25 Cdo 2902/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci
žalobce Ing. P. Ch., zast. advokátem, proti žalované T. S. ČR, a. s., o
28.668,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn.
17 C 170/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
7. září 2007, č. j. 69 Co 245/2007 - 110, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 23. 2. 2007, č. j. 17 C 170/2006-87,
uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 4.265,- Kč s příslušenstvím,
žalobu co do částek 1.515,- Kč s příslušenstvím, 11.916,- Kč s příslušenstvím a
10.972,- Kč se smluvní pokutou 9,10 Kč za každý den prodlení od 13. 10. 2006 do
zaplacení zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 9. 2007, č. j. 69
Co 245/2007-110, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ohledně
částek 11.916,- Kč, 10.972,- Kč a 9,10 Kč za každý den prodlení od 13. 10. 2006
do zaplacení potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání „pro dovolací
důvody současně dle § 241/2a odst. (a), (b), (c) + 241a/3 OSŘ, s výhradou
dalších“, jež odůvodnil tím, že „jestliže by soud II. stupně nevyhověl
odvolacímu návrhu a naopak potvrdil parciálně závadné rozhodnutí prvostupňové,
k takovému vyúčtění by zjevně mohlo dojít výhradně za předpokladu závadného
rozhodnutí.“ Dále odkázal na svá předchozí stanoviska a podání a uvedl, že
podrobnější zdůvodnění doplní v přiměřené lhůtě po obdržení písemného
vyhotovení rozsudku. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího
soudu, „resp. změnil napadené rozhodnutí ve shodě s petitem odvolacího návrhu“.
K žádosti dovolatele mu byl usnesením soudu prvního stupně ze dne 3. 1. 2008,
č.j. 17 C 170/2006-125, ustanoven zástupcem pro řízení o dovolání advokát a
zároveň bylo žalobci uloženo, aby do dvou měsíců od právní moci usnesení
prostřednictvím svého právního zástupce doplnil dovolání o uvedení důvodů, z
jakých napadá rozsudek odvolacího soudu. Toto usnesení nabylo právní moci dne
19. 1. 2008.
V podání doručeném faxem dne 31. 3. 2008 a následně poštou dne 3. 4. 2008
dovolatel uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu napadá v plném rozsahu, opakuje
výčet dovolacích důvodů s tím, že v otázce ušlého zisku se soud odchyluje od
zákona, judikatury i ustálené praxe a nebyly provedeny navrhované důkazy, v
otázce smluvní pokuty je zde logická i právní chyba v úvaze a posouzení, neb je
nutno vidět, že „mezi stranami vznikl závazek k úhradě, pro který se pak
vztahují sjednané podmínky včetně smluvní pokuty“.
Na faxové podání ze dne 16. 5. 2008, v němž dovolatel uvádí, že zřejmě ve druhé
polovině dubna či počátkem května měl jeho advokát dovolání doplnit vlastním
podáním, mu soud prvního stupně přípisem ze dne 20. 5. 2008 sdělil, že od Mgr.
P. žádné podání nepřišlo.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo
podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že v daném
případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje
ustanovení § 237 o. s. ř.
Podle ust. § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku
odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno
rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci
samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním
názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž
bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není
přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené
rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1
přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o
peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč;
k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo
podáno včas, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž
není přípustné.
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje
ustanovení § 237 o. s. ř.
Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku
odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno
rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci
samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním
názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž
bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není
přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že
napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1
přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o
peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč;
k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy,
řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována
rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3
o. s. ř.).
V dané věci žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, jímž byl v
zamítavém výroku ohledně částek 11.916,- Kč, 10.972,- Kč a 9,10 Kč za každý den
prodlení od 13. 10. 2006 do zaplacení potvrzen rozsudek soudu prvního stupně.
Protože předmětem řízení před odvolacím soudem byly samostatné nároky, je třeba
přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu posoudit u každého
nároku zvlášť bez ohledu na to, zda byly uplatněny a bylo o nich rozhodnuto v
jednom řízení jedním rozsudkem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne
31. 3. 2005, sp. zn. 25 Cdo 1097/2004, publikované v Souboru civilních
rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit 33/2006, pod C 3431). Přípustnost dovolání
ohledně částek 11.916,- Kč, 10.972,- Kč je vyloučena ustanovením § 237 odst. 2
písm. a) o. s. ř.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu
ohledně smluvní pokuty 9,10 Kč za každý den prodlení se pak řídí ustanovením §
237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné,
jde-li o řešení právních otázek a současně se musí jednat o právní otázku
zásadního významu. Dovolací soud je zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody
(srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.) a při zkoumání, zda napadené rozhodnutí
odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po
právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky,
které dovolatel označil, a dovolání může shledat přípustným jen za současného
naplnění podmínky, že na takto označených právních otázkách (závěrech)
rozhodnutí odvolacího soudu spočívá. Způsobilým dovolacím důvodem je tedy důvod
podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
V dané věci dovolatel v dovolání neuvádí, v čem spatřuje zásadní právní význam
napadeného rozhodnutí, a ani z popisu toho, s čím nesouhlasí, nelze žádnou
konkrétní právní otázku dovodit. Údaj, že uplatňuje i dovolací důvod podle
ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., aniž byly vzneseny konkrétní výhrady proti
právním závěrům, na nichž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, není vymezením
otázky po právní stránce zásadního významu ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c),
odst. 3 o. s. ř. Uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 1 o. s. ř.
předpokládá, že dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že
dovolací důvod je dán; pouhý odkaz na ustanovení zákona nestačí. Chybí-li totiž
vylíčení okolností, v nichž dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu, není
ani vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní.
Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se
rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po
dobu trvání lhůty k dovolání, která v daném případě (v době podání dovolání
nebyla splněna podmínka povinného právního zastoupení dle § 241 o. s. ř. a
dovolatel požádal o ustanovení zástupce dle § 30 o. s. ř.) běží až od právní
moci unesení, kterým bylo o žádosti dovolatele o ustanovení zástupce rozhodnuto
(§ 241b odst. 3 o. s. ř.). Lhůta k doplnění dovolání je lhůtou zákonnou, kterou
nelze prodloužit a její zmeškání vede k odmítnutí dovolání (srov. např. R
21/2004, SJ 91/2005).
Jelikož lhůta k doplnění dovolání uplynula a dovolání neobsahuje způsobilé
dovolací důvody a není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího
soudu mělo po právní stránce zásadní význam, je zřejmé, že dovolání směřuje
proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce odmítl podle § 243b odst. 5 věty první a §
218 písm. c) o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, věty
první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce
nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalované náklady v dovolacím
řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. září 2008
JUDr. Marta Š k á r o v á , v. r.
předsedkyně senátu