25 Cdo 2521/2005

25 Cdo 2521/2005

25 Cdo 2522/2005

25 Cdo 2523/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce B. V. proti žalovanému označenému jako Krajské státní zastupitelství v Praze, o poskytnutí informací, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 20 C 76/2001, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. června 2002, č. j. 13 Co 232/2002-26, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. června 2002, č. j. 13 Co 233/2002-29, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. září 2005, č. j. 14 Co 476/2005-77,

I. Řízení o dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. června 2002, č. j. 13 Co 232/2002-26, se zastavuje.

II. Dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. června 2002, č. j. 13 Co 233/2002-29, a proti usnesení téhož soudu ze dne 9. září 2005, č. j. 14 Co 476/2005-77, se odmítají.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. 6. 2002, č. j. 13 Co 232/2002-26, k odvolání žalobce potvrdil usnesení ze dne 14. 6. 2001, č. j. 20 C 76/2001-11, jímž Obvodní soud pro Prahu 1 ve spojení s opravným usnesením téhož soudu ze dne 16. 7. 2001, č. j. 20 C 76/2001-15, odmítl podání žalobce ze dne 20. 9. 2000 podle ustanovení § 43 odst. 2 o.s.ř. pro neodstranění vad podání a rozhodl o uložení pořádkové pokuty.

Usnesením ze dne 21. 6. 2002, č. j. 13 Co 233/2002-29, Městský soud v Praze odmítl pro nepřípustnost [§ 202 odst. 1 písm. d) o.s.ř.] odvolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 3. 2002, č. j. 20 C 76/2001-20, jímž byl žalobce vyzván k doplnění své námitky podjatosti ze dne 22. 6. 2001 o uvedení konkrétních jmen soudců, jejichž podjatost namítá, a konkrétních skutečností svědčících o jejich poměru k věci nebo k účastníkům s tím, že pokud tak neučiní, nebude k námitce podjatosti přihlédnuto.

Proti oběma usnesením podal žalobce vlastnoručně sepsané dovolání ze dne 16. 9. 2002 a v jeho doplněném znění ze dne 18. 9. 2002, v němž žádá o ustanovení právního zástupce pro dovolací řízení, vznesl zároveň námitku podjatosti soudců Obvodního soudu pro Prahu 1 Mgr. K. T., Mgr. J. J. „a spol.“

K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. 9. 2005, č. j. 14 Co 476/2005-77, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. 7. 2005, č. j. 20 C 76/2001-71, jímž byl zamítnut návrh žalobce na prominutí zmeškání lhůty k odvolání proti usnesení téhož soudu ze dne 1. 4. 2005, č. j. 20 C 76/2001-66, a jímž bylo odvolání žalobce proti tomuto usnesení pro opožděnost odmítnuto.

Proti tomuto usnesení podal žalobce vlastnoručně sepsané dovolání s žádostí o ustanovení právního zástupce pro dovolací řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) dospěl k závěru, že v řízení o dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2002, č. j. 13 Co 232/2002-26, nejsou splněny podmínky dovolacího řízení.

Podle ustanovení § 241 odst. 1 o.s ř., není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle ustanovení § 241 odst. 2 o. s. ř. odstavec 1 neplatí, a) je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání, b) je-li dovolatelem právnická osoba, stát, obec nebo vyšší územně samosprávný celek, jedná-li za ně osoba uvedená v § 21, 21a, anebo v § 21b, která má právnické vzdělání. Podle odst. 4 dovolání musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem, notářem nebo osobou uvedenou v § 21, 21a, 21b, anebo v § 26a odst. 3, která má právnické vzdělání.

Pro podání dovolání, které je mimořádným opravným prostředkem, zákon stanoví požadavek, aby účastník řízení, který podává dovolání, měl buď sám právnické vzdělání, nebo aby byl zastoupen osobou, která je podle zákona povolána poskytovat právní pomoc. Ustanovení § 241 o.s.ř. představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejího splnění nelze o dovolání rozhodnout.

V posuzované věci žalobce podal proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2002, č. j. 13 Co 232/2002-26, vlastnoručně psané dovolání, aniž byl při tomto úkonu zastoupen advokátem, a nebylo jím tvrzeno ani doloženo, že by sám měl právnické vzdělání. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 22. 4. 2004, č. j. 20 C 76/2001-53, zamítl návrhy žalobce na osvobození od soudního poplatku a na ustanovení zástupce pro dovolací řízení a vyzval jej, aby si ve lhůtě patnácti dnů od doručení tohoto usnesení zvolil zástupce z řad advokátů, aby prostřednictvím tohoto zástupce podal v téže lhůtě dovolání sepsané advokátem a doložil plnou moc udělenou tomuto advokátovi; to vše s poučením, že pokud tak neučiní, soud řízení zastaví. Stejnopis usnesení byl žalobci doručen dne 30. 4. 2004.

Dovolatel nedostatek povinného zastoupení do současné doby (soudem stanovená lhůta uplynula dne 17. 5. 2004) neodstranil, ačkoliv byl o povinném právním zastoupení v dovolacím řízení i o důsledcích nesplnění této podmínky poučen. Nejvyšší soud proto dovolací řízení proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2002, č. j. 13 Co 232/2002-26, podle § 243c odst. 1 a § 104 odst. 2 věty třetí o.s.ř. zastavil, aniž se mohl zabývat otázkou dalších náležitostí podaného dovolání a jeho přípustnosti.

Ve vztahu k usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2002, č. j. 13 Co 233/2002-29, a ze dne 9. 9. 2005, č. j. 14 Co 476/2005-77, pak dovolací soud po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocným usnesením odvolacího soudu podáno osobou oprávněnou ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání směřují proti rozhodnutím, proti nimž tento mimořádný opravný prostředek není přípustný. Dovolatel sice není zastoupen advokátem ani netvrdí, že má právnické vzdělání, avšak vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné, není nedostatek povinného zastoupení důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§ 241b odst. 2 o.s.ř.).

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Podle ustanovení § 238 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto

a) o žalobě na obnovu řízení,

b) o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí (§ 235h odst. 1 věta druhá).

Podle ustanovení § 238a odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto

a) ve věci konkursu a vyrovnání,

b) o žalobě pro zmatečnost,

c) o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí,

d) ve věci zastavení výkonu rozhodnutí,

e) ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí,

f) o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí,

g) o povinnostech vydražitele uvedeného v § 336m odst. 2 (§ 336n) a v § 338za odst. 2.

Podle ustanovení § 239 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo

a) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,

b) v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).

Podle ustanovení § 239 odst. 2 o.s.ř. je dovolání rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo

a) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle § 104 odst. 1,

b) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).

Podle ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§ 75a).

Žalobce dovoláním napadá jednak usnesení odvolacího soudu (ze dne 21. 6. 2002, č. j. 13 Co 233/2002-29), kterým bylo pro nepřípustnost [§ 202 odst. 1 písm. d) o.s.ř.] odmítnuto odvolání proti usnesení soudu prvního stupně s výzvou k doplnění námitky podjatosti, jednak usnesení odvolacího soudu (ze dne 9. 9. 2005, č. j. 14 Co 476/2005-77), kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu žalobce na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání a o odmítnutí tohoto odvolání pro opožděnost.

Přípustnost dovolání proti těmto usnesením není podle ustanovení § 237 o.s.ř. dána z toho důvodu, že usneseními odvolacího soudu nebylo ani v jednom případě potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 238 a § 238a o.s.ř., protože napadenými usneseními nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovány, a přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení § 239 odst. 1 a 2 o.s.ř., neboť nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené. Přípustnost dovolání nelze důvodně dovozovat ani z ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř., neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle ustanovení § 43 o.s.ř. odmítnuta žaloba, popřípadě jiný návrh na zahájení řízení, a nikoliv odmítl-li odvolací soud odvolání proti usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 202 odst. 1 písm. d) o.s.ř. pro nepřípustnost (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 9. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1104/2004, publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sv. 31, pod C 3074) nebo potvrdil-li odvolací soud usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost (a o zamítnutí návrhu na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání) – srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001, publikované pod č. 41 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2002, č. j. 13 Co 233/2002-29, a ze dne 9. 9. 2005, č. j. 14 Co 476/2005-77, směřují proti rozhodnutím odvolacího soudu, proti nimž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR proto tato dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť v dosavadních podáních žalobce označený žalovaný nemá způsobilost být účastníkem občanského soudního řízení.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. prosince 2005

JUDr. Petr Vojtek, v. r.

předseda senátu