U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci
žalobkyně J. B., zastoupené Mgr. Hynkem Navrátilem, advokátem se sídlem Na
Florenci 1, Praha 1, proti žalovanému Na Kozačce 12, družstvo, IČ 48032786, se
sídlem Sázavská 914/8, Praha 2, zastoupenému Mgr. Davidem Novákem, advokátem se
sídlem Ladova 1, Praha 2, o 65.751 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního
soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 85/2009, o dovolání žalobkyně a žalovaného
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2015, č. j. 17 Co
106/2015-266, takto:
I. Dovolání žalobkyně i žalovaného se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 6. 11. 2014, č. j. 14 C 85/2009-226,
zamítl žalobu na zaplacení 65.751 Kč s příslušenstvím a žalobkyni uložil
povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení žalovanému částku 59.121 Kč a
státu částku 3.750 Kč.
K odvolání obou účastníků Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 9. 2015, č.
j. 17 Co 106/2015-266, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé a ve
výroku o náhradě nákladů řízení státu potvrdil a ve výroku o náhradě nákladů
řízení ve vztahu mezi účastníky jej změnil jen tak, že přiznaná výše náhrady
nákladů řízení činí 31.157 Kč, jinak jej v tomto výroku potvrdil a rozhodl o
náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení podal žalovaný
dovolání, v němž namítá, že odvolací soud mu nepřiznal náhradu nákladů řízení
za polovinu úkonů právní služby s odůvodněním, že nebyly účelně vykonány a
náhradu nákladů krátil o polovinu podle § 150 o. s. ř., a to i přesto, že
žalovaný byl ve sporu plně úspěšný, chtěl se se žalobkyní smírně dohodnout,
naopak žalobkyně ve vztahu k němu byla konfliktní. Uvedl, že soudu prvního
stupně i odvolacímu soudu předložil detailní vyčíslení svých nákladů, a navrhl,
aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí ve výroku o nákladech řízení změnil tak,
že uloží žalobkyni povinnost zaplatit mu na náhradě nákladů řízení částku
101.421 Kč.
Žalobkyně podala dovolání do všech výroků rozsudku odvolacího soudu z důvodu
nesprávného posouzení právních otázek dosud dovolacím soudem neřešených, popř.
otázek, které by měly být posouzeny dovolacím soudem jinak. Namítá, že stavební
úřad určil pronajímateli lhůtu k odstranění závad v jejím bytě a že
pronajímatel jí snížil nájemné, bylo by proto bezpředmětné, aby dodržela postup
podle § 691 obč. zák. Poukázala na některé důkazy, o které se soudy obou stupňů
při svém rozhodování opíraly, s tím že nesouhlasí s jejich interpretací, a s
poukazem na jednotlivé skutkové okolnosti dovozuje, že v době provedení oprav v
bytě byl žalovaný se stavem jejího bytu seznámen. Za skutkově zcela mylný a
těžko akceptovatelný považuje závěr odvolacího soudu, že bylo prokázáno, že
celou situaci začala řešit až v r. 2005. Nesouhlasí se závěrem odvolacího
soudu, že její celkový neúspěch ve sporu byl zapříčiněn absencí kvalifikované
výzvy a neposkytnutí lhůty k odstranění závad podle § 691 obč. zák. S poukazem
na formalistický přístup odvolacího soudu pak odkázala na judikaturu Ústavního
soudu a navrhla, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a aby byla věc
vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání vyvracel námitky žalobkyně a polemizoval s
její interpretací skutkových okolností. Uvedl, že žalobkyně neunesla důkazní
břemeno ohledně vad bránících v užívání bytu a nedodržela prekluzivní lhůtu
podle § 691 obč. zák. Navrhl, aby dovolání žalobkyně bylo zamítnuto.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti
každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 3 o. s. ř. se důvod dovolání vymezí tak, že dovolatel uvede
právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá
nesprávnost tohoto právního posouzení.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že žalobkyně uplatnila nezpůsobilý dovolací
důvod, neboť její námitky nesměřují proti řešení konkrétní právní otázky, na
níž závisí napadené rozhodnutí. Dovolatelka v podstatě zpochybňuje zjištěný
skutkový stav ohledně průběhu jednání mezi účastníky o odstranění závad v jejím
bytě po protečení vody do jejího bytu a ohledně okolností, za nichž byla
provedena oprava v jejím bytě, za níž požaduje od pronajímatele náhradu
vynaložených nákladů, a na tomto základě namítá nesprávné právní posouzení a
dovozuje splnění podmínek ustanovení § 691 obč. zák. V podstatě však namítá
nesprávnost závěru odvolacího soudu o tom, co bylo či nebylo prokázáno, a
požaduje vlastně přezkoumání zjištěného skutkového stavu dovolacím soudem.
Námitky proti zjištěnému skutkovému stavu však nezakládají přípustnost dovolání
podle § 237 o. s. ř.
Přípustné není ani dovolání žalovaného proti výroku o náhradě nákladů řízení.
Dovolatel sice přípustnost dovolání zdůvodňuje tím, že rozhodnutí odvolacího
soudu závisí na vyřešení procesněprávní otázky, která má být dovolacím soudem
posouzena jinak, avšak žádnou právní otázku ve svém dovolání nevymezil. Z
obsahu jeho dovolání vyplývá, že výrok o náhradě nákladů řízení napadl v
podstatě proto, že chce přepočítat úkony právní služby advokáta a opětovně
posoudit jejich účelnost, aniž by vznesl právní otázku požadovanou ustanovením
§ 237 o. s. ř., což je obligatorní náležitost dovolání. Odvolací soud se
podrobně zabýval výší náhrady nákladů žalovaného za jednotlivé úkony právní
pomoci, rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a s ohledem na konkrétní okolnosti
případu část nákladů řízení žalovanému podle § 150 o. s. ř. nepřiznal a toto
rozhodnutí, jež řádně a dostatečně odůvodnil, nevybočuje z dosavadní
rozhodovací praxe.
Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalobkyně i žalovaného podle §
243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta
druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. srpna 2016
JUDr.
Marta Škárová
předsedkyně senátu