25 Cdo 2877/2018-229
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a
soudců JUDr. Ivy Suneghové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně: ČEZ
Distribuce, a. s., se sídlem Teplická 874/8, Děčín 4, IČO 24729035, zastoupena
doc. JUDr. Mgr. Janou Tlapák Navrátilovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Prvního
pluku 206/7, Praha 8, proti žalovanému: J. D., o 155 125,32 Kč s
příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 25 C 86/2015, o
dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2018,
č. j. 26 Co 8/2018 - 205, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Žalobkyně podala dovolání proti rozsudku ze dne 28. 2. 2018, č. j. 26 Co 8/2018
- 205, jímž Krajský soud v Praze změnil rozsudek Okresního soudu v Kladně ze
dne 23. 10. 2017, č. j. 25 C 86/2015 – 168, v zamítavém výroku o zaplacení 84
909 Kč s příslušenstvím tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni
dalších 35 881 Kč s příslušenstvím, potvrdil jej co do zamítnuté částky 49 028
Kč s příslušenstvím a ve vyhovujícím výroku o věci samé a rozhodl o náhradě
nákladů řízení ve vztahu ke státu a mezi účastníky před soudy obou stupňů.
Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu,
jímž bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby co do 49 028 Kč s příslušenstvím, není
přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění účinném od
30. 9. 2017 (článek II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. dále jen „o. s. ř.“), neboť
nejde o vztah ze spotřebitelské smlouvy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
27. 8. 2014, sp. zn. 25 Cdo 2376/2014, uveřejněné pod č. 12/2015 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „Sbírka“) nebo o vztah
pracovněprávní a napadeným výrokem bylo v této části rozhodnuto o peněžitém
plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč (k příslušenství pohledávky se nepřihlíží). Za
rozhodnou pro posouzení přípustnosti dovolání z hlediska finančního limitu je
třeba považovat sice výši peněžitého plnění, jež bylo předmětem odvolacího
řízení, avšak pouze v rozsahu, jenž může být rozhodnutím dovolacího soudu
dotčen, tedy, o němž bylo rozhodnuto dovoláním napadeným výrokem. I podle
důvodové zprávy k zákonu č. 296/2017 Sb., který mimo jiné nově formuloval § 238
odst. 1 písm. c) o. s. ř., si navrhovaná změna v prvé řadě pomocí rozšíření
výjimek z jinak široce formulované přípustnosti dovolání klade za cíl
odbřemenění dovolacího soudu. Ke změnám navrhovaným v písmenu c) odst. 1
důvodová zpráva uvádí, že „ve sporech o peněžitá plnění nepřevyšující 50 000 Kč
je přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vyloučena jen v
případech, kdy o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč bylo rozhodnuto
dovoláním napadeným výrokem. Jinak řečeno, tam, kde předmětem sporu je
zaplacení částky nepřevyšující 50 000 Kč, nevylučuje ustanovení § 238 odst. 1
písm. c) přípustnost dovolání proti těm rozhodnutím odvolacího soudu, která (ač
vydána v rámci takového sporu) nejsou rozhodnutími o peněžitém plnění (např.
šlo-li o mezitímní rozsudek). Navrhovaná změna má tuto možnost vyloučit.“ Z
citované důvodové zprávy nutno dovodit, že znění § 238 odst. 1 písm. c) účinné
od 30. 9. 2017 znamená zúžení možnosti podání dovolání v tzv. „bagatelních
věcech“, nikoli její rozšíření.
Dovolání žalobkyně není podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné ani do
výroků o nákladech řízení, ve zbývajícím rozsahu není dovolání rovněž
přípustné, neboť k jeho podání není dovolatelka oprávněna (subjektivně
legitimována), když jinak bylo napadeným rozhodnutím žalobkyni plně vyhověno a
nevznikla jí ani jiná újma, kterou by bylo možné odčinit změnou či zrušením
rozhodnutí odvolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.
10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopisu Soudní judikatura č. 3,
ročník 1998, pod č. 28, nebo usnesení téhož soudu ze dne 1. 2. 2001, sp. zn. 29
Cdo 2357/2000, publikováno pod C 154 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího
soudu, C. H. Beck).
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř.
odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta
druhá o. s. ř.).
Poučení:Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 8. 2018
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu