25 Cdo 270/2001
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Marty Škárové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci
žalobce V. K., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému J. J., zastoupenému
advokátem, o 34.581,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha –
západ pod sp. zn. 9 C 1091/94, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského
soudu v Praze ze dne 31. května 2000, č. j. 26 Co 647/99-115, takto :
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
zaplatit žalobci 34.581,- Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů
řízení. Předchozí rozsudek okresního soudu v této věci ze dne 21. 11. 1995, č.
j. 9 C 1091/94-41, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 24. 2. 1998, č.
j. 9 C 1091/94-67, jímž bylo žalobě co do částky 34.581,- Kč s příslušenstvím
vyhověno a ve zbývající části co do 16. 752,- Kč s příslušenstvím žaloba
zamítnuta, byl s výjimkou zamítavého výroku ve věci samé zrušen usnesením
Krajského soudu v Praze ze dne 11. 11. 1998, č. j. 26 Co 275/98-74. Při svém
rozhodnutí vycházel soud prvního stupně ze zjištění, že si žalobce dne 16. 9.
1993 nechal v autoopravně žalovaného vyměnit na svém vozidle Volkswagen LT 31
rozvodový řemen, olej a filtry. Při odjezdu z opravny se mu zdálo, že vozidlo
nejede jako předtím, a proto se tři dny poté telefonicky spojil s žalovaným a
požadoval po něm, aby mu poslal mechanika, který by vozidlo prohlédl; žalovaný
však trval na přistavení vozidla do autoopravny. Dne 11. 10. 1993 jel žalobce s
vozem do autoopravny, po cestě se však „kousl motor“ a vozidlo nemohlo
pokračovat v jízdě. Žalobce ho nechal odtáhnout do autoservisu ve Z. a následně
nechal vypracovat posudek znalce F. B., podle kterého příčinou havárie motoru
bylo uvolnění rozvodového řemene a následné posunutí vačkového hřídele vzhledem
k předepsané poloze klikového hřídele v důsledku nedodržení předepsaných
montážních hodnot pro výměnu rozvodového řemene. Žalobce vyzval žalovaného k
zaplacení opravy vozu provedené autoopravnou ve Z., s tím však žalovaný
nesouhlasil. V tomto řízení se žalobce domáhal částky 3.417,- Kč jako ceny
opravy rozvodového řemene z titulu odpovědnosti za vady a dále částky 30.342,-
Kč představující skutečnou škodu na vozidle (cenu opravy motoru stanovenou
znaleckým posudkem P. R.) a částky 822,- Kč zaplacené za znalecký posudek F. B.
Soud prvního stupně věc posuzoval podle občanského zákoníku a dospěl k závěru,
že pokud jde o částku 3.417,- Kč, právo žalobce na odstranění vadné opravy
podle § 655 odst. 2 obč. zák. zaniklo, protože žalobce řádně a včas vadu
opravy u žalovaného neuplatnil. Při posuzování důvodnosti žalobcova nároku na
náhradu škody podle ust. § 420 obč. zák. vycházel soud prvního stupně ze
znaleckého posudku soudem ustanoveného znalce P. R. a z jeho výpovědi, z nichž
zjistil, že poškození motoru bylo způsobeno tím, že po montáži nového
rozvodového řemene nebyla provedena kontrola rozvodového kola, kterou je třeba
provést, i když není výrobcem předepsána, neboť výměnou řemene dochází ke změně
silových poměrů v motoru. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný
neporušil žádnou právní povinnost, protože jeho povinností bylo vyměnit
rozvodový řemen; kontrolu rozvodového kola si žalobce u něj neobjednal a
povinnost zkontrolovat rozvodové kolo při výměně řemene neukládá opravně ani
výrobce. Proto byla žaloba i v částce 31.164,- Kč zamítnuta.
K odvolání žalobce Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 31. 5. 2000, č. j. 26
Co 647/99-115, připustil zpětvzetí žaloby co do částky 3.417,- Kč s
příslušenstvím (ohledně nároku z odpovědnosti za vady provedené opravy), v
tomto rozsahu rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil, a dále
jej změnil tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 31.164,- Kč s 3
% úrokem od 7. 2. 1994 do 14. 7. 1994 a s 16 % úrokem od 15. 7. 1994 do
zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací
soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a dovodil,
že žalovaný je odpovědný za škodu podle ustanovení § 420a obč. zák., neboť
vznik škody je v příčinné souvislosti s provozní činností žalovaného v oblasti
oprav automobilů. Škoda vznikla chybou mechanika, který se omezil jen na výměnu
rozvodového řemene, aniž vykonal úkony k tomu, aby oprava byla provedena řádně,
a které podle odborného závěru znalce P. R. vykonat měl, a to kontrolu
rozvodového kola. Odvolací soud se neztotožnil s argumentem soudu prvního
stupně, že kontrolu rozvodového kola si žalobce neobjednal, protože zákazník
při zadání opravy nemůže vědět, jaké úkony bude třeba při výměně součástky
vykonat, aby věc fungovala řádně. V daném případě nebyla škoda způsobena ani
neodvratitelnou událostí ani vlastním jednáním poškozeného (§ 420a odst. 3 obč.
zák.), a proto bylo žalobě pokud šlo o nárok na náhradu škody vyhověno.
Proti tomuto rozsudku s výjimkou výroku o zastavení řízení ohledně částky
3.417,- Kč s příslušenstvím podal žalovaný dovolání, ve kterém odvolacímu soudu
vytýká, že skutkové zjištění nemá v podstatné části oporu v provedeném
dokazování, a nesprávné právní posouzení věci. Namítá, že závěr odvolacího
soudu o tom, že při výměně rozvodového řemene měl mechanik provést i kontrolu
rozvodového kola, nemá oporu v provedeném dokazování, protože je založen pouze
na výpovědi znalce, který sám uvedl, že tuto kontrolu výrobce nepředepisuje,
avšak podle jeho názoru by značková opravna tuto kontrolu provádět měla. K
prokázání této skutečnosti měly být opatřeny další důkazy, např. dotazem na
značkové opravny, zda se takové kontroly automaticky provádějí, případně
manuálem k montážím, ve kterém je popsán postup, který musí být při opravách
dodržen. Soudu nebyl předložen žádný důkaz, z něhož by vyplývala povinnost
mechanika kontrolovat rozvodové kolo. Navrhl zrušení rozsudku odvolacího soudu
a vrácení věci k dalšímu řízení.
Podle ustanovení části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího
soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo
vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a
rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního
řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo
podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.),
řádně zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal
rozsudek odvolacího soudu podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. a dospěl k závěru,
že dovolání, které je přípustné podle § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není
opodstatněné.
Dovolatel uplatňuje dovolací důvod podle ust. § 241 odst. 3 písm. c) o. s. ř.,
jímž lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož
nesprávnost lze usuzovat - jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů - jen
ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné
pochybení, není možné polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že
soud měl uvěřit jinému svědkovi apod).
Skutkovým zjištěním, které nemá oporu v provedeném dokazování, se ve smyslu
uvedeného ustanovení rozumí výsledek hodnocení důkazů, který neodpovídá postupu
vyplývajícímu z ust. § 132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu takové
skutečnosti, které z provedených důkazů nevyplynuly ani jinak nevyšly v řízení
najevo, nebo protože soud naopak určité prokázané skutečnosti při hodnocení
důkazů pominul, popř. v jeho hodnocení důkazů a dalších poznatků, jež vyšly v
řízení najevo, je z logický rozpor z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti,
věrohodnosti apod. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování tehdy,
týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska
hmotného práva. O takový případ se však v dané věci nejedná.
Za účelem posouzení příčin vzniku škody a její výše vyžádal soud prvního stupně
v souladu s ust. § 127 o. s. ř. posudek znalce z oboru ekonomika, odvětví ceny
a odhady motorových vozidel a oboru strojírenství se zvláštní specializací
autoopravárenství P. R., a znalce vyslechl. Otázky týkající se příčiny vzniku
škody a řádného postupu autoopravny v souvislosti s výměnou rozvodového řemene
znalec v tomto posudku jednoznačně zodpověděl a podrobně objasnil i ve své
výpovědi před soudem. Proto provádění dalšího dokazování ke zjišťování týchž
skutkových okolností, k nimž je třeba odborných znalostí, nebylo třeba.
Skutečnosti rozhodné pro závěr odvolacího soudu o povinnosti autoopravny
zkontrolovat po výměně rozvodového řemene rozvodové kolo byly v řízení
náležitým způsobem zjištěny a tento závěr má oporu v provedeném dokazování.
Dovolatel dále odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci
[dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř.], aniž uplatňuje nějaké
konkrétní výhrady. Nesprávné právní posouzení věci může spočívat v tom, že soud
na správně zjištěný skutkový stav aplikoval nesprávný právní předpis nebo že
správně použitý právní předpis nesprávně vyložil.
Z výsledků řízení před soudy obou stupňů vyplývá, že žalovaný vede provozní
činnost v oblasti oprav automobilů, a že škoda byla žalobci způsobena chybou
mechanika, který při výměně rozvodového řemene nezkontroloval rozvodové kolo.
Za situace, kdy je nesporné, že předmětem smluveného plnění mezi účastníky byla
výměna rozvodového řemene motoru, tedy oprava jedné součástky motoru, vycházely
oba soudy při právním posouzení věci zcela správně z názoru, že nárok na
náhradu majetkové újmy, spočívající v poškození motoru následkem opravy jeho
součástky, není nárokem z odpovědnosti za vady samotného předmětu plnění ze
smlouvy o opravě věci (§ 652 a násl. obč. zák.), nýbrž je nárokem na náhradu
škody, jež na motoru vznikla v příčinné souvislosti s opravou, jež nebyla
provedena řádně, a jsou splněny předpoklady obecné odpovědnosti za škodu podle
§ 420 obč. zák., založené na presumovaném zavinění. Nárok na náhradu škody lze
uplatnit nezávisle na tom, zda vada samotné opravy byla vytčena a zda byl nárok
z odpovědnosti za vady uplatněn (§ 510 obč. zák.). Odvolací soud dovodil
odpovědnost žalovaného za škodu způsobenou provozní činností (§ 420a obč. zák.)
na základě skutkového zjištění, že k poškození motoru došlo v důsledku
opomenutí mechanika, který po montáži nového rozvodového řemene neprovedl
kontrolu rozvodového kola klikového hřídele, které pak způsobilo havárii. I
když aplikace ustanovení § 420a obč. zák. na daný skutkový stav není přiléhavá,
neboť zde nejde o objektivní odpovědnost za škodu způsobenou provozováním
autoopravny, je závěr odvolacího soudu o povinnosti žalovaného nahradit žalobci
škodu správný. Námitky žalovaného, že kontrola rozvodového kola po výměně
řemene není jeho právní povinností, byly v řízení po odborné stránce vyvráceny
znaleckým dokazováním, a lze jen dodat, že přinejmenším došlo k porušení tzv.
prevenční povinnosti (§ 415 obč. zák.) ukládající každému povinnost počínat si
tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním
prostředí. Je-li předmětem sjednané opravy výměna opotřebované součástky
(rozvodový řemen), která spojuje další dvě části motoru (rozvodové kolo
klikového hřídele s kolem vačkového hřídele) a zajišťuje tak základní funkčnost
motoru, je už ze samotné logiky věci zřejmé, že kontrola správného fungování
takového stroje po montáži nové součástky je nezbytná, aby se předešlo možnosti
vzniku škody nejen na motoru, ale i na jiných majetkových hodnotách a na
zdraví. Ostatně k tomu, aby nedošlo k poškození motoru měla právě výměna
rozvodového řemene sloužit. To, že výrobce nepředepisuje postup, který měl být
proveden a nebyl, pak neznamená nedostatek zavinění na straně žalovaného (§ 420
odst. 3 obč. zák.), které se ve formě nevědomé nedbalosti (nevěděl, že svým
jednáním může škodu způsobit, ač to předvídat měl a mohl) přepokládá.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných
dovolacích důvodů věcně správný, a proto dovolací soud dovolání žalovaného
zamítl ( § 243b odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4 věty
první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 věty první a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť
žalovaný s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů
dovolacího řízení právo a žalobci v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. ledna 2003
JUDr. Marta Škárová,v.r.
předsedkyně senátu