávníku v roce 2021 byla žaloba ve výši 6.390 Kč zamítnuta z důvodu duplicity některých prací a v části nároku na náhradu škody způsobené zaplavením pozemků žalobců v roce 2013 byl přiznán nárok ve výši ? z důvodu spoluzpůsobení škody rovněž nevhodným uložením pokácených stromů, spláví a splavenin nad pozemky, které vytvořily dočasnou hráz, jež byla následně protržena a způsobila razantní průtokovou vlnu.
Při stanovení vhodných a přiměřených opatření k odvrácení hrozící újmy vyšel soud ze znaleckých posudků a stanovil je tak, aby minimalizoval zásahy na pozemcích žalovaného, odvrátil ohrožení pozemků žalobců a zatížil co nejméně žalovaného.
3. K odvolání žalobce i žalovaného Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 1. 3. 2023, č. j. 18 Co 309/2022-1146, výrokem I potvrdil rozsudek okresního soudu ve výrocích I, II a III, výrokem II zastavil řízení o odvolání žalobce a) proti výroku IV a výrokem III rozsudek okresního soudu ve výrocích V – VIII zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně včetně důkazního řízení, odmítl se zabývat zúžením společného jmění žalovaného a jeho manželky, jež žalovaný neoznámil okresnímu soudu, a po právní stránce uzavřel, že je nezbytné veškerou odpovědnost za škodu způsobenou jednáním žalovaného posuzovat podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, neboť rozhodným okamžikem je porušení povinnosti, nikoli vznik škody. Proto tedy podle § 415 a § 420 obč. zák. žalovaný odpovídá za škodu způsobenou terénními a stavebními úpravami koryta občasného vodního toku provedeného žalovaným či pro něj, a nejedná se o zásah vyšší moci (vis maior), neboť k zatopení pozemků žalobců před stavebními zásahy žalovaného v minulosti ani při mimořádných deštích nedocházelo.
Ztotožnil se také s právním posouzením oprávněnosti jednotlivých nároků žalobců, se stanovenou výší způsobené škody i s mírou spoluodpovědnosti za vznik škody při zatopení pozemků žalobců v roce 2013 ve výši jedné poloviny z důvodu současně působícího nevhodného uložení pořezaného dříví, jež způsobilo dočasný zátaras a následně povodňovou vlnu. Odvolací soud však shledal vadným postup okresního soudu při stanovení vhodných a přiměřených opatření k odvrácení hrozící újmy. Soud sice správně postupoval podle nové právní úpravy zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, avšak v opatřeních uložených žalovanému nezohlednil i znalcem uvažovanou možnost realizovat opatření na pozemcích obce a jejich finanční nákladnost, ani neumožnil žalovanému vyjádřit se k doplňku znaleckého posudku, vyslechnout znalce a zodpovědět položené dotazy.
Současně shledal odvolací soud nepřezkoumatelnou úvahu o vhodných opatřeních z důvodu poměření nákladnosti navrhovaných opatření s výší hrozící škody a nezohlednění návrhu znalce na spolupodílení se na nákladech opatření i ze strany obce XY a Lesy ČR, s. p.
4. Proti výroku I rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, neboť dle něj napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, jež dosud v řešení dovolacího soudu nebyla vyřešena, či otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatel
spatřuje nesprávné právní posouzení v otázce posouzení příčin a následků vzniku škody, neboť podle ustálené rozhodovací praxe je nezbytné určit všechny příčiny podílející se na vzniku škody a jejich míru, a že odvolací soud tuto judikaturu neaplikoval na projednávanou věc tím, že nezohlednil ochrannou zídku vystavěnou žalobci na ochranu jejich pozemku a nadměrné srážky, které byly u jednotlivých záplav prokázány. Dále dovolatel uvedl, že procesní vady, pro něž odvolací soud zrušil pouze výroky týkající se stanovení ochranných opatření do budoucna, byly takového charakteru, že mělo dojít i ke zrušení výroků týkajících se nároku na způsobenou škodu, neboť okresní soud nesprávně zjistil skutkový stav. V závěru dovolatel tvrdí zásah do svých zákonných a ústavních práv. Navrhl proto, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně v napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 5. Ve vyjádření k dovolání uvedl žalobce a), že dovolání považuje za nedůvodné a obě námitky neodpovídají na projednávanou věc, resp. jsou nepravdivé, neboť odvolací soud se s dovolatelem uváděnými okolnostmi zabýval, avšak neshledal je jako podstatné pro vznik škody, a dovolatel nekonkretizuje žádný opomenutý důkaz, který by okresní soud neprovedl a měl by vliv na skutkový stav. Navrhl proto, aby dovolací soud dovolání odmítl a přiznal žalobci a) náhradu nákladů dovolacího řízení. 6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno v zákonné lhůtě oprávněnou osobou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 odst. 1 a 4 o. s. ř., není však přípustné. 7. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění, jejichž správnost nepodléhá dovolacímu přezkumu (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), že podstatnou a nejvýznamnější příčinou opakovaného zaplavování pozemků žalobců jsou terénní a stavební úpravy provedené žalovaným na jeho pozemcích, které podstatným způsobem zvýšily ohrožení pozemků žalobců. Naopak vybudování ochranné zídky žalobci nemělo na vznik ani výši škody vliv. Zabýval se rovněž mimořádností srážek, jež škodu žalobcům způsobily, avšak se závěrem, že tyto srážky odpovídají průtokům pětileté či sedmileté vody, tedy nebyly nijak mimořádné, neboť se s odstupem několika let pravidelně opakují a před terénními zásahy žalovaného k zaplavování pozemků žalobců nedocházelo. Procesní obrana žalovaného zpochybňující vznik škody, vykonání terénních a stavebních úprav i proces vzniku škody byla ostatními důkazy vyvrácena jako účelová. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem okresního soudu o naplnění všech předpokladů odpovědnosti za škodu podle § 420 obč. zák. 8. Současně shledal vady řízení pouze v části týkající se doplňku znaleckého posudku zadaného pouze ve vztahu k uložení vhodných a přiměřených opatření k odvrácení hrozící újmy do budoucna. Tedy porušení procesních práv žalovaného spočívající v nemožnosti položit znalci doplňující otázky ve vztahu k alternativnímu řešení, lokalizaci opatření v terénu či roli dalších subjektů při jejich realizaci nemohlo žádným způsobem ovlivnit závěr o odpovědnosti žalovaného za škodu způsobenou v minulosti a její výši. 9. Námitky dovolatele v dovolání představují spíše námitky nesprávného hodnocení provedených důkazů, na jejichž základě měl být učiněn nesprávný závěr o skutkových zjištěních, a námitky vad řízení, jež nejsou předmětem dovolacího přezkumu a ani nezakládají přípustnost dovolání. 10. Dovolací soud tedy v mezích dovolacích námitek, jimiž je vázán, neshledal odklon od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu ani potřebu řešit právní otázku dosud v jeho judikatuře neřešenou. 11. Jelikož dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. 12. Tímto rozhodnutím se řízení nekončí; o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení tak bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 2. 2025
JUDr. Robert Waltr předseda senátu