25 Cdo 2897/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Ing. Jana Huška a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně J. B., proti žalované I. C., zastoupené advokátem, o zaplacení 8.390,- Kč, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 8 C 683/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. května 2004, č. j. 24 Co 61/2004-37, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 5. 5. 2004, č. j. 24 Co 61/2004-37, rozsudek soudu prvního potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání, v němž namítá, že soudy obou stupňů postavily své rozhodnutí na listinném důkazu, který byl opatřen v rozporu se zákonem, a postupem soudu jí bylo znemožněno navrhnout důkazy, kterými by rozpor se zákonem prokázala. V tom spatřuje zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu. Soud prvního stupně se nevypořádal s existencí a s výší škody ani se vznikem odpovědnosti žalované. Poukazuje na to, že rozhodnutím Okresního soudu v Semilech ze dne 21. 5. 2003 byla zproštěna návrhu na potrestání podle § 226 písm. c) trestního řádu, neboť nebylo prokázáno, že zcizení peněženky, pokud k němu vůbec došlo, provedla žalovaná. Předpoklady odpovědnosti za škodu nebyly v řízení prokázány, řízení navíc bylo postiženo vadou, když nebylo odročeno soudní jednání, ze kterého byla řádně omluvena. Protokoly o jejích výsleších na policii jsou jako důkaz nepoužitelné, neboť k jejich podpisu byla přinucena nátlakem a nejedná se o záznam její výpovědi. Odvolacímu soudu dovolatelka vytýká, že jen hlouběji odůvodnil nález soudu prvního stupně, aniž by zjevně uznal a hledal jakékoliv polehčující okolnosti pro stranu žalovanou. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvádí, že si je jistá tím, že jí peněženku odcizila žalovaná, a dále uvádí okolnosti, za nichž k tomu došlo.
Nejvyšší soud jako soud dovolací ( § 10a o. s. ř. ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ust. § 241 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení § 237 o. s. ř.
Podle ust. § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V dané věci žalovaná napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 8.390,- Kč s příslušenstvím. Předmětem řízení před odvolacím soudem tak byl občanskoprávní nárok žalobkyně proti žalované ve výši 8.390,- Kč. Protože dovolání směřuje proti výroku rozsudku o věci samé, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč, je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř., které se vztahuje i na případy, v nichž se přípustnost dovolání posuzuje podle § 237 odst. 1 písm. a), b) nebo c) o. s. ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud proto dovolání žalované odmítl podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaná nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalobkyni v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. ledna 2005
JUDr. Marta Škárová,v.r.
předsedkyně senátu