Nejvyšší soud Usnesení občanské

25 Cdo 2814/2004

ze dne 2007-04-26
ECLI:CZ:NS:2007:25.CDO.2814.2004.1

25 Cdo 2814/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra

Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci

žalobkyně D. z. P., zastoupené advokátem, proti žalované České republice -

Ministerstvu financí, za účasti M. K., a J. O., jako vedlejších účastníků na

straně žalobkyně, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp.

zn. 20 C 94/2002, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze

ze dne 26. dubna 2004, č. j. 13 Co 510/2003-94, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. dubna 2004, č. j. 13 Co

510/2003-94, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. září 2003, č. j.

20 C 94/2002-53, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k

dalšímu řízení.

řízení zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Došel k závěru, že již před

podáním žaloby byla na D. z. P. uvalena nucená správa, proto podle ustanovení §

21 odst. 3 o.s.ř. za tuto právnickou osobu byl oprávněn jednat pouze nucený

správce. Plnou moc advokátovi, který jménem družstevní záložny podal žalobu o

náhradu škody, však udělili předseda představenstva, člen představenstva a

předsedkyně kontrolní komise, tedy osoby k tomu neoprávněné. Nucený správce

není z oprávnění za družstevní záložnu jednat vyloučen ustanovením § 21 odst. 4

o.s.ř., neboť smyslem nucené správy je plná dispozice správce s majetkem

záložny, který by podáním žaloby jinou osobou byl popřen; protože podání žaloby

osobou, která k tomu neměla od žalobce zmocnění, představuje neodstranitelný

nedostatek podmínky řízení, soud řízení zastavil podle ustanovení § 103 a § 104

odst. 1 o.s.ř.

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 4. 2004, č. j.

13 Co 510/2003-94, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě

nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně

ohledně uvalení nucené správy a plně se ztotožnil s jeho závěry jak o výlučném

oprávnění nuceného správce k podání žaloby, tak o neodstranitelnosti nedostatku

podmínky řízení, spočívajícího v tom, že za právnickou osobu podaly žalobu

osoby, které k tomu nebyly oprávněny.

Správce konkursní podstaty žalobkyně, na jejíž majetek byl po vydání rozhodnutí

odvolacího soudu prohlášen konkurs, podal proti usnesení odvolacího soudu

dovolání, v němž namítá, že nedostatek zmocnění k podání žaloby je

odstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který byl zhojen tím, že členské

schůze družstevní záložny opakovaně podání žaloby schválily, a že tedy žaloba

představuje projev vůle právnické osoby. Dovolatel dále s podrobným odkazem na

úpravu obsaženou v zákoně č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech,

dovozuje podle § 21 odst. 4 o.s.ř. vyloučení nuceného správce z možnosti podat

žalobu, směřující k náhradě škod vyvolaných právě nucenou správou. Navrhl, aby

rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a aby věc byla vrácena soudu prvního

stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo

podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ustanovení §

241 odst. 1 o.s.ř., a že je podle § 239 odst. 2 písm. a) o.s.ř. přípustné,

přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 28. 4. 2004, č. j. 26 K 16/2000 – 1601,

byl na majetek D. z. P., prohlášen konkurs a správcem konkurzní podstaty byl

ustanoven advokát, který podal dovolání i návrh na pokračování v řízení. Podle

sdělení správce konkursní podstaty žalobkyně, došlého soudu 11. 1. 2005 a

doloženého písemným potvrzením Krajského soudu v Brně ze dne 15. 12. 2004,

správce konkursní podstaty žalobkyně pohledávku, o kterou se vede spor, vyřadil

z konkursní podstaty, čímž oprávnění s pohledávkou nakládat přešlo ze správce

konkursní podstaty [srov. § 14 odst. 1 písm. a) zákona č. 328/1991 Sb., o

konkursu a vyrovnání] zpět na úpadce. Dovolací soud proto jako s účastníkem na

straně žalující jednal s původní žalobkyní.

Ačkoliv Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sdělil soudu, že jedná

za žalovaný stát s ohledem na ustanovení § 3 odst. 1 písm. b) zákona č.

201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, jednal

dovolací soud nadále s Ministerstvem financí ČR, neboť úprava plynoucí z

ustanovení § 6 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při

výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně

zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti

(notářský řád), použití ustanovení § 3 zákona č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro

zastupování státu ve věcech majetkových, vylučuje [srov. § 5 písm. d) tohoto

zákona včetně poznámky pod čarou], a proto nepřichází v úvahu, aby ve sporech o

náhradu škody či regresních nárocích podle zákona č. 82/1998 Sb. vystupoval

jménem státu Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Výjimku tvoří od

účinnosti zákona č. 160/2006 Sb., tedy od 27. 4. 2006, tzv. dohodnuté jednání

úřadu (§ 6 – 8 zákona č. 201/2002 Sb.), o něž se však v tomto případě nejedná.

Podle § 103 o.s.ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny

podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).

Podle § 104 odst. 1 věty první o.s.ř. jde-li o takový nedostatek podmínky

řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Podle odstavce 2 tohoto

ustanovení jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud

k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí

rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit,

řízení zastaví.

Podle § 21 odst. 3 část věty před středníkem o.s.ř. byla-li u právnické osoby

zavedena nucená správa, jedná za ni nucený správce, který má podle zákona

postavení jejího statutárního orgánu, popřípadě zaměstnanci právnické osoby,

které tím nucený správce pověřil.

U právnické osoby vyplývá z povahy věci, že v občanském soudním řízení za ni

jednají fyzické osoby, které mají odpovídající postavení ve struktuře právnické

osoby, tedy jen prostřednictvím těchto osob může právnická osoba uplatňovat

procesní oprávnění či plnit procesní povinnosti. To platí jak pro podání

žaloby, tak pro udělení zmocnění zástupci. Okolnost, že procesní úkon za

právnickou osobu učinila osoba, která k tomu není oprávněna, je procesní vadou

stejně jako situace, kdy za účastníka učiní procesní úkon osoba, které k tomu

chybí zmocnění. V případě podání žaloby (návrhu na zahájení řízení) pak jde o

nedostatek podmínky řízení, který je podle ustálené judikatury dovolacího soudu

odstranitelný podle § 104 odst. 2 o.s.ř. (srov. zejména usnesení NS ČR ze dne

8. 1. 1998, sp. zn. 1 Odon 60/97, publikované pod č. 64 ve Sbírce soudních

rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998, či usnesení NS ČR ze dne 27. 1. 2000,

sp. zn. 20 Cdo 416/98, publikované pod č. 77 v časopise Soudní judikatura,

ročník 2000).

Odvolací soud oproti tomu v posuzované věci ve shodě se soudem prvního stupně

dovodil, že udělení plné moci advokátovi k zastupování (podání žaloby) žalující

družstevní záložny ze strany statutárních orgánů, které nebyly oprávněny za

tuto právnickou osobu jednat, je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení,

a řízení podle § 104 odst. 1 o.s.ř. zastavil, aniž se pokusil zjistit, zda

podání žaloby je v souladu s vůlí právnické osoby projevené k tomu oprávněnou

fyzickou osobou. Navíc dovodil, že nucený správce má podle zákona č. 87/1995

Sb. po zavedení nucené správy postavení statutárního orgánu, ačkoliv z

ustanovení § 28d tohoto zákona ve znění účinném v době udělení předmětné plné

moci se podává, že doručením rozhodnutí o zavedení nucené správy se

nepozastavuje výkon funkce kontrolní komise (předsedkyně kontrolní komise je

přitom jednou z osob, které plnou moc udělily).

Z uvedeného vyplývá, že dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a)

o.s.ř. je naplněn. Nejvyšší soud tedy napadené rozhodnutí odvolacího soudu

zrušil (§ 243b odst. 2 věta za středníkem o.s.ř.). Jelikož dovolací důvody, pro

které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu

prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí a vrátil věc soudu

prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§

243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. dubna 2007

JUDr. Petr Vojtek, v. r.

předseda senátu