25 Cdo 2384/2018-292
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Vojtka a soudkyň JUDr. Ivy Suneghové a JUDr. Marty Škárové v právní věci
žalobce: Lesy České republiky, s. p., se sídlem Přemyslova 1106/19, Hradec
Králové, IČO 42196451, proti žalovanému: K. K., zastoupený Mgr. Martinem
Chrásteckým, MBA, advokátem se sídlem Zarámí 92, Zlín, o 67.600 Kč s
příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 238 C 79/2015,
o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 2. 2018,
č. j. 8 Co 401/2017-265, ve spojení s usnesením ze dne 8. 2. 2018, č. j. 8 Co
401/2017-268, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Žalobce podal dovolání proti rozsudku ze dne 8. 2. 2018, č. j. 8 Co
401/2017-265, jímž Krajský soud v Ostravě ve spojení s usnesením ze dne 8. 2.
2018, č. j. 8 Co 401/2017-268, změnil rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze
dne 25. 8. 2017, č. j. 238 C 79/2015-223, tak, že žalobu co do částky 13.403 Kč
s příslušenstvím zamítl, jinak jej potvrdil, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje vůči výroku rozsudku odvolacího soudu,
jímž bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby co do 13.403 Kč s příslušenstvím, není
přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění účinném od
30. 9. 2017 (článek II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. dále jen „o. s. ř.“), neboť
nejde o vztah ze spotřebitelské smlouvy nebo o vztah pracovněprávní a napadeným
výrokem bylo v této části rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000
Kč (k příslušenství pohledávky se nepřihlíží). Za rozhodnou pro posouzení
přípustnosti dovolání z hlediska finančního limitu je třeba považovat sice výši
peněžitého plnění, jež bylo předmětem odvolacího řízení, avšak pouze v rozsahu,
jenž může být rozhodnutím dovolacího soudu dotčen, tedy o němž bylo rozhodnuto
dovoláním napadeným výrokem. I podle důvodové zprávy k zákonu č. 296/2017 Sb.,
jež mimo jiné nově formuloval § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., si navrhovaná
změna v prvé řadě pomocí rozšíření výjimek z jinak široce formulované
přípustnosti dovolání klade za cíl odbřemenění dovolacího soudu. Ke změnám
navrhovaným v písmenu c) odst. 1 důvodová zpráva uvádí, že „ve sporech o
peněžitá plnění nepřevyšující 50 000 Kč je přípustnost dovolání proti
rozhodnutí odvolacího soudu vyloučena jen v případech, kdy o peněžitém plnění
nepřevyšujícím 50 000 Kč bylo rozhodnuto dovoláním napadeným výrokem. Jinak
řečeno, tam, kde předmětem sporu je zaplacení částky nepřevyšující 50 000 Kč,
nevylučuje ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) přípustnost dovolání proti těm
rozhodnutím odvolacího soudu, která (ač vydána v rámci takového sporu) nejsou
rozhodnutími o peněžitém plnění (např. šlo-li o mezitímní rozsudek). Navrhovaná
změna má tuto možnost vyloučit.“ Z citované důvodové zprávy nutno dovodit, že
znění § 238 odst. 1 písm. c) účinné od 30. 9. 2017 znamená zúžení možnosti
podání dovolání v tzv. „bagatelních věcech“, nikoli její rozšíření.
Ve zbývajícím rozsahu není dovolání rovněž přípustné, neboť k jeho podání není
dovolatel oprávněn (subjektivně legitimován), když jinak bylo napadeným
rozhodnutím žalobci plně vyhověno a nevznikla mu ani jiná újma, kterou by bylo
možné odčinit změnou či zrušením rozhodnutí odvolacího soudu (srov. např.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96,
uveřejněné v časopisu Soudní judikatura č. 3, ročník 1998, pod č. 28, nebo
usnesení téhož soudu ze dne 1. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2357/2000, publikováno
pod C 154 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck).
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř.
odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta
druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 6. 2018
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu