25 Cdo 2391/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Marty Škárové a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Petra Vojtka v právní
věci žalobce V. L., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Ministerstvu
zdravotnictví České republiky, se sídlem v Praze 2, Palackého nám. 4, o
zaplacení 15.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2,
pod sp. zn. 22 C 34/2004, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v
Praze ze dne 30. března 2005, č. j. 35 Co 106/2005-34, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. března 2005, č. j. 35 Co
106/2005-34, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. července 2004,
č. j. 22 C 34/2004-21, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k
dalšímu řízení.
Žalobce se žalobou podanou proti Ministerstvu zdravotnictví České
republiky, doplněnou podáním ze dne 20. 2. 2003, domáhal náhrady za ztrátu na
výdělku, která mu měla vzniknout poškozením zdraví v důsledku nemoci z
povolání, která však z důvodu ztráty jeho zdravotnické dokumentace nebyla jako
nemoc z povolání uznána.
Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 30. 7. 2004, č. j. 22 C 34/2004-21,
řízení zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že
žalované Ministerstvo zdravotnictví České republiky je pouze organizační
složkou státu a jako takové není právnickou osobou, není způsobilé být
účastníkem řízení. Protože nedostatek způsobilosti žalovaného být účastníkem
řízení je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, soud řízení zastavil
podle ust. § 104 odst. 1 o. s. ř.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 3. 2005, č. j. 35
Co 106/2005-34, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě
nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že
ten, kdo je v žalobě označen jako žalovaný, nemá způsobilost být účastníkem
řízení, což je neodstranitelný nedostatek podmínky řízení a jeho následkem je
zastavení řízení. Odvolací soud nepřisvědčil námitce žalobce, že jím uvedené
označení žalovaného soudy běžně užívaly a že případný nedostatek byl odstraněn
usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 9. 2004. Nedostatek procesní
způsobilosti účastníka je totiž vadou neodstranitelnou, navíc označení
žalovaného v záhlaví usnesení Vrchního soudu v Praze bylo opravným usnesením
tohoto soudu ze dne 16. 12. 2004 opraveno na „Ministerstvo zdravotnictví ČR, se
sídlem Praha 2, Palackého nám. 4.“
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z
ust. § 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. z důvodu podle ust. § 241a odst. 2 písm.
b) o. s. ř. Namítá, že žalobu si sepisoval sám, vyplývá z ní jeho neuspokojivá
finanční situace a rovněž důvod, pro který označil žalovaného jako
„Ministerstvo zdravotnictví České republiky“. Ve vyjádření Ministerstva práce a
sociálních věcí ze dne 3. 6. 2002 je totiž uvedeno, že „věcná příslušnost je
Ministerstvo zdravotnictví ČR“ a žalobce si z toho dovodil, že je nutno
zažalovat toto ministerstvo. Namítá, že nebyl soudem prvního stupně poučen o
správném označení účastníka řízení, jak to vyplývá i z judikatury Ústavního
soudu, a tím, že soud řízení zastavil bez toho, že mu umožnil provést změnu
označení žalovaného, zkrátil ho na jeho právu na spravedlivý proces. Odvolací
soud pak toto pochybení soudu prvního stupně nenapravil, čímž v odpírání
žalobcova práva na spravedlivý proces pokračoval. Navrhl, aby dovolací soud
rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu
prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření uvedl, že dovolání podané žalobcem považuje za zcela
bezdůvodné. Žalobce označil jako žalovaného organizační složku státu, která
nedisponuje vlastní právní subjektivitou a není způsobilá být účastníkem
řízení, přičemž se jedná o neodstranitelný nedostatek v podmínkách řízení. V
této souvislosti žalovaný odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu Jc 211/2002 a
21 Cdo 366/2002. Navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl nebo zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo
podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 odst. 1
o. s. ř., napadené rozhodnutí přezkoumal podle § 242 odst. 3 o. s. ř. a dospěl
k závěru, že dovolání, které je přípustné podle § 239 odst. 2 písm. a) o. s.
ř., je důvodné.
Je-li označení účastníka v žalobě nepřesné nebo neúplné, jde o vadu žaloby a je
to důvodem k postupu podle § 43 o. s. ř., nikoliv k zastavení řízení podle §
104 odst. 1 o. s. ř. O vadné podání ve smyslu § 43 odst. 1 o. s. ř. jde nejen
tehdy, neumožňuje-li označení účastníka v žalobě jeho přesnou identifikaci, či
v jeho označení došlo k chybě v psaní nebo jiné zřejmé nesprávnosti, ale i
tehdy, je-li údaj označující žalovaného v logickém rozporu s vylíčením
rozhodujících skutečností nebo s údajem o tom, čeho se žalobce domáhá, tedy
jestliže obsah žaloby vzbuzuje pochybnosti o tom, zda žaloba směřuje proti
tomu, kdo podle skutkových tvrzení v žalobě je odpovědným subjektem. Podle §
104 o. s. ř. soud postupuje v případě, že byl žalovaný řádně označen a nejsou
pochybnosti o tom, kdo má být žalován; v takovém případě je postup podle § 43
o. s. ř. vyloučen.
Jestliže je z obsahu žaloby zřejmé, že směřuje proti státu, a nikoliv proti
organizační složce státu, která před soudem pouze za stát jedná, ale sama
nemůže být účastníkem řízení, nemá podání náležitosti stanovené v § 79 odst. 1
o. s. ř. a je třeba účastníka řízení postupem podle ust. § 43 odst. 1 o. s. ř.
vyzvat k odstranění této vady podání (obdobně srov. Nález Ústavního soudu ze
dne 7. dubna 2005, sp. zn. I. ÚS 286/03).
V daném případě v žalobě, podané soudu dne 17. 12. 2002, kterou se žalobce
kromě náhrady nemajetkové újmy domáhal zaplacení částky 15.000,- Kč měsíčně od
22. 12. 2002, je jako žalovaný označeno ministerstvo zdravotnictví s uvedením
svého sídla, avšak zároveň v bodu V. žaloby je uvedeno, že „odpovědnost za vše
má stát.“ Z toho je zřejmé, že žaloba obsahuje logický rozpor mezi označením
žalovaného a žalobním tvrzením o tom, kdo žalobci odpovídá za škodu, jejíž
náhrady se domáhá. Již to mělo vést soud prvního stupně k výzvě, aby žalobce
odstranil pochybnosti o tom, kdo má být žalován. I když advokát zastupující
žalobce v podání ze dne 22. 8. 2003 uvedl jako žalovaného ministerstvo
zdravotnictví, nelze přehlédnout, že v odvolání proti usnesení soudu prvního
stupně o zastavení řízení označil za žalovaného Českou republiku-ministerstvo
zdravotnictví a projevil tak snahu upřesnit označení žalovaného. Za této
situace již nebylo třeba žalobce vyzývat k odstranění vad podání, nýbrž dát mu
příležitost k jednoznačnému upřesnění označení žalovaného.
Z výše uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu z hlediska uplatněných
dovolacích důvodů není správné, proto je dovolací soud zrušil (§ 243b odst. 2,
věta za středníkem, o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo
zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního
stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního
stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3, věta druhá, o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v
novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. listopadu 2005
JUDr. Marta Škárová, v.r.
předsedkyně senátu