U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Olgy Puškinové a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci
žalobce J. H., proti žalované České republice - Ministerstvu práce a
sociálních věcí, se sídlem v Praze 2, Na Poříčním právu 1, o náhradu škody,
vedené u Okresního soudu Brno - venkov pod sp. zn. 5 C 24/97, o dovolání
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. července 2003, č.
j. 44 Co 234/2002 - 92, t a k t o:
Dovolání se o d m í t á.
Okresní soud Brno - venkov usnesením ze dne 4. 4. 2002, č. j. 5 C
24/97-85, rozhodl, že žalobci se odnímá osvobození od soudních poplatků,
přiznané mu usnesením Okresního soudu Brno - venkov ze dne 23. 10. 1997, č. j.
5 C 24/97 - 11.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30. 7.
2002, č. j. 44 Co 234/2002 - 92, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
V podání ze dne 19. 8. 2002 (doručeném dne 20. 8. 2002 Krajskému
soudu v Brně), nazvaném jako dovolání, vyjádřil žalobce nesouhlas s usnesením
odvolacího soudu.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění,
že dovolání, které bylo proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu podáno
oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst.
1 o. s. ř., a po přezkoumání věci podle § 243a odst. 1 věty první o. s. ř. ve
znění účinném od 1. 1. 2001 dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti
rozhodnutí, proti němuž tento mimořádný opravný prostředek není přípustný.
Dovolatel sice v projednávané věci není zastoupen advokátem (ani netvrdí, že by
měl právnické vzdělání), avšak vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné,
není nedostatek podmínky povinného zastoupení důvodem pro zastavení dovolacího
řízení (§ 241b odst. 2 o. s. ř.).
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu,
pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné
proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo
změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo
potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl
ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán
právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)],
jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není
přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené
rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle ustanovení § 238 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné
proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení
soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto
a) o žalobě na obnovu řízení,
b) o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí (§ 235h odst. 1 věta druhá).
Podle ustanovení § 238a odst. 1 o. s .ř. je dovolání přípustné
proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení
soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto
a) ve věci konkursu a vyrovnání,
b) o žalobě pro zmatečnost,
c) o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí,
d) ve věci zastavení výkonu rozhodnutí,
e) ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí,
f) o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí,
g) o povinnostech vydražitele uvedeného v § 336m odst. 2 (§ 336n) a v §
338za odst. 2.
Podle ustanovení § 239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné
proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
a) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě
věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,
b) v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním
nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení
na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92
odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).
Podle ustanovení § 239 odst. 2 o. s. ř. je dovolání rovněž
přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo
a) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §
104 odst. 1,
b) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo
rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení
podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§
107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§
92 odst. 2).
Podle ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř. je dovolání též přípustné
proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního
stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na
předběžné opatření (§ 75a).
V posuzovaném případě žalobce dovoláním napadá usnesení odvolacího
soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž žalobci bylo
odňato osvobození od soudních poplatků.
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není dána již z toho
důvodu, že odvolací soud nerozhodoval ve věci samé. Dovolání není přípustné
podle ustanovení § 238 a § 238a o. s. ř., protože usnesením soudu prvního
stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou v uvedených ustanoveních
taxativně vyjmenovány, a přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení § 239
odst. 1 a 2 o. s. ř., neboť nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené, a
přípustnost dovolání nelze důvodně dovozovat ani z ustanovení § 239 odst. 3
o. s. ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího
soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší
soud ČR proto jeho dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218
písm. c) o. s. ř. odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 18. prosince 2003
JUDr. Olga
Puškinová,v.r.
předsedkyně senátu