25 Cdo 2470/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci
žalobkyně Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, se sídlem Praha 3,
Orlická 4/2020, proti žalované Ferona, a.s., se sídlem v Praze 1, Havlíčkova
čp. 1043/11, IČO: 26440181, zastoupené JUDr. Alenou Jarešovou, advokátkou se
sídlem v Praze, Polygrafická 3, o 244.343,- Kč s příslušenstvím, vedené u
Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 26 C 426/2002, o dovolání žalované proti
rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 5. 12.
2008, č. j. 30 Co 153/2008-115, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
úroku z prodlení za dobu od 12. 6. 2002 do zaplacení a rozhodl o náhradě
nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že pracovník žalované R. P. dne 6. 6. 2001
utrpěl pracovní úraz při vykládání železničních vagónů, kdy došlo ke srážce
mostových jeřábů a on se nacházel mezi břemenem a stěnou vagónu a byl na stěnu
vagónu přiražen. Ačkoliv žalovaná řádně plnila svoje povinnosti ohledně
pravidelných školení, nebyla dodržována povinnost pravidelné údržby a opravy
zvedacích zařízení a jeřábových drah a pracovník žalované R., který řídil druhý
jeřáb, nevěnoval obsluze jeřábu potřebnou pozornost, což vedlo k úrazu R. P.
Soud dospěl k závěru, že žalobkyně má nárok na náhradu škody pode § 55 odst. 1
zák. č. 48/1997 Sb., neboť v příčinné souvislosti s poškozením zdraví R. P.
uhradila náklady jeho léčení. Soud neshledal spoluzavinění poškozeného na
vzniku škody, i když dle závěru inspektorátu bezpečnosti práce R. P. stál mezi
břemenem a stěnou vagónu, což se ukázalo být nebezpečným a tudíž nevhodným.
K odvolání žalované Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem
ze dne 5. 12. 2008, č. j. 30 Co 153/2008-115, rozsudek soudu prvního stupně ve
vyhovujícím výroku o věci samé a ve výroku o nákladech řízení potvrdil a
rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkového stavu
zjištěného soudem prvního stupně a zopakoval důkaz zprávou inspektorátu
bezpečnosti práce o vyšetření příčin těžkého pracovního úrazu ze dne 25. 7.
2001, z níž vyplývá, že R. P. plnil pracovní úkol, svým počínáním sebe nijak
neohrozil a těžko mohl předpokládat, že do jeho jeřábu narazí jeřáb jiný.
Odvolací soud se plně ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že poškozený
R. P. svůj úraz nespoluzavinil. Žalovaná je proto povinna ve smyslu § 55 zák.
č. 48/1997 Sb. zaplatit žalobkyni náhradu v plné výši.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání a namítá nesprávné
právní posouzení věci a nesprávné hodnocení provedených důkazů. Namítá, že
ačkoliv ze zprávy inspektorátu bezpečnosti práce vyplývají čtyři příčiny
pracovního úrazu R. P., žaloba je postavena jen na jedné z nich a oba soudy se
vedle pochybení pracovníka R. zabývaly pouze pochybením poškozeného R. P. a na
rozdíl od inspektorátu bezpečnosti práce dovodily, že poškozený za vznik škody
neodpovídá. Dovolatelka namítá, že je odsuzována i za skutky, pro které není
žalována. Navrhla zrušení rozsudků soudů obou stupňů v napadeném rozsahu a
vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení, aby byla zkoumána velikost
podílu pracovníka R. na vzniku škody v porovnání s dalšími příčinami vzniku
škody.
Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 5. 12. 2008,
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle dosavadních předpisů (tj. podle
občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12 čl. II
zákona č. 7/2009 Sb.). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem
řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ust. § 241 odst. 1 o. s. ř., dospěl k
závěru, že dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku
odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno
rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci
samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním
názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž
bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není
přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že
napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm.
c)].
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy,
řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována
rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3
o. s. ř.).
