25 Cdo 2627/2019-154
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřenou členkou senátu JUDr. Martinou Vršanskou v právní věci žalobkyně: I. D., narozená XY, bytem XY, proti žalovaným: 1) L. N., narozená XY, 2) O. J., narozená XY, obě bytem XY, 3) J. H., narozený XY, bytem XY, o ochranu osobnosti, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 38 C 176/2016, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 8. 2018, č. j. 70 Co 90/2018-121, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.
Proti tomuto usnesení podala žalobkyně dovolání, aniž byla zastoupena advokátem a aniž zaplatila soudní poplatek za dovolání. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 13. 5. 2019, č. j. 70 Co 67/2019-138, potvrdil usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 7. 2. 2019, č. j. 38 C 176/2016-131, jímž byla zamítnuta žádost žalobkyně o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Nejvyšší soud pak usnesením ze dne 21. 8. 2019, č. j. 25 Cdo 2627/2019-133, které bylo žalobkyni řádně doručeno dne 26. 8. 2019, vyzval žalobkyni k zaplacení soudního poplatku za dovolání, který činí 4.000 Kč. Současně byla žalobkyně poučena, že nebude-li do 15 dnů od doručení tohoto usnesení soudní poplatek uhrazen, bude dovolací řízení zastaveno. Na uvedenou výzvu žalobkyně reagovala pouze sdělením ze dne 5. 9. 2019, z nějž vyplývá, že soudní poplatek za dovolání nezaplatí, protože jí to neumožňuje její finanční situace. Nejvyšší soud rozhodl o podaném dovolání vzhledem k datu vydání napadeného usnesení podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“. Podáním dovolání vznikla žalobkyni povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů], který činí podle položky 23 odst. 2 sazebníku soudních poplatků 4.000 Kč. Protože žalobkyně nezaplatila soudní poplatek za dovolání ani poté, co k tomu byla vyzvána usnesením Nejvyššího soudu, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobkyně proti napadenému usnesení podle ustanovení § 9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích zastavil. Podle § 241 odst. 1 a 2 o. s. ř. musí být dovolatel zastoupen advokátem, jestliže sám nemá právnické vzdělání. Z dovolání zastoupení dovolatelky nevyplývá a jiné listiny, toto zastoupení nebo případné právnické vzdělání dovolatelky prokazující, nebyly předloženy. Dovolatelka pak, ač vyzvána a řádně poučena o procesních důsledcích (usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 19. 11. 2018, č. j. 38 C 176/2016-126, potažmo ze dne 24. 6. 2019, č. j. 38 C 176/2016-140), nedostatek podmínky povinného zastoupení v dovolacím řízení ve stanovené lhůtě neodstranila. Protože povinné zastoupení dovolatele v dovolacím řízení je podmínkou týkající se účastníka řízení, bez jejíhož splnění nelze vydat – s výjimkou usnesení, jímž se dovolací řízení pro tento nedostatek zastavuje – rozhodnutí, kterým se řízení končí, a protože ke zhojení tohoto nedostatku přes výzvu soudu prvního stupně do dnešního dne nedošlo, dovolací řízení by muselo být zastaveno i v případě, že by soudní poplatek za dovolání byl žalobkyní zaplacen, a to podle § 104 odst. 2, § 241b odst. 2 a § 243c odst. 3 věty třetí o. s. ř. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 9. 2019
JUDr. Martina Vršanská pověřená členka senátu