25 Cdo 242/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Marty Škárové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci
žalobkyně R. b. p. v O., zaměstnanecké zdravotní pojišťovny, proti žalovanému
P. P., zastoupenému advokátem, o zaplacení 104.700,- Kč s příslušenstvím,
vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 16 C 67/2002, o dovolání
žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. března 2003, č.
j. 8 Co 83/2003-51, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
rozhodl o náhradě nákladů řízení. V řízení zjistil, že pravomocným trestním
příkazem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 11. 7. 2000, č. j. 4 T
80/2000-47, byl žalovaný odsouzen k trestu odnětí svobody, podmíněně
odloženému, pro úmyslný trestný čin ublížení na zdraví a výtržnictví, který
spáchal dne 25. 5. 2000 okolo 24:00 hod. v K., kdy po předchozí slovní rozepři
napadl poškozeného Jiřího Sláčalu v úmyslu způsobit mu újmu na zdraví, udeřil
jej pěstí do žeber, čímž mu způsobil neúplnou zlomeninu devátého žebra vpravo a
současně tím zapříčinil pád poškozeného na zem, při němž došlo u poškozeného ke
vzniku nestabilní tříštivé zlomeniny těla druhého bederního obratle s posunem
do páteřního kanálu, zúžením páteřního kanálu a stlačením míchy, přičemž
poškozený byl pro toto poranění hospitalizován, operován a léčen. Žalobkyně, u
níž je poškozený J. S. zdravotně pojištěn, vynaložila na léčení následků těchto
zranění, jež vznikly v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalovaného,
celkem částku 104.700,- Kč. Soud věc posoudil podle ust. § 55 odst. 1 zákona č.
48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, a dospěl k závěru, že žaloba je
důvodná. Vzhledem k tomu, že v tomto řízení je soud dle ust. § 135 odst. 1 o.
s. ř. vázán rozhodnutím vydaným v trestním řízení o tom, že došlo ke spáchání
trestného činu (včetně popsaného skutku) a kdo jej spáchal, soud prvního stupně
nevyhověl návrhům žalovaného na výslech svědků k otázce rozsahu zranění, jež
žalovaný poškozenému způsobil, a v tomto směru poukázal i na znalecký posudek
MUDr. R. V.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 24. 3. 2003, č.
j. 8 Co 83/2003-51, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě
nákladů dovolacího řízení. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního
stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením. Námitky žalovaného, že soud
prvního stupně nesprávně zjistil skutkový stav a že nesprávně zhodnotil
provedené důkazy, neshledal důvodnými, neboť hodnocení důkazů soudem prvního
stupně odpovídá ust. § 132 o. s. ř. V souladu s ust. § 135 odst. 1 o. s. ř. je
soud vázán trestním rozhodnutím ohledně spáchání trestného činu a osoby
pachatele a správně z tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zjistil, že
žalovaný způsobil poškozenému podrobně popsané zranění, pro které byl poškozený
hospitalizován, operován a léčen. Odvolací soud proto nevyhověl návrhu na
provedení dalších důkazů ohledně jednání poškozeného v době po napadení a po
zranění, které mu žalovaný způsobil.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání. Žádá, aby soud nyní zkoumal
rozsah jeho zavinění na zranění, jež byla u poškozeného zjištěna, neboť v
trestním řízení nebylo provedeno dokazování, bylo rozhodnuto trestním příkazem,
proti kterému žalovaný nepodal odpor, neboť pro svou nemajetnost si nemohl
dovolit advokáta. Soud by proto měl předvolat jím navržené svědky k prokázání
toho, jak události ve skutečnosti proběhly. Namítá, že k tak rozsáhlému zranění
nemohlo na místě dojít, poškozený se již dříve léčil pro bolesti zad a byl z
tohoto důvodu neschopen práce, a soudu vytýká, že nezkoumal předchozí zdravotní
stav poškozeného. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů
a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo
podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ust. § 241 o.
s. ř., věc posoudil a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje
ustanovení § 237 o. s. ř.
Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku
odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno
rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci
samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním
názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž
bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není
přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že
napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy,
řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována
rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3
o. s. ř.).
Podle ustanovení § 55 odst. 1, věty první zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném
zdravotním pojištění, má příslušná zdravotní pojišťovna právo na náhradu
škody vůči třetím osobám, jestliže vynaložila náklady na péči hrazenou ze
zdravotního pojištění v důsledku jejich zaviněného protiprávního jednání
vůči osobám účastným zdravotního pojištění.
Toto ustanovení zakládá právo zdravotní pojišťovny požadovat od třetí osoby,
která jejímu pojištěnci zaviněně způsobila poškození na zdraví, náhradu nákladů
vynaložených na ošetření a léčení zranění, které poškozený utrpěl následkem
zaviněného protiprávního jednání třetí osoby.
Podle § 135 odst. 1 o. s. ř. soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o
tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt
postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o
osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.
Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v trestním řízení pravomocně uznán vinným
trestným činem a odsouzen pro skutek, který je popsán ve výroku rozhodnutí
ohledně konkrétního jednání pachatele, včetně popisu zranění, jež svým jednáním
poškozenému způsobil, postupovaly soudy obou stupňů zcela správně, když
vycházely z celého výroku o vině, tedy nejen z jeho právní, ale i ze skutkové
části s tím, že v rozsahu tohoto výroku, v jakém jsou znaky skutkové podstaty
trestného činu zároveň významnými okolnostmi pro rozhodnutí o uplatněném
nároku, je soud v občanskoprávním řízení ve smyslu § 135 odst. 1 o. s. ř.
pravomocným trestním rozhodnutím vázán. Konkrétní zranění, jež poškozený v
příčinné souvislosti s jednání žalovaného utrpěl, jsou podrobně popsána ve
výrokové části odsuzujícího trestního rozhodnutí a v občanskoprávním řízení je
soud vázán i výrokem o vzniku konkrétní újmy na zdraví poškozeného, způsobené
následkem protiprávního jednání žalovaného (srov. R 47/1954, R 22/1979).
Rozhodnutím v trestním řízení je tak pro následné občanskoprávní řízení závazně
rozhodnuto, jaký skutek se stal, kdo jej spáchal, i to, jaká újma na zdraví
byla tímto skutkem poškozenému způsobena, tedy i příčinná souvislost mezi
jednáním pachatele a újmou, spočívající v ublížení na zdraví. Ani otázku
zavinění (tj. úmyslného či nedbalostního jednání) nelze v občanskoprávním
řízení přezkoumávat, neboť soud je vázán i tím, že jde o zavinění úmyslné.
Z uvedeného vyplývá, že právní názor odvolacího soudu, z něhož vychází jeho
rozhodnutí, je správný a nezakládá tak důvod pro závěr, že napadené rozhodnutí
odvolacího soudu ve věci samé má po právní stránce zásadní význam ve smyslu
ust. § 237 odst. 3 o. s. ř. Dovolání žalovaného, které není podle § 237 odst. 1
písm. c) o. s. ř. přípustné, Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 5, věty
první, a § 218 písm. c) o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 243b odst. 5, § 224
odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaný nemá na náhradu nákladů
dovolacího řízení právo a žalobci v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. srpna 2004
JUDr. Marta Škárová,v.r.
předsedkyně senátu