V dané věci se přípustnost dovolání řídí podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o.
s. ř., neboť rozsudkem soudu prvního stupně, který byl odvolacím soudem
potvrzen, bylo rozhodnuto shodně jako v jeho předchozím rozsudku, který byl
zrušen. Dovolání je podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, jen
jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo
úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají – srov. § 241a
odst. 3 o. s. ř.) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu.
Dovolací soud je zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst.
3 o. s. ř.) a při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve
smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam, může posuzovat
jen právní otázky, které dovolatel označil, za současného naplnění podmínky, že
na takto označených právních otázkách (závěrech) rozhodnutí odvolacího soudu
spočívá a že v rozsudku řešená a dovoláním vymezená právní otázka má zásadní
význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale zároveň
i z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec.
Při posuzování přípustnosti dovolání pro zásadní právní význam rozhodnutí jde
zásadně o jinou úvahu, než o prověřování správnosti právního posouzení věci
odvolacím soudem v případě přípustného dovolání prostřednictvím dovolacího
důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Má-li být přípustnost dovolání
založena zásadním významem rozhodnutí po právní stránce, Nejvyšší soud zkoumá
správnost rozhodnutí odvolacího soudu až poté, co dojde k závěru, že dovolání
je přípustné, tedy že ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. má rozhodnutí
odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam. Při tomto zkoumání Nejvyšší
soud proto nejprve prověřuje, zda v rozsudku řešená a dovoláním vymezená
právní otázka má zásadní význam jak pro rozhodnutí konkrétní věci, tak z
hlediska rozhodovací činnosti soudů, a zda jde o právní otázku dosud neřešenou,
popř. řešenou rozdílně či v rozporu s hmotným právem.
Dovolatelka v dovolání neuvádí, v čem má spočívat zásadní právní význam
napadeného rozhodnutí, a ani dovolací soud, jenž je vázán dovolacími důvody (§
242 odst. 3 o. s. ř.), neshledal, že by napadené rozhodnutí mělo po právní
stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Právní
posouzení nároku zdravotní pojišťovny podle ustanovení § 55 odst. 1 zák. č.
48/1997 Sb. odvolacím soudem nečiní jeho rozhodnutí zásadně právně významným ve
smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. a k vázanosti soudu rozhodnutím či zprávou
jiného orgánu ve smyslu § 135 o. s. ř. se jednoznačně vyjádřil již odvolací
soud.
Namítá-li dovolatelka nesprávnost skutkových zjištění a nesprávné hodnocení
důkazů, zejména zprávy Inspektorátu bezpečnosti práce pro Severočeský kraj,
nejedná se o posouzení právní stránky věci, tím méně pak o právní otázku
zásadního významu ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. Pochybení
při hodnocení důkazů a nesprávné skutkové zjištění není dovolacím důvodem podle
§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., nýbrž dovolacím důvodem podle § 241a odst. 3
o. s. ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu
spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Jak z dikce § 241a
odst. 3 o. s. ř. vyplývá, lze tento důvod uplatnit pouze, je-li dovolání
přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., nikoliv v této věci;
nejde-li o otázku procesního práva zásadního významu, k případným vadám řízení,
které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 241a odst. 2 písm.
a) o. s. ř.], lze v dovolacím řízení přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné
(srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.).
Jak vyplývá ze shora uvedeného, není důvod pro závěr, že rozsudek odvolacího
soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c),
odst. 3 o. s. ř. Dovolání proti tomuto rozsudku proto není přípustné.
Z uvedených důvodů bylo dovolání podle ustanovení § 218 písm. c) za použití
ustanovení § 243b odst. 5 věty prvé o. s. ř. odmítnuto.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty
první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaná nemá na náhradu
nákladů dovolacího řízení právo a žalobkyni v dovolacím řízení náklady
nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. září 2011
JUDr. Marta Škárová, v.
r.
předsedkyně senátu