25 Cdo 3003/2024-198
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobce: J. Č., zastoupený Mgr. Danou Houbovou, advokátkou se sídlem Jiráskova 398, Rokycany, proti žalovanému: J. H., zastoupený JUDr. Ing. Pavlem Cinkem, LL.M., MBA, advokátem se sídlem Veleslavínova 363/33, Plzeň, o zaplacení 105.800,03 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 34 C 5/2022, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 11. 2023, č. j. 56 Co 228/2023-129, 56 Co 229/2023, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů dovolacího řízení 3.400 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokátky Mgr. Dany Houbové.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Rozsudkem ze dne 15. 11. 2023, č. j. 56 Co 228/2023-129, 56 Co 229/2023, Krajský soud v Plzni potvrdil rozsudek ze dne 28. 6. 2023, č. j. 34 C 5/2022-85, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 1. 8. 2023, č. j. 34 C 5/2022-93, jímž Okresní soud Plzeň-město uložil žalovanému zaplatit žalobci náhradu za bolest, ztížení společenského uplatnění a náklady léčení a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu; odvolací soud rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o důvodnosti nároku na náhradu újmy na zdraví podle § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání z důvodu procesní vady, kterou spatřuje v tom, že odvolací soud rozhodl v jeho nepřítomnosti, ačkoli nebyla dodržena procesní lhůta pro přípravu na jednání. Tímto nesprávným postupem mu byla odňata možnost jednat před soudem, což zakládá zmatečnostní vadu napadeného rozhodnutí. Žalovaný navrhl, aby Nejvyšší soud toto rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení a současně aby byla odložena jeho právní moc a vykonatelnost.
Žalobce ve vyjádření k dovolání uvedl, že považuje napadené rozhodnutí za správné a dovolací námitku nedodržení procesní lhůty k přípravě na jednání za nedůvodnou. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky právního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 o. s. ř..), avšak není přípustné. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci; dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. Z citované úpravy je zřejmé, že dovolání není podle § 237 o. s. ř. přípustné, neboť dovolatel v něm uplatnil jiné dovolací důvody než ten, který je – jako jediný přípustný – uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř., a z jeho námitek nevyplývají žádné rozhodné právní otázky, na jejichž vyřešení by záviselo napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 237 o.
s. ř. Dovolání je postaveno na jediné námitce vytýkající zmatečnostní vadu řízení uvedenou v § 229 odst. 3 o. s. ř. na základě tvrzení, že účastníkovi byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Vady uvedené v ustanoveních § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti) však nejsou způsobilým dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o. s. ř.
a ani nemohou (samy o sobě) založit přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu; dovolací soud k těmto vadám může – jestliže k nim skutečně došlo – podle ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání přípustné. Takový předpoklad však v projednávané věci – jak uvedeno výše – naplněn není. Má-li účastník řízení za to, že řízení bylo zatíženo zmatečnostní vadou, má možnost podat žalobu pro zmatečnost (§ 229 o. s. ř.), která (na rozdíl od dovolání) slouží výhradně k nápravě těchto vad řízení.
Nejvyšší soud proto odmítl dovolání žalovaného jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatele na odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného rozsudku, neboť rozhodl o samotném dovolání ve lhůtě přiměřené pro rozhodnutí o návrhu na odklad právní moci a vykonatelnosti rozhodnutí. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o.
s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).