25 Cdo 2695/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Marty Škárové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Petra Vojtka v právní
věci žalobce P. K., zastoupeného advokátem, proti žalovanému m. B.,
zastoupenému advokátkou, o 1.388.379,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního
soudu v Berouně pod sp. zn. 3 C 200/96, o dovolání žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2005, č. j. 31 Co 371/2005-181, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů
dovolacího řízení 15.657,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k
rukám advokátky.
zamítl žalobu na zaplacení 1.388.379,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve
vztahu mezi účastníky i vůči státu. Vyšel ze zjištění, že dne 4. 10. 1994
žalobce jako nájemce uzavřel s žalovaným jako pronajímatelem smlouvu o pronájmu
nebytových prostor, v níž se žalobce zavázal provést na svůj náklad opravu
fasády domu, v kterém se nebytové prostory nacházely. Tuto smlouvu měl žalovaný
dle tvrzení žalobce porušit tím, že neumožnil žalobci volný výběr stavební
firmy, která měla tuto opravu provést, opravu nechal provést sám podle žalobcem
zpracované projektové dokumentace a odmítl spolupodepsat podnájemní smlouvu
sjednanou žalobcem. Na základě dohody stran posléze došlo k ukončení nájemního
vztahu. Žalobce požadoval nahradit škodu, spočívající zejména ve zbytečně
vynaložených nákladech v souvislosti s přípravou budoucího provozování galerie
v nebytových prostorách a v ušlém zisku. Soud prvního stupně dospěl k závěru,
že žalovaný neporušil žádnou ze svých zákonných ani smluvních povinností a
nebyly tak dány podmínky pro vznik odpovědnosti za škodu podle § 420 obč. zák.
Navíc na základě námitky žalovaného shledal nárok na náhradu ušlého zisku
promlčeným, neboť ke dni uplatnění tohoto nároku u soudu žalobci uběhla
subjektivní promlčecí lhůta podle § 106 obč. zák.
K odvolání žalobce Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 10. 2005, č. j. 31
Co 371/2005-181, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě
nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního
stupně a zcela se ztotožnil rovněž s jeho právním posouzením.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, které odůvodňuje tím, že nebyly v
řízení provedeny všechny jím navržené důkazy, zejména výpovědi svědků a
znalecký posudek o výši způsobené škody, a nebyl tak zcela objasněn skutkový
stav. Dovolatel je přesvědčen, že k provedení stavebních prací byla použita
projektová dokumentace jím pořízená a bez vyřešení této otázky je rozhodnutí
soudu předčasné. Protože soudy rozhodly na základě nedostatečně zjištěného
skutkového stavu, navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu
a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl. Uvádí, že
dovolací důvody zde nejsou dány, neboť žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně
porušení právní povinnosti žalovaným.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo
podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ust. § 241
odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku
odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno
rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci
samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním
názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž
bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není
přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že
napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy,
řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována
rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3
o. s. ř.).
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se v daném
případě řídí ustanovením § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání je podle
tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné
otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění
přípustnost dovolání nezakládají – srov. ust. § 241a odst. 3 o. s. ř.) a
současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Právním posouzením
ve smyslu ust. § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je činnost soudu, při níž
aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy dovozuje ze
skutkového zjištění, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu
práva a povinnosti.
Otázky předložené k posouzení dovolacímu soudu nejsou v dané věci otázkou
zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř.
Namítá-li žalobce v dovolání, že byly odmítnuty návrhy na výslech svědků a
vyžádání znaleckého posudku, nejedná se o námitky proti právnímu posouzení
věci, nýbrž o otázku zjištění skutkového stavu. Tato otázka není otázkou
aplikace práva, tím méně pak může být právní otázkou zásadního významu ve
smyslu § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř., jež by založila přípustnost
dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Námitka nesprávného skutkového
zjištění zakládá dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. (rozhodnutí
vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné
části oporu v provedeném dokazování). Uplatnění tohoto dovolacího důvodu však
přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládá (srov.
např. R 8/1994).
To platí i o námitce žalobce, že žalovaný použil k provedení stavebních prací
jím pořízenou projektovou dokumentaci, neboť odvolací soud rozhodl na základě
odlišných skutkových zjištění, že k provedení stavebních prací byla zpracována
nová projektová dokumentace.
Jak vyplývá ze shora uvedeného, není důvodu pro závěr, že by napadené
rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam, a je tedy
zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Nejvyšší soud je proto odmítl podle ust. § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s.
ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5,
věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaný má právo na
náhradu nákladů dovolacího řízení, a to za podání vyjádření k dovolání. Za
tento úkon právní služby náleží odměna za zastupování advokátem z částky
napadené dovoláním, tj. 52.330,- Kč, krácená dvakrát o polovinu (§ 3 odst. 1, §
15, § 18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb. ve znění do 31. 8. 2006), po krácení
13.082,50 Kč, plus 75,- Kč režijního paušálu a 19 % DPH.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. prosince 2006
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu