25 Cdo 251/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce
J. H., zastoupeného Mgr. Markem Štenclem, advokátem se sídlem v Novém Malíně
240, proti žalovaným označeným jako 1) Okresní státní zastupitelství v
Litoměřicích, se sídlem v Litoměřicích, Žižkova 6, a 2) Okresní správa
sociálního zabezpečení v Litoměřicích, se sídlem v Litoměřicích, Seifertova
2063/3, o zaplacení 10.000.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem
pod sp. zn. 33 C 328/2008, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v
Ústí nad Labem ze dne 17. srpna 2010, č. j. 9 Co 55/2009-54, takto:
Dovolání se zamítá.
rozhodl o náhradě nákladů řízení, neboť dospěl k závěru, že žalované subjekty
jsou organizačními složkami státu, nikoli právnickými osobami, a nemají tak
způsobilost být účastníky řízení (§ 19 o. s. ř.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce z důvodů uvedených v § 241a odst.
2 písm. b) o. s. ř. dovolání, v němž nesouhlasí se závěry soudů obou stupňů,
neboť podle jeho názoru předložené materiály osvědčují nesprávný postup a
pochybení prvního žalovaného při výkonu jeho pravomocí, přičemž jeho postup je
kryt jinými orgány státní a místní správy a policie. Dovolatel opakuje
okolnosti případu, pro které se domáhal odškodnění za neoprávněné nahrnutí
odpadního materiálu na svůj pozemek, a reakci jím oslovených orgánů; poukazuje
dále na „promyšlený a koordinovaný postup organizovaného zločinu“ na
Litoměřicku. Má za to, že odvolací soud nevzal do úvahy jeho argumenty týkající
se povahy soudního řízení a tu skutečnost, že žalobce nemá právnické vzdělání;
měl jej proto vyzvat k zajištění si právního zastoupení. Dovolatel navrhl, aby
dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a vrátil věc soudu prvního
stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo
podáno včas, účastníkem řízení zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 odst. 1 o.
s. ř., a že je podle § 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné, přezkoumal
napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Podle § 19 o. s. ř. způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má
způsobilost mít práva a povinnosti; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává.
Způsobilost být účastníkem řízení má zásadně ten, kdo má podle hmotného práva
způsobilost mít práva a povinnosti (tzv. právní subjektivitu). Ten, kdo nemá
právní subjektivitu, je způsobilým účastníkem řízení, jen jestliže tak stanoví
zákon.
Oba subjekty, v žalobě označené jako žalovaní, jsou podle § 3 odst. 1 zákona č.
219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních
vztazích, organizačními složkami státu (státní zastupitelství, správní úřad).
Jako organizační složky státu nejsou právnickými osobami (srov. § 3 odst. 2
věta první zákona č. 219/2000 Sb.); protože ani zákon jim nepřiznává
způsobilost být účastníky řízení, nejsou způsobilými účastníky občanského
soudního řízení.
Ve sporném řízení platí, že účastníky řízení jsou žalobce a žalovaný (§ 90 o.
s. ř.). Žalobcem je ten, kdo podal u soudu návrh na zahájení řízení (žalobu), a
žalovaným je ten, koho žalobce v žalobě za tohoto účastníka řízení (za
žalovaného) označil. Jestliže byl označen za účastníka řízení ten, kdo nemá
způsobilost být účastníkem řízení, jde o nedostatek podmínky řízení, který
nelze odstranit (§ 104 odst. 1 o. s. ř.). Ten, kdo nemá způsobilost být
účastníkem řízení, nemůže z povahy věci figurovat na straně žalobce nebo
žalovaného a vstupovat do procesních vztahů (není způsobilou stranou sporu).
Soud je proto povinen v kterémkoliv stadiu řízení k tomuto nedostatku podmínek
řízení přihlédnout a řízení zastavit (§ 103, § 104 odst. 1 o. s. ř.).
Způsobilost být účastníkem řízení je přitom procesní podmínkou, kterou soud
zkoumá z úřední povinnosti a jejíž nedostatek vždy vede k zastavení řízení
(srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2007, sp. zn. 25 Cdo 3464/2006,
publikované v Souboru civilních rozhodnutí NS pod C 4824, a například též
usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 2. 2011, sp. zn. IV. ÚS 3103/10).
Vzhledem k tomu, že soud v případě neodstranitelného nedostatku podmínky řízení
nemůže v řízení pokračovat a je povinen řízení zastavit, nemůže do takto vadně
zahájeného řízení přistoupit další účastník (§ 92 odst. 1 o. s. ř.) a nemůže
ani dojít k záměně účastníka (§ 92 odst. 2 o. s. ř.). Tento nedostatek nelze
odstranit ani postupem podle § 43 o. s. ř., jak se o to pokusil soud prvního
stupně (srovnej též názor vyjádřený ve stanovisku občanskoprávního a obchodního
kolegia Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 1997, sp. zn. Cpjn 30/97, které bylo
uveřejněno pod č. 41/1997 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
V projednávané věci označil žalobce (jak je nepochybné z obsahu jeho podání
doručeného soudu prvního stupně dne 7. 7. 2008 upřesněného podáním doručeným
témuž soudu dne 5. 8. 2008) za žalované „Okresní státní zastupitelství
Litoměřice“ a „Okresní správu sociálního zabezpečení Litoměřice“. Uvedená
označení nevzbuzují žádné pochybnosti o tom, kdo by se měl řízení účastnit, jde
o označení jasná, srozumitelná a určitá bez zjevných chyb v psaní. Z obsahu
podání nelze dovodit ani zjevný rozpor mezi označením žalovaných a vylíčením
rozhodných skutečností (v žádném z údajů obsažených v podání se ani
nenaznačuje, že by se žalobce svého nároku domáhal proti jinému subjektu).
Proto ani postup soudu prvního stupně podle § 43 o. s. ř., který vyzval žalobce
k upřesnění, zda trvá na tom, že žaloba směřuje proti Okresní správě sociálního
zabezpečení Litoměřice, tento neodstranitelný nedostatek podmínky řízení
nezhojil (nejednalo se o vadu v označení žalovaných). Stejně tak by k
odstranění uvedeného nedostatku nemohlo vést ani ustanovení zástupce z řad
advokátů, jehož se dovolatel nyní domáhá; podáním doručeným soudu prvního
stupně dne 5. 8. 2008 navíc žalobce sám uvedl, že zástupce nepotřebuje a chce
svou situaci řešit osobně.
Protože je tedy rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska námitek uplatněných v
dovolání správné, dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 2 věta první o.
s. ř. dovolání žalobce jako nedůvodné zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval, neboť v řízení,
v němž žalovaní nemají způsobilost být účastníkem řízení, je pojmově vyloučeno
přiznat některému z účastníků náhradu nákladů řízení.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. března 2011
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu