25
Cdo 2558/2008
25 Cdo 2560/2008
25 Cdo 2563/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci
žalobce J. S., zastoupeného Mgr. Thomasem Mumulosem, advokátem se sídlem v
Moravské Ostravě, Preslova 9, proti žalované České republice – Ministerstvu
spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zrušení soudních
rozhodnutí, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 57 C 139/2004, 57 C
140/2004, 57 C 141/2004, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v
Ostravě ze dne 16. ledna 2006, č. j. 8 Co 287, 288, 289/2005-60, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
nařízen výkon rozhodnutí, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Dospěl k závěru,
že žalovaná jako ústřední orgán moci výkonné nemá pravomoc ani příslušnost k
rušení pravomocných soudních rozhodnutí.
Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 15. 10. 2004, č. j. 57 C 140/2004-21,
zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zrušení rozsudku téhož soudu, č. j. 70
T 91/2000-65, kterým byl odsouzen za trestný čin zanedbání povinné výživy, a
rozhodl o náhradě nákladů řízení s týmž odůvodněním jako ve shora uvedeném
rozsudku.
Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 15. 10. 2004, č. j. 57 C 141/2004-21,
zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zrušení rozsudku téhož soudu ze dne
25. 1. 2000, č. j. 71 T 238/99-38, kterým byl odsouzen za trestný čin krádeže,
a rozhodl o náhradě nákladů řízení s týmž odůvodněním jako ve shora uvedených
rozsudcích.
K odvolání žalobce proti shora uvedeným rozsudkům Krajský soud v Ostravě
usnesením ze dne 16. 1. 2006, č. j. 8 Co 287, 288, 289/2005-60, rozsudky soudu
prvního stupně zrušil, řízení zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před
soudy obou stupňů. Dovodil, že civilní soud nemá pravomoc zasahovat do jiných
řízení civilních či trestních, obrana účastníka proti rozhodnutím vydaným v
těchto řízeních je možná jen v rámci zákonného postupu daného příslušným
procesním předpisem, tedy v rámci řádných či mimořádných opravných prostředků,
popř. ústavní stížnosti. Jelikož není dána pravomoc soudu k projednání
uplatněného nároku (§ 7 o.s.ř.), odvolací soud pro neodstranitelný nedostatek
podmínky řízení napadená rozhodnutí zrušil a všechna řízení zastavil podle §
104 odst. 1 o.s.ř.
Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání, v němž namítá nesprávné právní
posouzení otázky pravomoci soudu, a má za to, že pokud jakékoli rozhodnutí trpí
vadou, je v souladu s ústavními principy umožnit jeho změnu či zrušení bez
ohledu na právní moc, a že s ohledem na skutečnost, že správu soudů vykonává
Ministerstvo spravedlnosti, je v jeho kompetenci takové rozhodnutí zrušit.
Tvrdí též, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci, když soud prvního stupně bezdůvodně rozdělil jeho žalobu do
několika samostatných řízení přesto, že nárok byl řádně odůvodněn. Žalobce
navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil
soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo
podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o.s.ř.,
dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle § 239 odst. 1 písm. a)
o.s.ř., není z hlediska uplatněných dovolacích námitek, jejichž vymezením je
dovolací soud vázán, důvodné. Vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí
přitom postupoval podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního
řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. čl. II, bod 12, zákona č. 7/2009
Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů, a další související zákony).
K námitce dovolatele, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci proto, že soud prvního stupně „rozdělil žalobu“ do
několika samostatných řízení přesto, ač byl nárok řádně odůvodněn, lze uvést
jen to, že dostatek či absence náležitostí žaloby není rozhodující pro spojení
věcí či vyloučení některé věci k samostatnému řízení (srov. § 112 o.s.ř.); jde
o postup soudu odůvodněný vhodností či hospodárností řízení, který z povahy
věci nemůže představovat vadu řízení, jež by mohla mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci samé.
Dovolací námitka, že kritizovaná rozhodnutí, proti nimž směřují žaloby, trpí
takovými vadami, že je namístě, aby jejich protiprávnost byla odstraněna
zrušením ze strany Ministerstva spravedlnosti, pak není způsobilá zpochybnit
závěr o nedostatku pravomoci soudu k řízení o žalobě, jíž se žalobce mimo rámec
zákonem stanovených opravných prostředků domáhá, aby stát zrušil pravomocná
rozhodnutí vydaná v soudním řízení.
Jestliže tedy z pohledu uplatněných dovolacích námitek, jejichž obsahovým
vymezením je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3 věta první o.s.ř.), je
rozhodnutí odvolacího soudu správné, Nejvyšší soud dovolání žalobce jako
nedůvodné zamítl (§ 243b odst. 2 část věty před středníkem o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty
první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce nemá na náhradu
nákladů tohoto řízení právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady
nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. května 2010
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu