25 Cdo 2911/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně
JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Petra Vojtka, v
právní věci žalobkyně U. p., a. s., proti žalovaným 1) m. P., zastoupenému
advokátkou a 2) M. č. P. 8, zastoupené advokátkou, o 53.647,- Kč s
příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 22 C 297/2003,
o dovolání druhé žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 10.
2005, č. j. 12 Co 258/2005-148, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 17. 1. 2005, č. j. 22 C
297/2003-114, uložil druhé žalované povinnost zaplatit žalující pojišťovně
částku 37.553,- Kč s 2 % úroky z prodlení ode dne 16. 8. 2003 do zaplacení, co
do částky 16.094,- Kč s příslušenstvím žalobu vůči druhé žalované zamítl,
žalobu vůči prvnímu žalovanému zamítl v plném rozsahu a rozhodl o nákladech
řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně jako pojistitel měla uzavřenu smlouvu o
pojištění majetku a odpovědnosti s nájemníkem bytu v domě ve vlastnictví
prvního žalovaného. Dne 27. 10. 2001 došlo k pojistné události, která spočívala
v zatopení bytu užívaného pojištěným v důsledku závady na potrubí v domě, k
němuž má právo hospodaření druhá žalovaná. Na základě ceny stanovené
likvidátorem žalobkyně vyplatila pojištěnému pojistné plnění v částce 53.647,-
Kč, jejíž náhrady se v tomto řízení domáhá. I když se po havárii nájemnice domu
snažily dovolat na všechna telefonní čísla havarijní služby uvedená na vývěsce
v domě, uzávěr vody byl zpřístupněn až za účasti policie, více než jednu a půl
hodiny po havárii. Na základě těchto skutkových zjištění dospěl soud prvního
stupně k závěru, že pojištěný nájemce bytu v domě ve vlastnictví prvního
žalovaného, který je svěřen k hospodaření druhé žalované, má nárok na náhradu
škody způsobené pojistnou událostí proti druhé žalované. Ta, coby pronajímatel,
porušila povinnost stanovenou v ust. § 687 odst. 1 obč. zák. zajistit nájemci
plný a nerušený výkon práv spojených s užíváním bytu, a v příčinné souvislosti
s porušením této povinnosti vznikla pojištěnému škoda v žalované výši. Druhé
žalované se vyvinit nepodařilo, škoda nebyla způsobena ani tzv. vyšší mocí.
Podle § 813 obč. zák. v tehdy platném znění přešel nárok na náhradu škody
pojištěného proti druhé žalované tzv. zákonnou cessí na žalobkyni. Rozsah
náhrady škody soud prvního stupně snížil, když shledal spoluzavinění
poškozeného ve smyslu ust. § 441 obč. zák.
K odvolání žalobkyně a druhé žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26.
10. 2005, č. j. 12 Co 258/2005-148, rozsudek soudu prvního stupně ve
vyhovujícím výroku o věci samé potvrdil, v zamítavém výroku ve vztahu k druhé
žalované jej změnil tak, že druhá žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku
16.094,- Kč s 2 % úroky z prodlení ode dne 16. 8. 2003 do zaplacení, a rozhodl
o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Ohledně vzniku škody, jejího
rozsahu a splnění předpokladů občanskoprávní odpovědnosti druhé žalované se
ztotožnil se skutkovými zjištěními i právními závěry soudu prvního stupně.
Dovodil, že druhá žalovaná porušila povinnost dle ust. § 687 odst. 1 obč. zák.
rovněž tím, že neměla vybudován řádný systém minimalizace škodných událostí,
což je patrno ze skutkového zjištění, že úniku vody bylo zabráněno přes snahy
nájemců domu až jednu a půl hodinu po havárii. Neshledal však podmínky pro
aplikaci ust. § 441 obč. zák.
Proti tomuto rozsudku podala druhá žalovaná dovolání, jehož přípustnost
dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. a) a písm. c) o. s. ř. Otázku zásadního
právního významu spatřuje v posouzení, zda vzniká odpovědnost pronajímatele za
škodu, jestliže ke škodě došlo v důsledku náhlé a nepředvídatelné události,
kterou nebylo možné ani při nejlepší péči a vynaložení veškerého úsilí
předpokládat a zabránit jí. Namítá, že v jejím případě chybí předpoklad
zavinění. Nejednalo se v pravém smyslu o závadu, ale o vis maior. Dovolatelka
rovněž nesouhlasí s tím, že nezajistila informovanost nájemníků o dostupnosti
havarijní služby, když bylo prokázáno, že informace o havarijní službě byly v
domě vyvěšeny a sama skutečnost, že se nájemníci na zde uvedená telefonní čísla
nemohli dovolat, jí nelze klást za vinu. Namítá, že ke škodě došlo i
spoluzaviněním poškozeného, který nejdražší věci skladoval na podlaze a ačkoliv
byl telefonicky upozorněn, že k havárii došlo, vrátil se do bytu až druhý den.
Dále namítá, že odvolací soud při výši celkové škody vyšel pouze z listinných
důkazů a nepřihlédl k tomu, že ona sama si nemohla rozsah a výši škody ověřit,
když poškozený ji o události informoval až s dlouhým časovým odstupem.
Navrhuje, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil, a věc vrátil
soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že
dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu
ust. § 241 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje
ustanovení § 237 o. s. ř.
Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku
odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno
rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci
samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním
názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž
bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není
přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že
napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1
přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o
peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč;
k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V dané věci druhá žalovaná napadá dovoláním měnící výrok rozsudku odvolacího
soudu, jímž jí byla uložena povinnost zaplatit částku 16.094,- Kč s
příslušenstvím. Protože dovolání v tomto rozsahu směřuje proti výroku rozsudku
o věci samé, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,-
Kč, je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením § 237 odst. 2 písm. a) o. s.
ř.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku je podle ustanovení § 237 odst. 1
písm. c) o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné
otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění
přípustnost dovolání nezakládají – srov. ust. § 241a odst. 3 o. s. ř.) a
současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Rozhodnutí
odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li
právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo
která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-
li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Otázku zásadního významu dovolatelka spatřuje v posouzení, zda pronajímatel
nájemci odpovídá za škodu, která vznikla bez jeho zavinění a bez porušení
právní povinnosti.
V projednávané věci je nesporné, že došlo k závadě na vodovodním potrubí, v
jejímž důsledku byl zatopen byt užívaný pojištěným nájemcem, umístěném v
bytovém domě, k němuž vykonává právo hospodaření druhá žalovaná, která byty
pronajímá a vykonává prakticky všechna vlastnická práva a povinnosti k této
nemovitosti a rovněž nese za výkon těchto práv a povinností právní odpovědnost.
Podle § 687 odst. 1 obč. zák. je pronajímatel povinen předat nájemci byt ve
stavu způsobilém k řádnému užívání a zajistit nájemci plný a nerušený výkon
práv spojených s užíváním bytu.
Toto zákonné ustanovení ukládá pronajímateli povinnost zajistit nájemci plný a
nerušený výkon práv spojených s užíváním bytu s tím, že se jedná o nastolení a
udržování určitého (právním řádem požadovaného) objektivního stavu, jehož
narušení (tedy porušení právní povinnosti) představuje jeden z objektivních
předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu podle § 420 obč. zák. (porušení právní
povinnosti, vznik škody, existence příčinné souvislosti mezi porušením právní
povinnosti a vznikem škody). Subjektivním předpokladem odpovědnosti je pak
zavinění, jež se podle přítomnosti rozumového a volního prvku rozlišuje na
jednání úmyslné a jednání z nedbalosti.
Odvolací soud správně vycházel z názoru, že pro vznik odpovědnosti za škodu
podle § 420 obč. zák. postačí zavinění ve formě nevědomé nedbalosti, jež je
zákonem presumována, a je tak na škůdci, aby se z odpovědnosti vyvinil.
Odpovědnost za škodu podle § 420 odst. 1 obč. zák. samozřejmě nevzniká, je-li
škoda způsobena tzv. vyšší mocí (vis maior), tj. takovou kvalifikovanou
náhodou, kterou není možné za daných podmínek ani při vynaložení veškerého
úsilí nikým odvrátit vzhledem k její mimořádnosti a nepředvídatelnosti. V
řízení však nebylo prokázáno, že by škoda byla způsobena v důsledku
neodvratitelné události, jak tvrdí dovolatelka. Škoda vznikla v důsledku závady
mající původ v samotné podstatě věci a nemohla být z objektivního hlediska
neodvratitelná.
Jestliže dovolatelka namítá, že uvedenou právní povinnost zaviněně neporušila,
jde o otázku zjištění skutkového stavu a z něj vyvozených skutkových závěrů, a
tedy o skutečnosti, které nezakládají přípustnost podle § 237 odst. 1 písm. c)
o. s. ř. Stejný závěr platí i o námitce dovolatelky týkající se výše zjištěné
škody, zejména v souvislosti s tím, že si nemohla rozsah a výši škody sama
ověřit a o události byla informována až v době, kdy poškozené věci byly
zlikvidovány.
Lze tedy uzavřít, že není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí
odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam. Směřuje tak proti
rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání jako
nepřípustné odmítl podle ust. § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5,
věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť druhá žalovaná nemá s
ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu jeho nákladů právo a ostatním
účastníkům v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. ledna 2007
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu