25 Cdo 27/2001
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Marty Škárové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci
žalobce J. F., zastoupeného advokátem, proti žalované Y. K., zastoupené
advokátem, o 25.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4
pod sp. zn. 40 C 136/99, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v
Praze ze dne 2. října 2000, č. j. 11 Co 311/2000-55, takto :
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího
řízení 1.450,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet advokáta.
zamítl žalobu s návrhem na zaplacení 25.000,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o
náhradě nákladů řízení. Předchozí rozsudek obvodního soudu v této věci ze dne
15. 11. 1999, č. j. 40 C 136/99-23, jímž byla žaloba rovněž zamítnuta, byl
usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. 3. 2000, č. j. 11 Co 112/2000-36,
pro nepřezkoumatelnost a nedostatek skutkových zjištění zrušen a věc byla
vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Po doplnění řízení vycházel soud
prvního stupně ze zjištění, že žalobce chtěl získat větší byt a s tímto úmyslem
se obrátil na agenturu žalované, která provozuje realitní kancelář L. Z nabídky
této agentury si vybral byt paní J. G. v P., který si byl prohlédnout, a dne
29. 4. 1998 složil žalované zálohu ve výši 50.000,- Kč na výměnu bytu s tím, že
při podpisu nové nájemní smlouvy doplatí ještě 300.000,- Kč. O tom bylo sepsáno
potvrzení, podle kterého pro případ, že tato výměna nebude realizována z viny
zprostředkovatele, je záloha vratná v plné výši nejpozději do 30. 5. 1998. Soud
prvního stupně dovodil, že účastníci uzavřeli ústně smlouvu o obstarání věci
podle § 733 a násl. obč. zák., o níž obstaratel vydal objednateli písemné
potvrzení podle § 734 obč. zák., v němž je uveden předmět obstarání, cena a
doba obstarání. K výměně bytu či podpisu nové nájemní smlouvy nedošlo a
žalovaná vrátila žalobci dne 10. 9. 1998 pouze 25.000,- Kč. Protože pro
rozporné údaje účastníků a svědků nebylo v řízení zjištěno, co bylo obsahem
smlouvy v tom smyslu, zda měla být obstarána výměna bytu (čemuž neodpovídá cena
sjednaná za obstarání) či koupě bytu (jak tvrdí žalovaná), nelze dovodit, že
smlouva nebyla splněna vinou žalované a že tedy žalobci náleží vrácení celé
zálohy, a neprokázal-li žalobce konkrétní obsah ujednání účastníků, nelze
dovodit ani to, že by šlo o smlouvu neplatnou, a tedy o nárok žalobce na vydání
bezdůvodného obohacení podle § 451 a násl. obč. zák.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 10. 2000, č. j. 11
Co 311/2000-55, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil žalované
povinnost zaplatit žalobci 25.000,- Kč se 17 % úrokem od 31. 5. 1998 do
zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací
soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, neztotožnil
se však s jeho právními závěry. Dovodil, že nebylo-li prokázáno, co bylo
obsahem smlouvy, tj. jaké plnění žalobce požadoval a k jakému plnění se
žalovaná zavázala, nebyl s určitostí sjednán předmět obstarání. Ani z potvrzení
o složení zálohy ze dne 29. 4. 1998 nevyplývá konkrétní obsah ujednání
účastníků ani sjednání odměny za obstarání, nýbrž pouze to, že žalobce
uvedeného dne složil zálohu „na výměnu bytu“, jehož uživatelkou je paní G., a i
další zde uvedené ujednání o doplatku ve výši 300.000,- Kč je nejasné a
neurčité, neboť není zřejmé, komu a za co měl žalobce tuto částku zaplatit při
pouhé výměně nájemního bytu. Vzhledem k tomu, že ujednání mezi účastníky
postrádá shodný projev vůle a určitost, nemá tento právní úkon náležitosti ve
smyslu ust. § 37 odst. 1 obč. zák., a proto je absolutně neplatný. Odvolací
soud dospěl k závěru, že žalovaná přijala od žalobce částku 50.000,- Kč z
neplatného právního úkonu, čímž došlo na její straně k bezdůvodnému obohacení,
které je povinna žalobci vydat (§ 451 a násl. obč. zák.).
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání z důvodu podle § 241 odst. 3
písm. d) o. s. ř. [nesprávně uvedeno § 241 odst. 2 písm. d) o. s. ř.].
Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu o neplatnosti smlouvy podle § 37 obč.
zák., neboť účastníci uzavřeli smlouvu o obstarání věci podle § 733 a násl.
obč. zák., podle níž měla žalobci zařídit výměnu jeho bytu za větší, na tuto
činnost složil žalobce zálohu 50.000,- Kč a při podpisu nové nájemní smlouvy
měl doplatit 300.000,- Kč. Výměna se měla uskutečnit do 31. 5. 1998 a protože k
ní nedošlo, žalobce požadoval vrácení zálohy. Žalovaná mu vrátila jen částku
25.000,- Kč, jelikož vynaložila značné úsilí i finanční prostředky k
zabezpečení jeho požadavku. Nejde proto o bezdůvodné obohacení a nadto došlo k
dodatečnému ujednání, že ona vrátí žalobci pouze 25.000,- Kč. O smlouvě o
obstarání věci bylo vydáno objednateli písemné potvrzení, v němž je uveden
předmět obstarání, cena a doba obstarání; nemůže jít proto o absolutně neplatný
právní úkon ve smyslu ustanovení § 37 obč. zák. a na tom nic nemění skutečnost,
že v řízení nebylo beze zbytku prokázáno, co bylo obsahem smlouvy, a nelze ani
dovodit, že by smlouva nebyla splněna vinou dovolatelky. Navrhuje zrušení
rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.
Žalobce ve svém vyjádření vyvracel důvody dovolání s tím, že souhlasí s názorem
odvolacího soudu o neplatnosti obstaravatelské smlouvy, protože nebyly
prokázány podstatné náležitosti smlouvy, zejména, zda předmětem obstarání byla
výměna bytu či jeho koupě. Jedná se tedy o ujednání neurčité ve smyslu § 37
obč. zák. a poskytnutá záloha 50.000,- Kč zakládá na straně žalované bezdůvodné
obohacení jako majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu. I v
případě platnosti smlouvy je žalovaná povinna zálohu žalobci vrátit, neboť v
řízení bylo prokázáno, že žalobce všechny své povinnosti z tohoto smluvního
vztahu splnil a že naopak žalovaná do 30. 5. 1998 nesplnila svůj závazek. Ve
vyjádření z 21. 12. 2000 uvedla, že bude částku 25.000,- Kč splácet ve
splátkách a první splátku 5.000,- Kč žalobci poukázala dne 31. 1. 2001; tím
současně uznala svůj závazek vůči žalobci. V řízení nedoložila, jaké kroky v
celé záležitosti podnikla, jaké náklady a v jaké výši jí v té souvislosti
vznikly, navíc úhrada nákladů nebyla vůbec dohodnuta. Navrhl zamítnutí
dovolání.
Podle ustanovení části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího
soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo
vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a
rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního
řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo
podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 odst. 1
o. s. ř., přezkoumal rozsudek odvolacího soudu podle § 242 odst. 3 o. s. ř. a
dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle § 238 odst. 1 písm. a)
o. s. ř., není opodstatněné.
Nesprávné právní posouzení věci, které dovolatelka uplatňuje jako důvod
dovolání, může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného
právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil,
případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
Rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze závěru, že žalovaná získala na úkor
žalobce bezdůvodné obohacení plněním bez právního důvodu.
Podle ustanovení § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně
obohatí, musí obohacení vydat. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení bezdůvodným
obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním
z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož
i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.
Plnění bez právního důvodu předpokládá, že od počátku chyběl právní důvod, na
jehož základě jeden z účastníků plnil druhému. Posouzení, zda mezi účastníky
jde o vztah z bezdůvodného obohacení, závisí na naplnění znaků skutkové
podstaty hmotněprávní normy - ustanovení § 451 odst. 1 a 2 obč. zák. Těmito
znaky je jednak skutečnost, že obohacený získal majetkový prospěch, tj. že mu
bylo plněno, a dále, že pro získání tohoto majetkového prospěchu chyběl na jeho
straně právní důvod. Při naplnění obou těchto znaků mu vzniká povinnost vydat
to, o co se bezdůvodně obohatil, a právo toho, na jehož úkor k obohacení došlo,
požadovat vydání tohoto plnění ( § 456 obč. zák.).
Domáhá-li se žalobce vrácení určité částky s tvrzením, že ji žalované předal,
leží na něm důkazní břemeno o tomto tvrzení a je naopak na žalované, která
tvrdí, že plnění přijala na základě smluvního ujednání o odměně za činnost, k
níž se zavázala, aby prokázala existenci a obsah tvrzené dohody, podle níž byla
oprávněna plnění přijmout, popř. podle níž není k vrácení plnění povinna.
Jestliže však platná dohoda nebyla neprokázána a nebyl-li v řízení zjištěn ani
jiný právní důvod přijetí plnění, znamená to, že právní titul na straně
žalované chybí, takže plnění bylo přijato bez právního důvodu.
Podle ustanovení § 733 věty první obč. zák. smlouvou o obstarání věci se
obstaratel zavazuje objednateli obstarat určitou věc.
Smlouva o obstarání věci je zvláštním smluvním podtypem smlouvy příkazní. Zákon
pro ni nepředepisuje žádné formální náležitosti, může být uzavřena písemně i
ústně (vyžaduje se jen písemné potvrzení o uzavření smlouvy podle § 734 obč.
zák.), ale vždy musí být určeny strany smlouvy, předmět obstarání a jeho cena,
doba, kdy má být obstarání uskutečněno a odměna za obstarání. Touto smlouvou se
obstaratel zavazuje objednateli obstarat určitou věc a objednatel je povinen mu
poskytnout odměnu za obstarání věci (§ 733 obč. zák.).
Podle ustanovení § 37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a
vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Právní úkon je neurčitý, a
tedy neplatný tehdy, je-li vyjádření projevu vůle sice po jazykové stránce
srozumitelné, avšak nejednoznačný a tím neurčitý je jeho věcný obsah (včetně
předmětu ujednání), nelze-li neurčitost obsahu odstranit ani výkladem (§ 35
obč. zák.).
Protože v daném případě účastníci písemně ani ústně jednoznačně nedohodli
předmět obstarání, totiž to, co měla žalovaná jako obstaratel pro žalobce jako
objednatele obstarat – zda výměnu bytu žalobce za větší byt paní G. či koupi
tohoto bytu, přičemž tento nedostatek se nepodařilo odstranit ani výkladem, a
jak se ukázalo v průběhu řízení před soudy obou stupňů, ani samotným účastníkům
nebylo jasné, jaká konkrétní záležitost měla být obstarána, nebyl předmět
obstarání smluvními stranami jednoznačně určen, a pro chybějící podstatnou
náležitost smlouvy je věcný obsah smlouvy neurčitý. Je proto správný závěr
odvolacího soudu o neplatnosti smlouvy o obstarání věci ve smyslu ust. § 37
obč. zák. a o povinnosti žalované vrátit plnění, přijaté na základě neplatné
smlouvy.
K námitkám v dovolání o obsahu ujednání účastníků a o jeho platnosti je třeba
dodat, že i v takovém případě by obstál závěr o bezdůvodném obohacení žalované.
Tvrdí-li dovolatelka, že částka 50.000,- Kč byla zálohou na odměnu obstaratele
za obstarání sjednané záležitosti ve stanovené době, pak za situace, že
obstaratel objednanou záležitost neobstaral a svůj závazek ze smluvního
ujednání nesplnil, nevznikla objednateli povinnost poskytnout mu sjednanou
odměnu, k níž se zavázal. Tím odpadl i právní důvod, na jehož základě
objednatel zálohově plnil na odměnu obstarateli a záloha podle smlouvy
poskytnutá se tak stává bezdůvodným obohacením. Nárok na její vrácení by bylo
třeba po právní stránce posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení
získaného plněním, jehož právní důvod dodatečně odpadl (§ 451 odst. 2 obč.
zák.).
Z přezkumné povahy činnosti dovolacího soudu vyplývá, že skutkový základ věci,
jak byl v řízení před soudy obou stupňů zjištěn, nemůže být v rámci dovolacího
řízení rozšiřován. Rozhodnutí odvolacího soudu, a tedy i správnost, popř.
úplnost jeho skutkových zjištění lze přezkoumat jen na základě skutečností a
důkazů obsažených v soudním spise. V dovolacím řízení se dokazování ve věci
neprovádí, resp. provádí se jen k prokázání důvodu dovolání (§ 243a odst. 2 o.
s. ř.), a nelze proto v něm přihlížet k novým skutečnostem a ohledně nich
provádět dokazování. To se týká jak námitky dovolatelky, že mezi stranami došlo
k dodatečnému ujednání, že ona žalobci vrátí jen 25.000,- Kč, tak i tvrzení
žalobce v jeho vyjádření, že po vydání rozsudku odvolacího soudu žalovaná
uznala svůj závazek do důvodu i výše a poukázala mu splátku 5.000,- Kč.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněného
dovolacího důvodu podle § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. správný, a proto
dovolací soud dovolání žalované zamítl (§ 243b odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4 věty
první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1, o.s.ř., neboť s ohledem na výsledek
dovolacího řízení má žalobce právo na náhradu účelně vynaložených nákladů
řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem za 1 úkon v částce
1.375,- Kč (vyjádření k dovolání) a v paušální částce náhrad hotových výdajů ve
výši 75,- Kč (§ 7, § 11 odst. 1 písm. k/ a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.).
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 10. zákona č. 30/2000 Sb. platí, že
odměna za zastupování advokátem nebo notářem v řízeních v jednom stupni, která
byla zahájena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se stanoví podle
dosavadních právních předpisů. Vzhledem k tomu, že dovolací řízení je zahájeno
dnem, kdy soudu došel návrh na jeho zahájení, tj. dnem, kdy soudu došlo
dovolání, bylo v daném případě dovolací řízení zahájeno před 1. lednem 2001.
Výše odměny za zastupování advokáta byla proto stanovena podle vyhlášky č.
177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních
služeb - advokátního tarifu.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. července 2002
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu