25 Cdo 2573/2024-188
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce: J. V., zastoupený Mgr. Jakubem Drábkem, advokátem se sídlem Nezamyslova 423/13, Praha 2, proti žalované: Mgr. Eva Pokorná, IČO 86581597, se sídlem Washingtonova 1567/25, Praha 1, zastoupená JUDr. Mgr. Martinou Jinochovou Matyášovou, advokátkou se sídlem Šafaříkova 453/5, Praha 2, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované: Generali Česká pojišťovna a.s., IČO 45272956, se sídlem Spálená 75/16, Praha 1, zastoupená JUDr. Danielou Maršálkovou, advokátkou se sídlem Vladislavova 1388/6, Praha 1, o zaplacení 876 561 Kč příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 18 C 20/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 12. 2023, č. j. 19 Co 216/2023-161, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 14 666 Kč k rukám advokátky JUDr. Mgr. Martiny Jinochové Matyášové do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. III. Žalobce je povinen zaplatit vedlejší účastnici na straně žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 14 666 Kč k rukám advokátky JUDr. Daniely Maršálkové do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
1. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 12. 2023, č. j. 19 Co 216/2023-161, změnil rozsudek ze dne 27. 3. 2023, č. j. 18 C 20/2022-103, kterým Obvodní soud pro Prahu 1 uložil žalované zaplatit žalobci 876 561 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení, tak, že žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud v řízení o náhradu škody způsobené klientovi advokátem při poskytování právních služeb vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že Okresní soud v Mělníku v řízení o vypořádání společného jmění manželů vedeném pod sp. zn. 12 C 119/2016 uložil žalobci zastoupenému v řízení žalovanou advokátkou zaplatit bývalé manželce vypořádací podíl ve výši 1 690 000 Kč a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
K odvolání bývalé manželky krajský soud uložil žalobci zaplatit bývalé manželce na náhradě nákladů řízení 336 561 Kč. Řízení o odvolání žalobce Okresní soud v Mělníku zastavil pro nezaplacení soudního poplatku. Zástupce bývalé manželky učinil v průběhu řízení návrh na uzavření dohody, která by žalobce zavazovala zaplatit bývalé manželce na vypořádání zaniklého společného jmění 1 150 000 Kč. Žalobce se opakovaně pokoušel kontaktovat žalovanou s dotazem na stav odvolacího řízení a jednání o dohodě.
Žalovaná však přestala zcela komunikovat, nepřihlásila se do datové schránky, tudíž výzva k zaplacení soudního poplatku i následné rozhodnutí o zastavení odvolacího řízení pro jeho nezaplacení byly doručeny fikcí, a nereagovala ani na návrh zástupce bývalé manželky ohledně dohody. Žalobce se posléze obrátil přímo na advokáta bývalé manželky a v souladu s rozhodnutími soudů uhradil na vypořádací podíl 1 690 000 Kč a na náklady řízení 336 561 Kč. Odvolací soud posoudil nárok žalobce podle § 24 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, (dále jen „zákon o advokacii“) a shodně jako soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná pochybila při výkonu advokacie, a že žalobci vznikla škoda ve výši 876 561 Kč sestávající z nákladů řízení a rozdílu mezi částkou, kterou musel žalobce na vypořádací podíl zaplatit podle rozhodnutí soudu, a částkou, kterou by měl zaplatit podle navrhované dohody.
Na rozdíl od soudu prvního stupně však měl odvolací soud zato, že mezi škodou a pochybením žalované není dána příčinná souvislost. Neztotožnil se s jeho závěrem, že uzavření dohody bylo pravděpodobné v míře hraničící s jistotou. V úvodu jednání účastníků řízení o vypořádání společného jmění o možnostech mimosoudního řešení sice navrhla bývalá manželka částku vypořádacího podílu ve výši 1 150 000 Kč, kterou žalobce akceptoval, avšak s tím, že konkrétní návrh dohody připraví zástupce bývalé manželky.
Ten ale takový návrh nikdy nepřipravil, pouze adresoval žalované e-mail obsahující další dílčí podmínky vypořádání (vyvázání bývalé manželky z hypotečního úvěru, závazek žalobce nežádat zvýšení výživného pro nezletilého potomka a s tím související možnost odstoupení od dohody a utvrzení závazků smluvními pokutami). Od tohoto okamžiku mezi sebou již strany nekomunikovaly.
Jednání tak byla na svém počátku, strany si kromě výše vypořádacího podílu nedohodly žádné další podmínky, nebyl vymezen ani okruh vypořádávaného majetku a závazků a způsob jejich rozdělení. Žalobce odvozoval vznik škody v podobě uhrazených nákladů řízení rovněž od neuzavření dohody, s tím, že v takovém případě by podle jeho tvrzení bývalá manželka vzala své odvolání zpět. Rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení však nezáviselo na vůli žalobce a jeho bývalé manželky, ani na jejich postupu v řízení. O nákladech řízení rozhoduje soud bez ohledu na návrhy účastníků z úřední povinnosti. Proto neshledal odvolací soud příčinnou souvislost ani mezi pochybením advokátky a škodou spočívající v žalobcem uhrazených nákladech řízení.
2. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost odůvodnil tím, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na otázce hmotného či procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a současně tato otázka v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena. Podle přesvědčení žalobce před dovolacím soudem doposud nebylo řešeno pochybení advokáta, který by byl v určité fázi řízení zcela pasivní. Podle dovolatele z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že nebýt pasivity žalované, uzavřel by s bývalou manželkou dohodu, na základě které by byl povinen jí zaplatit pouze 1 150 000 Kč namísto 1 690 000 Kč, a v odvolacím řízení by mu krajský soud neuložil povinnost hradit bývalé manželce náklady řízení ve výši 336 561 Kč. Odvolací soud pochybil, neshledal-li pasivitu žalované jako hlavní příčinu (byť ne příčinu jedinou), která se podílela rozhodujícímu způsobem na vzniku škody. Ačkoli některé požadavky bývalé manželky podmiňující uzavření dohody nebyly splnitelné (závazek žalobce do budoucna nežádat o zvýšení výživného pro nezletilého potomka), popř. alespoň ne před samotným uzavřením dohody (vyvázání bývalé manželky z hypotečního úvěru), bylo možné očekávat uzavření dohody s pravděpodobností hraničící s jistotou. Žalobce proto navrhl, aby dovolací soud změnil rozsudek odvolacího soudu tak, že se žalobě v plném rozsahu vyhovuje, popř. aby rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
3. Žalovaná souhlasila s tím, jak věc posoudil odvolací soud, a navrhla odvolání odmítnout, popř. zamítnout. Rovněž vedlejší účastnice na straně žalované se ztotožnila s právním posouzením odvolacího soudu a navrhla odvolání odmítnout.
4. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky právního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 o. s. ř..), avšak není přípustné (§ 237 o. s. ř.).
5. Podle § 24 odst. 1 věty první zákona o advokacii advokát odpovídá klientovi za újmu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie.
6. Úprava odpovědnosti za škodu způsobenou advokátem v souvislosti s výkonem advokacie vychází z odpovědnosti bez zřetele na zavinění (tzv. objektivní odpovědnost) a je založena na současném splnění předpokladů, jimiž jsou pochybení při výkonu advokacie, vznik škody a příčinná souvislost mezi nimi. Škodou je míněna újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem výkonu advokacie, tedy pokud nebýt pochybení advokáta, nedošlo by k újmě v majetkové sféře poškozeného klienta (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.
2. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1862/2001, publikován pod C 1743 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2019, sp. zn. 25 Cdo 3949/2017). Byla-li však příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by škodný následek nevznikl. Přitom nemusí jít o příčinu jedinou, nýbrž stačí, jde-li o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, a to o příčinu podstatnou.
Je-li příčin, které z časového hlediska působí následně (jde o tzv. řetězec postupně nastupujících příčin a následků), více, musí být jejich vztah ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku.
7. Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že povinnost žalobce zaplatit na vypořádání společného jmění manželů 1 690 000 Kč a na nákladech řízení 336 561 Kč vyplynula výlučně z rozhodnutí soudů v předchozím řízení. Pochybení žalované na tyto povinnosti nemělo žádný vliv, neboť v nynějším řízení nebylo prokázáno, že nebýt její pasivity, uzavřel by žalobce s bývalou ženou dohodu, která by vedla k nižšímu vypořádacímu podílu a k zastavení odvolacího řízení, a že by žalobci odvolací soud neuložil povinnost nahradit náklady řízení.
Odvolací soud v nyní projednávané věci vyšel ze skutkových zjištění (která nepodléhají dovolacímu přezkumu), že jednání o dohodě byla ve svém počátku. Strany se sice dohodly na výši vypořádacího podílu, avšak další podmínky spolu vůbec neřešily. Nebyl tak ani vymezen okruh vypořádávaného majetku a způsob jejich rozdělení. Zástupce bývalé manželky podmiňoval uzavření dohody splněním dalších podmínek (vyvázání bývalé manželky z hypotečního úvěru a závazek žalobce nežádat zvýšení výživného pro nezletilého potomka).
Jestliže za této situace odvolací uzavřel, že jednání o dohodě byla v počátcích, uzavření dohody se nejevilo jako pravděpodobné, a tudíž není dána příčinná souvislost mezi pochybením žalované a škodou, nelze mu ničeho vytknout. Odvolací soud se tak od shora uvedené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil. Žalobce navíc v dovolání, byť tak v úvodu podání avizuje, nepřekládá žádnou právní otázku, od které by se měl odvolací soud odchýlit, nebo která by doposud v rozhodovací praxi nebyla řešena.
Z obsahu dovolání je zřejmé, že brojí především proti skutkovým závěrům, potažmo dokazování, když zpochybňuje závěr o tom, že jednání o dohodě byla teprve v počátku. Nesouhlas se skutkovými závěry odvolacího soudu, na jejichž základě byla věc posouzena po právní stránce, však nepředstavuje dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř., a proto jím nelze založit přípustnost dovolání jakožto mimořádného opravného prostředku podle § 237 o. s. ř.
8. Dovolání v části směřující proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení není přípustné vzhledem k § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
9. Nejvyšší soud ze shora popsaných důvodů dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. jako nepřípustné.
10. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 23. 9. 2025
JUDr. Martina Vršanská předsedkyně senátu