25 Cdo 2474/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobců A/ H. P., a B/ M. P. zastoupených advokátem, proti žalované Obci h. m. P., zastoupené advokátem, o náhradu škody za zabranou nemovitost, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 12 C 133/99, o dovolání žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. ledna 2002, č. j. 18 Co 638/2001-41, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 450.- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na účet advokáta.
Žalobou, podanou dne 13. 8. 1999, se žalobci domáhali vydání rozhodnutí, jímž by žalované obci byla uložena povinnost nabídnout jim jako náhradu za jejich bývalý dům v P., jiný podobný dům, aby si mohli vybrat, nebo povinnost vydat náhradní dům za jejich dům v P., který jim žalovaná protiprávně zabrala a třetím osobám prodala. Usnesením obvodního soudu ze dne 21. 10. 1999, č. j. 12 C 133/99-5, byli žalobci vyzváni k odstranění nedostatků žaloby, zejména jejímu doplnění tak, aby obsahovala formulaci rozsudečného výroku v takovém znění, aby v případě jeho převzetí do vyhovujícího rozhodnutí byl výrok rozsudku vykonatelný, a zároveň byli vyzváni k předložení řádné plné moci udělené jejich právnímu zástupci s tím, že nebudou-li nedostatky žaloby ve lhůtě 10 dnů odstraněny, soud řízení zastaví.
Protože v této lhůtě nebyla řádná plná moc předložena, Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 19. 11. 1999, č. j. 12 C 133/99-8, řízení zastavil. K odvolání žalobců Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. 10. 2000, č. j. 18 Co 517/2000-23, toto usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, neboť nedostatek plné moci byl v odvolacím řízení odstraněn, avšak soud prvního stupně nezhodnotil, zda žalobci odstranili vady žaloby či nikoliv. Vzhledem k tomu, že žalobci zásadní nedostatky žaloby neodstranili a žalobní petit je neurčitý (zejména v něm není požadovaný náhradní dům specifikován a není uvedeno znění převodní smlouvy), Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 13.
7. 2001, č. j. 12 C 133/99-35, pro neodstranění vad žaloby řízení podle § 43 odst. 2 o. s. ř. zastavil a
rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobců Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. 1. 2002, č. j. 18 Co 638/2001-41, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že podání žalobců ze dne 13. 8. 1999 odmítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že podání žalobců, kterým bylo zahájeno řízení, je neúplné, neboť neobsahuje přesný a určitý žalobní návrh, ze kterého by bylo nepochybné, co má být žalobcům plněno, a aby případné plnění bylo vymahatelné soudním výkonem rozhodnutí. Protože žalobci ani přes výzvu soudu nedostatky žalobního návrhu neodstranili, postupoval soud prvního stupně správně podle ust. § 43 odst. 2 o. s. ř., přehlédl však, že zákon po novele o. s. ř. č. 30/2000 Sb. ukládá soudu formulovat výrok nikoliv jako zastavení řízení, nýbrž odmítnutí vadného podání.
Proti tomuto usnesení podali žalobci dovolání, v němž uvádí, že požadují po žalované náhradu škody za zabraný dům v podobě náhradního domu obdobné hodnoty, velikosti, zahrady, a domáhají se, aby jim žalovaná nabídla ze svého majetku dům podobný jejich a převedla ho do vlastnictví žalobců, tedy požadují naturální plnění. Pokud však oba soudy dospěly k závěru o nevymahatelnosti takto formulované náhrady, upravují návrh tak, že se domáhají, „ať soud vydá rozsudek zatímní, který přizná jejich nárok na náhradu a žalované stanoví povinnost pod pokutou 100.000,- Kč, že musí nabídnout zástupci žalobců podobné nemovitosti, aby se oba účastníci vzájemně mohli dohodnout na konkrétní náhradě, kterou nejpozději do jednoho měsíce nahlásí soudu, který o tom vydá rozsudek“.
Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že se ztotožňuje se závěry soudů obou stupňů, že podání žalobců ze dne 13. 8. 1999 je nesprávné, neúplné a tudíž neprojednatelné, a je otázkou, zda jimi formulovaný požadavek na náhradu lze vůbec považovat za petit; žalobci nesplnili své základní procesní povinnosti nutné k podání řádné žaloby a k jejímu kvalifikovanému projednání. Navrhla, aby dovolací soud zamítl dovolání žalobců jako nedůvodné.
Dovolací soud věc projednal a rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001, a to v souladu s ustanovením části dvanácté, hlavy I, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a že je podle § 239 odst. 3 o. s. ř. přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Podle ustanovení § 79 odst. 1, věty první a druhé, o. s. ř. se řízení zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá.
Podle ustanovení § 42 odst. 4, věty první, o. s. ř. pokud zákon pro podání určitého druhu nevyžaduje další náležitosti, musí být z podání patrno, kterému soudu je určeno, kdo je činí, které věci se týká a co sleduje, a musí být podepsáno a datováno.
Podle ustanovení § 43 odst. 1 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Podle odst. 2, věty první, není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne.
Napadené rozhodnutí vychází ze závěru, že v řízení nelze pokračovat pro vady žaloby, spočívající zejména v neurčitosti vymezení toho, čeho se žalobci domáhají (ve vymezení žalobního návrhu - tzv. žalobního petitu).
Jak uvedl již soud prvního stupně, vymezení práv a jim odpovídajících povinností obsažené v žalobním petitu musí být provedeno tak přesně a jednoznačně, aby po jeho převzetí do výroku soudního rozhodnutí mohl být nařízen a proveden výkon rozhodnutí (tedy aby byl v intencích § 261a o. s. ř. po materiální stránce vykonatelný). Soud totiž nemůže účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jiné povinnosti, než jsou navrhovány, žalobní petit musí svým rozhodnutím vyčerpat a nesmí jej (s výjimkou případů dle § 153 odst. 2 o. s. ř.) překročit. Údaj o tom, čeho se navrhovatel domáhá (žalobní petit), je neurčitý, jestliže vymezení práv a jim odpovídajících povinností v něm obsažené bylo provedeno tak, že nelze dovodit, o jaká práva a povinnosti jde, a je zřejmé, že převzetí takovéhoto petitu do výroku soudního rozhodnutí by mělo za následek jeho materiální nevykonatelnost. Vadou podání naproti tomu není okolnost, že žalobnímu petitu nelze vyhovět proto, že není v souladu s hmotným právem.
Podání žalobců nesplňuje náležitosti návrhu na zahájení řízení (žaloby) tak, jak jsou vyžadovány ustanovením § 79 odst. 1 o. s. ř., a nedostatky tohoto podání, které nebyly v průběhu řízení ani přes výzvu soudu odstraněny, brání pokračování v řízení. To se týká zejména formulace žalobního návrhu, neboť vymezení povinností, jejichž uložení se žalobci domáhají, je natolik nepřesné a nejasné, že by převzetí takového petitu do soudního rozhodnutí způsobilo jeho materiální nevykonatelnost, a povinnost, která má být žalované uložena, nevyplývá z obsahu žaloby ani z dalších podání žalobců v této věci. Pokud pak dovolatelé v dovolání formulují jiný žalobní petit, je ve smyslu ustanovení § 243c odst. 1, věty za středníkem, o. s. ř. vyloučeno k tomu přihlížet, neboť žalobu nelze měnit v dovolacím řízení, jehož smyslem a účelem je přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu.
Vady řízení uvedené v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., ani jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nebyly dovolateli tvrzeny a ani z obsahu spisu nevyplývají.
Z uvedeného vyplývá, že je usnesení odvolacího soudu správné, a proto Nejvyšší soud dovolání žalobců podle § 243b odst. 2, část věty před středníkem, a odst. 6 o. s. ř. usnesením zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť s ohledem na výsledek dovolacího řízení má žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které sestávají z odměny ve výši jednoho úkonu právní služby (vyjádření k dovolání). Odměna za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. činí 375,- Kč (§ 14 odst. 3 a 4, § 15 a § 18 odst. 1, věty první). Vedle odměny přísluší zástupci žalované též náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu za každý úkon právní služby ve výši 75,-Kč, celkem tedy 450,-Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. ledna 2003
JUDr. Marta Škárová,v.r.
předsedkyně senátu