25 Cdo 2574/2024-260
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobce: J. K., zastoupený Mgr. Vojtěchem Novotným, advokátem se sídlem Karlovo náměstí 671/24, 110 00 Praha 1, proti žalované: Česká podnikatelská pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, IČO 63998530, se sídlem Pobřežní 665/23, 186 00 Praha 8, zastoupená Mgr. Markem Nemethem, advokátem se sídlem Opletalova 1015/55, 110 00 Praha 1, o 48 992 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 23 C 72/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2023, č. j. 36 Co 246/2023-223, ve spojení s opravným usnesením ze dne 8. 1. 2024, č. j. 36 Co 246/2023-227, a ze dne 18. 6. 2024, č. j. 36 Co 246/2023-253, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 4 066 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta Mgr. Marka Nemetha.
1. Žalobce se domáhal doplatku pojistného plnění z pojištění odpovědnosti za škodu z provozu motorového vozidla, která mu vznikla v souvislosti s dopravní nehodou, při níž byl poškozen jeho automobil. Nad rámec žalovanou již vyplaceného plnění (163 780 Kč) žalobce požadoval zaplacení dalších 48 992 Kč (sestávajících z částky 35 232 Kč za pronájem náhradního vozidla a částky 13 760 Kč jakožto rozdílu mezi hodnotou instalovaného originálního světlometu a hodnotou již proplaceného neoriginálního světlometu) a 28 000 Kč za znalecký posudek.
2. Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 9. 3. 2023, č. j. 23 C 72/2021-193, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 48 992 Kč s příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu na zaplacení dalších 28 000 Kč s
příslušenstvím (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky i vůči státu (výroky III, IV a V). Vyšel ze zjištění, že žalobce byl dne 6. 3. 2018 účastníkem dopravní nehody, při níž bylo poškozeno jeho vozidlo MERCEDES-BENZ, E 220. Škodící vozidlo bylo pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou provozem pojištěno u žalované. Nehodový děj byl i přes pochybnosti prokázán závěry rozsudku Okresního soudu v Berouně č. j. 2 T 3/2020-562, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby ze spáchání pojistného podvodu; odsouzen pro tento trestný čin byl pouze v souvislosti s poškozením kapoty a pravého předního světla při stejné škodní události.
Právně soud věc posoudil podle § 6 a § 9 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a § 2927 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“). Uzavřel, že žalobce má právo na proplacení půjčovného ve výši 35 232 Kč, i kupní ceny namontovaného originálního světlometu v částce 13 760 Kč, když nepřiměřenost půjčovného ani použití zakoupeného originálního autodílu žalovaná nenamítala. Za rozporný s dobrými mravy podle § 2 odst. 3 o. z. však shledal nárok na zaplacení znalečného ve výši 28 000 Kč, neboť znalcem zpracovaný posudek sloužil žalobci k zastření jeho trestněprávního podvodného jednání, za které byl nakonec pravomocně odsouzen.
Proto žalobě ohledně této částky nevyhověl.
3. K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 11. 2023, č. j. 36 Co 246/2023-223, ve spojení s opravným usnesením ze dne 8. 1. 2024, č. j. 36 Co 246/2023-227, a ze dne 18. 6. 2024, č. j. 36 Co 246/2023-253, změnil napadený vyhovující výrok I rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobu na zaplacení 48 992 Kč s příslušenstvím zamítl, změnil jej ve výrocích o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, neztotožnil se však s jeho právním posouzením. Dokazováním, zejména znaleckým (posudky znalců Ing. Bartoně a Ing. Mrázka), bylo prokázáno, že žalobcem tvrzeným průběhem nehodového děje nemohly některé z následků nastat, přičemž tyto závěry plně korespondují s tím, že žalobce při uplatnění nároku na výplatu pojistného plnění účelově lhal, za což byl pravomocně odsouzen. Obstát pak nemůže ani závěr o výši škody a nelze dovodit, že žalobcem koupený světlomet byl do jeho vozidla skutečně namontován. Neúčelnými jsou i tvrzené vynaložené náklady na nájem náhradního vozidla, když žalobce v místě svého bydliště podniká jako pronajímatel vozidel.
4. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost podle § 237 o. s. ř. spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která již byla dříve dovolacím soudem vyřešena a posouzena jinak, případně nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena. Dovolání je dle dovolatele přípustné, neboť předmětem řízení je částka 76 992 Kč. Rekapituluje dosavadní průběh řízení a namítá překvapivost rozsudku odvolacího soudu, který změnil rozsudek soudu prvního stupně, aniž by žalobce poučil podle § 118a o. s. ř. (odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3844/12). Namítá, že v trestním řízení byl odsouzen za přečin pojistného podvodu, když nepravdivě uvedl mezi ostatními poškozeními vozidla vzniklými při předmětné dopravní nehodě i poškození kapoty a pravého předního disku. Odvolací soud však při hodnocení důkazů nerozlišoval poškození uplatněná v souladu s nehodovým dějem a poškození, která byla údajně uplatněna neprávem (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 335/2009). Oddělitelnost těchto dvou rovin považuje za otázku dosud neřešenou. Namítá rovněž, že znaleckými posudky nebyly zpochybněny žalobcem tvrzené následky, ale bylo jimi pouze prokázáno, že k poškození kapoty a disku nemohlo dojít při nehodovém ději. Zopakoval, že rozsah škod na vozidle měl již v počátku zjistit technik žalované. Navrhl zrušení rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
5. Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (dále jen „o. s. ř.“) a jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., se zabýval jeho přípustností.
6. Podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
7. Rozsudkem, který obsahoval dovoláním napadený měnící výrok, rozhodl odvolací soud pouze o částce 48 922 Kč s příslušenstvím, neboť zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně ohledně částky 28 000 Kč nebyl odvoláním napaden a nebyl proto předmětem odvolacího řízení. Předmětem odvolacího řízení byla tedy částka 48 922 Kč (k příslušenství pohledávky se nepřihlíží), která zjevně nepřevyšuje limit stanovený v § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
8. V posuzované věci se pak nejedná o pracovněprávní vztahy, ale ani o vztahy ze spotřebitelských smluv. Žalobce se po žalované jako pojistitelce škodícího vozidla domáhá plnění za pojištěného z titulu jeho odpovědnosti za škodu, kterou způsobil žalobci provozem motorového vozidla. Mezi účastníky tedy nevznikl žádný smluvní vztah, tím méně spotřebitelský (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. 25 Cdo 514/2016). Navíc jde o nároky odvíjející se od deliktu, přičemž vztah z deliktu již z povahy věci není vztahem ze spotřebitelské smlouvy, který by mohl být důvodem přípustnosti dovolání jakožto výjimky z bagatelnosti ve smyslu § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 4. 2017, sp. zn. I. ÚS 1614/16, jímž byla jako zjevně neopodstatněná odmítnuta ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. 25 Cdo 514/2016).
9. Z těchto důvodů je dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nepřípustné.
10. Dovolání směřující proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení není přípustné vzhledem k ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
11. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
12. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon (exekuci).
V Brně dne 22. 7. 2025
JUDr. Hana Tichá předsedkyně senátu
Soud: Nejvyšší soud
Spisová značka: 25 Cdo 2574/2024
Datum rozhodnutí: 22.07.2025
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Nepřípustnost dovolání objektivní [ Nepřípustnost dovolání ]
Dotčené předpisy: § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí: E
25 Cdo 2574/2024-260
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobce: J. K., zastoupený Mgr. Vojtěchem Novotným, advokátem se sídlem Karlovo náměstí 671/24, 110 00 Praha 1, proti žalované: Česká podnikatelská pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, IČO 63998530, se sídlem Pobřežní 665/23, 186 00 Praha 8, zastoupená Mgr. Markem Nemethem, advokátem se sídlem Opletalova 1015/55, 110 00 Praha 1, o 48 992 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 23 C 72/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2023, č. j. 36 Co 246/2023-223, ve spojení s opravným usnesením ze dne 8. 1. 2024, č. j. 36 Co 246/2023-227, a ze dne 18. 6. 2024, č. j. 36 Co 246/2023-253, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 4 066 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta Mgr. Marka Nemetha.
Odůvodnění:
1. Žalobce se domáhal doplatku pojistného plnění z pojištění odpovědnosti za škodu z provozu motorového vozidla, která mu vznikla v souvislosti s dopravní nehodou, při níž byl poškozen jeho automobil. Nad rámec žalovanou již vyplaceného plnění (163 780 Kč) žalobce požadoval zaplacení dalších 48 992 Kč (sestávajících z částky 35 232 Kč za pronájem náhradního vozidla a částky 13 760 Kč jakožto rozdílu mezi hodnotou instalovaného originálního světlometu a hodnotou již proplaceného neoriginálního světlometu) a 28 000 Kč za znalecký posudek.
2. Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 9. 3. 2023, č. j. 23 C 72/2021-193, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 48 992 Kč s příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu na zaplacení dalších 28 000 Kč s příslušenstvím (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky i vůči státu (výroky III, IV a V). Vyšel ze zjištění, že žalobce byl dne 6. 3. 2018 účastníkem dopravní nehody, při níž bylo poškozeno jeho vozidlo MERCEDES-BENZ, E 220. Škodící vozidlo bylo pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou provozem pojištěno u žalované.
Nehodový děj byl i přes pochybnosti prokázán závěry rozsudku Okresního soudu v Berouně č. j. 2 T 3/2020-562, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby ze spáchání pojistného podvodu; odsouzen pro tento trestný čin byl pouze v souvislosti s poškozením kapoty a pravého předního světla při stejné škodní události. Právně soud věc posoudil podle § 6 a § 9 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a § 2927 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“). Uzavřel, že žalobce má právo na proplacení půjčovného ve výši 35 232 Kč, i kupní ceny namontovaného originálního světlometu v částce 13 760 Kč, když nepřiměřenost půjčovného ani použití zakoupeného originálního autodílu žalovaná nenamítala.
Za rozporný s dobrými mravy podle § 2 odst. 3 o. z. však shledal nárok na zaplacení znalečného ve výši 28 000 Kč, neboť znalcem zpracovaný posudek sloužil žalobci k zastření jeho trestněprávního podvodného jednání, za které byl nakonec pravomocně odsouzen. Proto žalobě ohledně této částky nevyhověl.
3. K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 11. 2023, č. j. 36 Co 246/2023-223, ve spojení s opravným usnesením ze dne 8. 1. 2024, č. j. 36 Co 246/2023-227, a ze dne 18. 6. 2024, č. j. 36 Co 246/2023-253, změnil napadený vyhovující výrok I rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobu na zaplacení 48 992 Kč s příslušenstvím zamítl, změnil jej ve výrocích o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, neztotožnil se však s jeho právním posouzením. Dokazováním, zejména znaleckým (posudky znalců Ing. Bartoně a Ing. Mrázka), bylo prokázáno, že žalobcem tvrzeným průběhem nehodového děje nemohly některé z následků nastat, přičemž tyto závěry plně korespondují s tím, že žalobce při uplatnění nároku na výplatu pojistného plnění účelově lhal, za což byl pravomocně odsouzen. Obstát pak nemůže ani závěr o výši škody a nelze dovodit, že žalobcem koupený světlomet byl do jeho vozidla skutečně namontován.
Neúčelnými jsou i tvrzené vynaložené náklady na nájem náhradního vozidla, když žalobce v místě svého bydliště podniká jako pronajímatel vozidel.
4. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost podle § 237 o. s. ř. spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která již byla dříve dovolacím soudem vyřešena a posouzena jinak, případně nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena. Dovolání je dle dovolatele přípustné, neboť předmětem řízení je částka 76 992 Kč. Rekapituluje dosavadní průběh řízení a namítá překvapivost rozsudku odvolacího soudu, který změnil rozsudek soudu prvního stupně, aniž by žalobce poučil podle § 118a o.
s. ř. (odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3844/12). Namítá, že v trestním řízení byl odsouzen za přečin pojistného podvodu, když nepravdivě uvedl mezi ostatními poškozeními vozidla vzniklými při předmětné dopravní nehodě i poškození kapoty a pravého předního disku. Odvolací soud však při hodnocení důkazů nerozlišoval poškození uplatněná v souladu s nehodovým dějem a poškození, která byla údajně uplatněna neprávem (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 335/2009). Oddělitelnost těchto dvou rovin považuje za otázku dosud neřešenou.
Namítá rovněž, že znaleckými posudky nebyly zpochybněny žalobcem tvrzené následky, ale bylo jimi pouze prokázáno, že k poškození kapoty a disku nemohlo dojít při nehodovém ději. Zopakoval, že rozsah škod na vozidle měl již v počátku zjistit technik žalované. Navrhl zrušení rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
5. Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (dále jen „o. s. ř.“) a jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., se zabýval jeho přípustností.
6. Podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
7. Rozsudkem, který obsahoval dovoláním napadený měnící výrok, rozhodl odvolací soud pouze o částce 48 922 Kč s příslušenstvím, neboť zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně ohledně částky 28 000 Kč nebyl odvoláním napaden a nebyl proto předmětem odvolacího řízení. Předmětem odvolacího řízení byla tedy částka 48 922 Kč (k příslušenství pohledávky se nepřihlíží), která zjevně nepřevyšuje limit stanovený v § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
8. V posuzované věci se pak nejedná o pracovněprávní vztahy, ale ani o vztahy ze spotřebitelských smluv.
Žalobce se po žalované jako pojistitelce škodícího vozidla domáhá plnění za pojištěného z titulu jeho odpovědnosti za škodu, kterou způsobil žalobci provozem motorového vozidla. Mezi účastníky tedy nevznikl žádný smluvní vztah, tím méně spotřebitelský (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. 25 Cdo 514/2016). Navíc jde o nároky odvíjející se od deliktu, přičemž vztah z deliktu již z povahy věci není vztahem ze spotřebitelské smlouvy, který by mohl být důvodem přípustnosti dovolání jakožto výjimky z bagatelnosti ve smyslu § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 4. 2017, sp. zn. I. ÚS 1614/16, jímž byla jako zjevně neopodstatněná odmítnuta ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. 25 Cdo 514/2016).
9. Z těchto důvodů je dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nepřípustné.
10. Dovolání směřující proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení není přípustné vzhledem k ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
11. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
12. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon (exekuci).