Nejvyšší soud Usnesení občanské

25 Cdo 242/2004

ze dne 2004-08-31
ECLI:CZ:NS:2004:25.CDO.242.2004.1

25 Cdo 242/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.

Marty Škárové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci

žalobkyně R. b. p. v O., zaměstnanecké zdravotní pojišťovny, proti žalovanému

P. P., zastoupenému advokátem, o zaplacení 104.700,- Kč s příslušenstvím,

vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 16 C 67/2002, o dovolání

žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. března 2003, č.

j. 8 Co 83/2003-51, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

rozhodl o náhradě nákladů řízení. V řízení zjistil, že pravomocným trestním

příkazem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 11. 7. 2000, č. j. 4 T

80/2000-47, byl žalovaný odsouzen k trestu odnětí svobody, podmíněně

odloženému, pro úmyslný trestný čin ublížení na zdraví a výtržnictví, který

spáchal dne 25. 5. 2000 okolo 24:00 hod. v K., kdy po předchozí slovní rozepři

napadl poškozeného Jiřího Sláčalu v úmyslu způsobit mu újmu na zdraví, udeřil

jej pěstí do žeber, čímž mu způsobil neúplnou zlomeninu devátého žebra vpravo a

současně tím zapříčinil pád poškozeného na zem, při němž došlo u poškozeného ke

vzniku nestabilní tříštivé zlomeniny těla druhého bederního obratle s posunem

do páteřního kanálu, zúžením páteřního kanálu a stlačením míchy, přičemž

poškozený byl pro toto poranění hospitalizován, operován a léčen. Žalobkyně, u

níž je poškozený J. S. zdravotně pojištěn, vynaložila na léčení následků těchto

zranění, jež vznikly v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalovaného,

celkem částku 104.700,- Kč. Soud věc posoudil podle ust. § 55 odst. 1 zákona č.

48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, a dospěl k závěru, že žaloba je

důvodná. Vzhledem k tomu, že v tomto řízení je soud dle ust. § 135 odst. 1 o.

s. ř. vázán rozhodnutím vydaným v trestním řízení o tom, že došlo ke spáchání

trestného činu (včetně popsaného skutku) a kdo jej spáchal, soud prvního stupně

nevyhověl návrhům žalovaného na výslech svědků k otázce rozsahu zranění, jež

žalovaný poškozenému způsobil, a v tomto směru poukázal i na znalecký posudek

MUDr. R. V.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 24. 3. 2003, č.

j. 8 Co 83/2003-51, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě

nákladů dovolacího řízení. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního

stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením. Námitky žalovaného, že soud

prvního stupně nesprávně zjistil skutkový stav a že nesprávně zhodnotil

provedené důkazy, neshledal důvodnými, neboť hodnocení důkazů soudem prvního

stupně odpovídá ust. § 132 o. s. ř. V souladu s ust. § 135 odst. 1 o. s. ř. je

soud vázán trestním rozhodnutím ohledně spáchání trestného činu a osoby

pachatele a správně z tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zjistil, že

žalovaný způsobil poškozenému podrobně popsané zranění, pro které byl poškozený

hospitalizován, operován a léčen. Odvolací soud proto nevyhověl návrhu na

provedení dalších důkazů ohledně jednání poškozeného v době po napadení a po

zranění, které mu žalovaný způsobil.

Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání. Žádá, aby soud nyní zkoumal

rozsah jeho zavinění na zranění, jež byla u poškozeného zjištěna, neboť v

trestním řízení nebylo provedeno dokazování, bylo rozhodnuto trestním příkazem,

proti kterému žalovaný nepodal odpor, neboť pro svou nemajetnost si nemohl

dovolit advokáta. Soud by proto měl předvolat jím navržené svědky k prokázání

toho, jak události ve skutečnosti proběhly. Namítá, že k tak rozsáhlému zranění

nemohlo na místě dojít, poškozený se již dříve léčil pro bolesti zad a byl z

tohoto důvodu neschopen práce, a soudu vytýká, že nezkoumal předchozí zdravotní

stav poškozeného. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů

a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo

podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ust. § 241 o.

s. ř., věc posoudil a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon

připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje

ustanovení § 237 o. s. ř.

Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku

odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno

rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno

rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci

samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním

názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž

bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není

přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že

napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy,

řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla

vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována

rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3

o. s. ř.).

Podle ustanovení § 55 odst. 1, věty první zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném

zdravotním pojištění, má příslušná zdravotní pojišťovna právo na náhradu

škody vůči třetím osobám, jestliže vynaložila náklady na péči hrazenou ze

zdravotního pojištění v důsledku jejich zaviněného protiprávního jednání

vůči osobám účastným zdravotního pojištění.

Toto ustanovení zakládá právo zdravotní pojišťovny požadovat od třetí osoby,

která jejímu pojištěnci zaviněně způsobila poškození na zdraví, náhradu nákladů

vynaložených na ošetření a léčení zranění, které poškozený utrpěl následkem

zaviněného protiprávního jednání třetí osoby.

Podle § 135 odst. 1 o. s. ř. soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o

tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt

postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o

osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.

Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v trestním řízení pravomocně uznán vinným

trestným činem a odsouzen pro skutek, který je popsán ve výroku rozhodnutí

ohledně konkrétního jednání pachatele, včetně popisu zranění, jež svým jednáním

poškozenému způsobil, postupovaly soudy obou stupňů zcela správně, když

vycházely z celého výroku o vině, tedy nejen z jeho právní, ale i ze skutkové

části s tím, že v rozsahu tohoto výroku, v jakém jsou znaky skutkové podstaty

trestného činu zároveň významnými okolnostmi pro rozhodnutí o uplatněném

nároku, je soud v občanskoprávním řízení ve smyslu § 135 odst. 1 o. s. ř.

pravomocným trestním rozhodnutím vázán. Konkrétní zranění, jež poškozený v

příčinné souvislosti s jednání žalovaného utrpěl, jsou podrobně popsána ve

výrokové části odsuzujícího trestního rozhodnutí a v občanskoprávním řízení je

soud vázán i výrokem o vzniku konkrétní újmy na zdraví poškozeného, způsobené

následkem protiprávního jednání žalovaného (srov. R 47/1954, R 22/1979).

Rozhodnutím v trestním řízení je tak pro následné občanskoprávní řízení závazně

rozhodnuto, jaký skutek se stal, kdo jej spáchal, i to, jaká újma na zdraví

byla tímto skutkem poškozenému způsobena, tedy i příčinná souvislost mezi

jednáním pachatele a újmou, spočívající v ublížení na zdraví. Ani otázku

zavinění (tj. úmyslného či nedbalostního jednání) nelze v občanskoprávním

řízení přezkoumávat, neboť soud je vázán i tím, že jde o zavinění úmyslné.

Z uvedeného vyplývá, že právní názor odvolacího soudu, z něhož vychází jeho

rozhodnutí, je správný a nezakládá tak důvod pro závěr, že napadené rozhodnutí

odvolacího soudu ve věci samé má po právní stránce zásadní význam ve smyslu

ust. § 237 odst. 3 o. s. ř. Dovolání žalovaného, které není podle § 237 odst. 1

písm. c) o. s. ř. přípustné, Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 5, věty

první, a § 218 písm. c) o. s. ř.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 243b odst. 5, § 224

odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaný nemá na náhradu nákladů

dovolacího řízení právo a žalobci v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. srpna 2004

JUDr. Marta Škárová,v.r.

předsedkyně senátu