Nejvyšší soud Usnesení občanské

25 Cdo 2377/2011

ze dne 2012-05-30
ECLI:CZ:NS:2012:25.CDO.2377.2011.1

25 Cdo 2377/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně A. H., zastoupené JUDr. Jindřichem Zadinou, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 35, proti žalované Thomayerově nemocnici, se sídlem v Praze 4, Vídeňská 800, IČO 00064190, zastoupené JUDr. Jiřím Štaidlem, advokátem se sídlem v Praze 2, Apolinářská 6, o 240.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 18 C 70/2009, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. října 2009, č. j. 19 Co 312/2009-40, takto:

I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

4 odmítl žalobu ze dne 8. 9. 2008 a změnil je ve výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně; odvolací soud rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že žaloba neobsahuje všechny náležitosti požadované § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1 a 2 o.s.ř., především v ní chybí podstatná skutková tvrzení ohledně údajně nesprávné péče žalované o zesnulou matku žalobkyně včetně označení důkazů, zejména ve vztahu k příčinné souvislosti mezi jednáním žalované a žalobním petitem. Žalobkyně, přestože byla soudem prvního stupně podle § 43 odst. 1 o.s.ř. vyzvána k doplnění žalobního návrhu a řádně poučena, nedoplnila svá skutková tvrzení o tom, v čem spatřuje porušení povinnosti žalované a jakým způsobem se žalovaná dopustila „nesprávné péče“; soud prvního stupně proto postupoval správně, jestliže podle § 43 odst. 2 o.s.ř. žalobu odmítl.

Proti výroku, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, není dovolání přípustné, neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé ve smyslu § 237 o.s.ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, publikované pod č. 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolání v tomto rozsahu směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné, Nejvyšší soud je proto odmítl podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř.

O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl dle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalobkyně s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu svých nákladů právo, zatímco vyjádření žalované prostřednictvím advokáta za stavu, kdy dovolání je zjevně bezdůvodné a zčásti ze zákona nepřípustné, nelze považovat za účelně vynaložené náklady k bránění práva (§ 142 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. května 2012

JUDr. Petr Vojtek, v. r.

předseda senátu