25 Cdo 2679/2006
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní
věci žalobců a) A. L. a b) J. L., zastoupených advokátem, proti žalovanému
JUDr. M. S., advokátovi, o zaplacení 99.735,- Kč s příslušenstvím, vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 7 C 133/2004, o dovolání žalobců proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2006, č. j. 18 Co 563/2005-55,
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. ledna 2006, č. j. 18 Co
563/2005-55, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 20. 9. 2005, č. j. 7 C 133/2004-27,
uložil žalovanému zaplatit žalobcům 99.735,- Kč spolu s 3 % úrokem z prodlení
od 29. 12. 2004 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi
účastníky i vůči státu. Vyšel ze zjištění, že žalobci uzavřeli dne 6. 11. 1998
se žalovaným jako advokátem smlouvu o poskytování právní pomoci, jejímž
předmětem bylo zastupování v soudním řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu
9 pod sp. zn. 19 C 331/98 o vyklizení dvou bytových jednotek, v němž žalobci
vystupovali v procesním postavení žalovaných, a o určení spoluvlastnictví k
nemovitosti, v níž se jednotky nacházejí, a to na základě jimi podaného
vzájemného návrhu. V tomto řízení se žalovaný řádně a včas nedovolal jménem
žalobců relativní neplatnosti kupní smlouvy o převodu spoluvlastnického podílu
k předmětné nemovitosti z důvodu podle § 145 odst. 1 obč. zák., ačkoliv k tomu
měl od žalobců dostatek informací. V důsledku této skutečnosti nebyli žalobci v
řízení úspěšní a byla jim uložena povinnost nemovitost vyklidit a nahradit
protistraně náklady řízení. Vznikla jim tak škoda spočívající v náhradě nákladů
řízení ve výši 73.835,- Kč a v částce 25.900,- Kč, kterou zaplatili žalovanému
na odměně za poskytnutí právní služby. Soud prvního stupně dovodil, že tím, že
žalovaný nepostupoval podle § 16 odst. 1 a 2 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii,
a žalobcům vznikla v důsledku toho škoda, odpovídá za ni žalovaný podle § 420
obč. zák.
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 1. 2006, č. j.
18 Co 563/2005-55, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu v celém
rozsahu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky i vůči
státu. Uvedl, že mezi účastníky byla uzavřena příkazní smlouva dle § 724 a
násl. obč. zák., jejímž obsahem bylo poskytnutí právní služby – zastupování v
řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 19 C 331/98.
Charakteristickým rysem tohoto závazkového vztahu je, že se jedná o provedení
určité činnosti jako takové bez ohledu na to, zda se dostaví očekávaný nebo
příznivý výsledek, riziko výsledku nese příkazce. S odkazem na právní názor
vyslovený v rozhodnutí o vyklizení nemovitosti, že žalovaný nebyl oprávněn na
základě plné moci udělené mu žalobci se relativní neplatnosti právního úkonu
dovolávat, dovodil, že námitku relativní neplatnosti uplatnila osoba k tomuto
úkonu nezmocněná. Je potom zcela právně nerozhodné, zda byl tento právní úkon
jinak uplatněn v souladu s § 40a obč. zák., neboť nemohl přivodit zákonem
předpokládané účinky. Žalovanému tedy nemohla vzniknout odpovědnost za škodu
podle § 16 a § 24 zák. č. 85/1996 Sb., neboť mezi jeho jednáním realizovaným
na základě příkazní smlouvy a rozhodnutím soudu není příčinná souvislost a
závazek příkazníka spočívá pouze v provedení činnosti, nikoli též v dosažení
výsledku.
Proti tomuto rozsudku podali žalobci dovolání, jehož přípustnost dovozují z
ust. § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., a které podávají z důvodu podle ust. §
241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítají, že i když explicitně ze smlouvy o
poskytnutí právní pomoci uzavřené mezi účastníky povinnost žalovaného dovolat
se námitky relativní neplatnosti nevyplývá, je jednoznačné, že byla obsahem
této smlouvy, neboť žalovaný následně v tomto řízení uplatnil jménem žalobců
vzájemný návrh na určení vlastnictví k nemovitostem, v němž je dovozováno, že
kupní smlouva z 9. 1. 1996 je absolutně i relativně neplatná. Žalovaný navíc
námitku relativní neplatnosti podal, k čemuž převzal od žalobců příslušné
doklady. Sám rovněž v řízení připustil, že uplatnění této námitky provedl
nesprávně. Existovala tedy příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a
vzniklou škodou, neboť pokud by námitka relativní neplatnosti byla uplatněna v
souladu se zákonem, byli by žalobci v řízení úspěšní. Žalobci dále poukazují na
ustanovení § 730 odst. 2 obč. zák., dle kterého je příkazce povinen poskytovat
odměnu, i když výsledek nenastal, ledaže nezdar jednání byl způsoben porušením
povinnosti příkazníka. Dovolatelé navrhují, aby dovolací soud rozsudek
odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo
podáno včas, účastníky řízení, zastoupenými advokátem ve smyslu ust. § 241
odst. 1 o. s. ř., napadené rozhodnutí přezkoumal podle ust. § 242 odst. 3 o. s.
ř. a dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle ust. § 237 odst. 1
písm. a) o. s. ř., je důvodné.
Povinnosti advokáta při výkonu advokacie stanoví § 16 zák. č. 85/1996 Sb., o
advokacii. Dle odst. 1 a 2 tohoto ustanovení je advokát povinen chránit a
prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny. Pokyny
klienta však není vázán, jsou-li v rozporu se zákonem nebo stavovským
předpisem; o tom je advokát povinen klienta přiměřeně poučit. Při výkonu
advokacie je advokát povinen jednat čestně a svědomitě; je povinen využívat
důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta
vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné.
Ustanovení § 16 zák. č. 85/1996 Sb. platí jako zvláštní právní norma (lex
specialis) vůči ustanovení § 724 a násl. obč. zák. o smlouvě příkazní. V tomto
smyslu stanoví povinnosti advokáta při plnění smlouvy o poskytování právních
služeb, jež má z hlediska platné zákonné typologie závazků zásadně obecnou
povahu smlouvy příkazní. Porušení těchto povinností zakládá podmínky pro vznik
odpovědnosti advokáta za škodu ve smyslu § 24 zák. č. 85/1996 Sb., pokud jde o
škodu způsobenou klientovi.
Podle § 24 odst. 1 věta první zák. č. 85/1996 Sb. advokát odpovídá klientovi za
škodu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie. Podle odst. 2
tohoto ustanovení se advokát odpovědnosti podle odstavce 1 zprostí, prokáže-li,
že škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na
něm požadovat.
Odpovědnost za škodu způsobenou advokátem v souvislosti s výkonem advokacie
vychází z odpovědnosti bez zřetele na zavinění a je založena na současném
splnění předpokladů, jimiž jsou výkon advokacie, vznik škody a příčinná
souvislost mezi výkonem advokacie a vznikem škody. Jde o objektivní
odpovědnost, nikoliv o odpovědnost dle § 420 obč. zák., která je založena na
principu presumovaného zavinění.
Jednou z povinností advokáta je postupovat tak, aby byly oprávněné zájmy
klienta řádným způsobem chráněny a prosazovány, k čemuž je advokát povinen
využívat důsledně všechny zákonné prostředky, které mohou sloužit zájmům
klienta v právní záležitosti, jež je předmětem smlouvy mezi advokátem a
klientem o poskytnutí právní služby, tj. jak prostředky procesněprávní povahy,
tak povahy hmotněprávní, pokud není výslovně sjednáno, že se smlouva mezi
advokátem a klientem vztahuje pouze na některé konkrétně vymezené úkony, nebo
je tato povinnost vyloučena pozdějším výslovným pokynem klienta.
Pokud předmětem smlouvy o poskytnutí právní pomoci mezi žalobci a žalovaným
bylo „zastupování v řízení před soudy v právní věci vedené u Obvodního soudu
pro Prahu 9 pod sp. zn. 19 C 331/98“, přičemž toto řízení bylo vedeno jak o
vyklizení předmětné nemovitosti, tak o určení jejího vlastnictví z důvodu
neplatnosti kupní smlouvy, bylo povinností žalovaného uplatnit veškeré dostupné
zákonné prostředky, ať již povahy hmotněprávní či procesněprávní, jež mohly
sloužit k ochraně zájmů žalobců v této věci. To platí jak o samotné povinnosti
žalovaného řádně a včas se jménem žalobců dovolat relativní neplatnosti
právního úkonu, tak případně i o jeho povinnosti obstarat si pro tento účel od
žalobců odpovídající plnou moc. Žalovaný sice pokus o dovolání se relativní
neplatnosti učinil, nicméně způsobem, který nesplňoval zákonné požadavky.
Pokud žalovaný včas a řádně neuplatnil námitku relativní neplatnosti právního
úkonu, ačkoli to bylo jeho povinností, byly splněny podmínky pro vznik
odpovědnosti za škodu při výkonu advokacie. Přestože obsahem příkazní smlouvy
je provedení určité činnosti bez ohledu na její výsledek, k porušení povinnosti
žalovaného jako advokáta podle § 16 zák. č. 85/1996 Sb. došlo, a je tak
založena jeho odpovědnost za škodu tím způsobenou. Z hlediska odměny příkazníka
je tento princip ostatně vyjádřen výslovně v ustanovení § 730 odst. 2 obč.
zák., dle kterého je příkazce povinen poskytovat odměnu, i když výsledek
nenastal, ledaže nezdar jednání byl způsoben porušením povinnosti příkazníka. A
o tento případ se právě jedná v této věci.
Právní názor odvolacího soudu, že neexistuje příčinná souvislost mezi jednáním
žalovaného v průběhu sporu, v němž zastupoval žalobce, a vzniklou škodou proto,
že žalovaný nebyl dle udělené plné moci oprávněn k dovolání se relativní
neplatnosti právního úkonu, není správný. Žalovaný totiž porušil svoji
povinnost uloženou mu jako advokátovi ustanovením § 16 zák. 85/1996 Sb., když
nevyužil všechny dostupné zákonné prostředky k ochraně zájmů klientů, zejména
se řádně a včas nedovolal relativní neplatnosti právního úkonu (kupní smlouvy).
Uplatněný dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl tedy
naplněn, neboť právní názor, na kterém rozsudek odvolacího soudu spočívá, je
nesprávný, a proto Nejvyšší soud České republiky tento rozsudek zrušil a věc
vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 věta za středníkem,
odst. 3 věta první o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí o věci
samé rozhodne soud znovu o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího
řízení (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. ledna 2007
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu