25 Cdo 2814/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci
žalobkyně D. z. P., zastoupené advokátem, proti žalované České republice -
Ministerstvu financí, za účasti M. K., a J. O., jako vedlejších účastníků na
straně žalobkyně, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp.
zn. 20 C 94/2002, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze
ze dne 26. dubna 2004, č. j. 13 Co 510/2003-94, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. dubna 2004, č. j. 13 Co
510/2003-94, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. září 2003, č. j.
20 C 94/2002-53, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k
dalšímu řízení.
řízení zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Došel k závěru, že již před
podáním žaloby byla na D. z. P. uvalena nucená správa, proto podle ustanovení §
21 odst. 3 o.s.ř. za tuto právnickou osobu byl oprávněn jednat pouze nucený
správce. Plnou moc advokátovi, který jménem družstevní záložny podal žalobu o
náhradu škody, však udělili předseda představenstva, člen představenstva a
předsedkyně kontrolní komise, tedy osoby k tomu neoprávněné. Nucený správce
není z oprávnění za družstevní záložnu jednat vyloučen ustanovením § 21 odst. 4
o.s.ř., neboť smyslem nucené správy je plná dispozice správce s majetkem
záložny, který by podáním žaloby jinou osobou byl popřen; protože podání žaloby
osobou, která k tomu neměla od žalobce zmocnění, představuje neodstranitelný
nedostatek podmínky řízení, soud řízení zastavil podle ustanovení § 103 a § 104
odst. 1 o.s.ř.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 4. 2004, č. j.
13 Co 510/2003-94, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě
nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně
ohledně uvalení nucené správy a plně se ztotožnil s jeho závěry jak o výlučném
oprávnění nuceného správce k podání žaloby, tak o neodstranitelnosti nedostatku
podmínky řízení, spočívajícího v tom, že za právnickou osobu podaly žalobu
osoby, které k tomu nebyly oprávněny.
Správce konkursní podstaty žalobkyně, na jejíž majetek byl po vydání rozhodnutí
odvolacího soudu prohlášen konkurs, podal proti usnesení odvolacího soudu
dovolání, v němž namítá, že nedostatek zmocnění k podání žaloby je
odstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který byl zhojen tím, že členské
schůze družstevní záložny opakovaně podání žaloby schválily, a že tedy žaloba
představuje projev vůle právnické osoby. Dovolatel dále s podrobným odkazem na
úpravu obsaženou v zákoně č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech,
dovozuje podle § 21 odst. 4 o.s.ř. vyloučení nuceného správce z možnosti podat
žalobu, směřující k náhradě škod vyvolaných právě nucenou správou. Navrhl, aby
rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a aby věc byla vrácena soudu prvního
stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo
podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ustanovení §
241 odst. 1 o.s.ř., a že je podle § 239 odst. 2 písm. a) o.s.ř. přípustné,
přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 28. 4. 2004, č. j. 26 K 16/2000 – 1601,
byl na majetek D. z. P., prohlášen konkurs a správcem konkurzní podstaty byl
ustanoven advokát, který podal dovolání i návrh na pokračování v řízení. Podle
sdělení správce konkursní podstaty žalobkyně, došlého soudu 11. 1. 2005 a
doloženého písemným potvrzením Krajského soudu v Brně ze dne 15. 12. 2004,
správce konkursní podstaty žalobkyně pohledávku, o kterou se vede spor, vyřadil
z konkursní podstaty, čímž oprávnění s pohledávkou nakládat přešlo ze správce
konkursní podstaty [srov. § 14 odst. 1 písm. a) zákona č. 328/1991 Sb., o
konkursu a vyrovnání] zpět na úpadce. Dovolací soud proto jako s účastníkem na
straně žalující jednal s původní žalobkyní.
Ačkoliv Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sdělil soudu, že jedná
za žalovaný stát s ohledem na ustanovení § 3 odst. 1 písm. b) zákona č.
201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, jednal
dovolací soud nadále s Ministerstvem financí ČR, neboť úprava plynoucí z
ustanovení § 6 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při
výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně
zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti
(notářský řád), použití ustanovení § 3 zákona č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro
zastupování státu ve věcech majetkových, vylučuje [srov. § 5 písm. d) tohoto
zákona včetně poznámky pod čarou], a proto nepřichází v úvahu, aby ve sporech o
náhradu škody či regresních nárocích podle zákona č. 82/1998 Sb. vystupoval
jménem státu Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Výjimku tvoří od
účinnosti zákona č. 160/2006 Sb., tedy od 27. 4. 2006, tzv. dohodnuté jednání
úřadu (§ 6 – 8 zákona č. 201/2002 Sb.), o něž se však v tomto případě nejedná.
Podle § 103 o.s.ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny
podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).
Podle § 104 odst. 1 věty první o.s.ř. jde-li o takový nedostatek podmínky
řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Podle odstavce 2 tohoto
ustanovení jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud
k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí
rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit,
řízení zastaví.
Podle § 21 odst. 3 část věty před středníkem o.s.ř. byla-li u právnické osoby
zavedena nucená správa, jedná za ni nucený správce, který má podle zákona
postavení jejího statutárního orgánu, popřípadě zaměstnanci právnické osoby,
které tím nucený správce pověřil.
U právnické osoby vyplývá z povahy věci, že v občanském soudním řízení za ni
jednají fyzické osoby, které mají odpovídající postavení ve struktuře právnické
osoby, tedy jen prostřednictvím těchto osob může právnická osoba uplatňovat
procesní oprávnění či plnit procesní povinnosti. To platí jak pro podání
žaloby, tak pro udělení zmocnění zástupci. Okolnost, že procesní úkon za
právnickou osobu učinila osoba, která k tomu není oprávněna, je procesní vadou
stejně jako situace, kdy za účastníka učiní procesní úkon osoba, které k tomu
chybí zmocnění. V případě podání žaloby (návrhu na zahájení řízení) pak jde o
nedostatek podmínky řízení, který je podle ustálené judikatury dovolacího soudu
odstranitelný podle § 104 odst. 2 o.s.ř. (srov. zejména usnesení NS ČR ze dne
8. 1. 1998, sp. zn. 1 Odon 60/97, publikované pod č. 64 ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998, či usnesení NS ČR ze dne 27. 1. 2000,
sp. zn. 20 Cdo 416/98, publikované pod č. 77 v časopise Soudní judikatura,
ročník 2000).
Odvolací soud oproti tomu v posuzované věci ve shodě se soudem prvního stupně
dovodil, že udělení plné moci advokátovi k zastupování (podání žaloby) žalující
družstevní záložny ze strany statutárních orgánů, které nebyly oprávněny za
tuto právnickou osobu jednat, je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení,
a řízení podle § 104 odst. 1 o.s.ř. zastavil, aniž se pokusil zjistit, zda
podání žaloby je v souladu s vůlí právnické osoby projevené k tomu oprávněnou
fyzickou osobou. Navíc dovodil, že nucený správce má podle zákona č. 87/1995
Sb. po zavedení nucené správy postavení statutárního orgánu, ačkoliv z
ustanovení § 28d tohoto zákona ve znění účinném v době udělení předmětné plné
moci se podává, že doručením rozhodnutí o zavedení nucené správy se
nepozastavuje výkon funkce kontrolní komise (předsedkyně kontrolní komise je
přitom jednou z osob, které plnou moc udělily).
Z uvedeného vyplývá, že dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a)
o.s.ř. je naplněn. Nejvyšší soud tedy napadené rozhodnutí odvolacího soudu
zrušil (§ 243b odst. 2 věta za středníkem o.s.ř.). Jelikož dovolací důvody, pro
které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu
prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí a vrátil věc soudu
prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§
243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. dubna 2007
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu