25 Cdo 3027/2023-285
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně: Hyppokratea s.r.o., se sídlem Dlouhá Louka 16, Lípa nad Orlicí, IČO 27463940, zastoupená Mgr. Jakubem Kerestešim, advokátem se sídlem Jana Babáka 2733/11, Brno, proti žalované: Allianz pojišťovna, a.s., se sídlem Ke Štvanici 656/3, Praha 8, IČO 47115971, o 119.984 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 23 C 119/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2023, č. j. 21 Co 57/2023-256, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
1. Žalobkyně je vlastníkem vozidla Volvo V70, reg. zn. 2H64218, jež bylo dne 7. 8. 2017 poškozeno při dopravní nehodě způsobené řidičkou pojištěnou pro případ odpovědnosti za škodu z provozu vozidla u žalované. Žalovaná škodní událost likvidovala jako totální škodu a vyplatila žalobkyni 105.800 Kč, přičemž hodnotu zbytků vozidla určila částkou 19.200 Kč a obvyklou cenu vozidla před poškozením stanovila na částku 125.000 Kč. Žalobkyně však vozidlo opravila za celkové náklady ve výši 225.784 Kč a požadovala uhradit rozdíl.
2. Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 16. 11. 2022, č. j. 23 C 119/2018-231, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 10.700 Kč s
příslušenstvím, co do zbytku nároku žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel přitom z nesporných tvrzení o vzniku škody při dopravní nehodě zaviněné řidičkou pojištěnou u žalované a o tom, že žalovaná likvidovala škodu jako totální a vyplatila žalobkyni částku 105.800 Kč z částky 125.000 Kč jako obvyklé ceny vozidla před poškozením. Dále bylo prokázáno, že žalobkyně vozidlo opravila za částku 225.784 Kč, náklady na opravu kalkulovala žalovaná v částce 154.493 Kč a odborný servis v téměř shodné částce 154.154 Kč. Ze znaleckého posudku byla zjištěna obvyklá cena vozidla před poškozením v rozmezí 110.000 Kč až 135.700 Kč a náklady na opravu ve výši 154.100 Kč. Po právní stránce tak soud shledal žalobu oprávněnou pouze co do částky 10.700 Kč z důvodu prokázané výměny motoru v roce 2014, jež zvýšila obvyklou hodnotu vozidla před poškozením na částku 135.700 Kč. Žalovaná postupovala správně, když škodu vyhodnotila jako totální a nepřistoupila k opravě, neboť náklady na opravu přesáhly obvyklou cenu a oprava nebyla účelná.
3. Městský soud v Praze k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 26. 4. 2023, č. j. 21 Co 57/2023-256, výrokem I potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé v napadeném rozsahu co do zamítnutí žaloby v částce 59.910 Kč s příslušenstvím, výrokem II jej změnil ve výroku o nákladech řízení mezi účastníky pouze co do částky nákladů, výrokem III potvrdil a formulačně zpřesnil výroky o nákladech řízení státu a výrokem IV rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se zcela ztotožnil se skutkovými zjištěními obvodního soudu a v zásadě i s jeho právním posouzením.
Připomenul judikaturu dovolacího soudu k otázce stanovení výše škody použitých věcí, účelnosti opravy uvedením do původního stavu i v otázce výkladu judikatury dovolacího soudu (reprezentované rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2022, sp. zn. 25 Cdo 2651/2021), podle které cena opravy motorového vozidla, která nepřevyšuje obvyklou cenu vozidla před poškozením o více než cca 30 %, zpravidla nezakládá hospodářskou nemožnost náhrady škody uvedením vozidla do předešlého stavu ve smyslu § 2951 odst. 1 věty první o.
z. Tedy vyšší náklady již znamenají opravu příliš drahou, a tudíž neefektivní. Ve výjimečných případech by bylo možno požadovat i opravu, jejíž náklady převýší o víc než 30 % obvyklou cenu vozidla před poškozením, jde-li o mimořádný případ poškozeného, např. imobilního, se speciálními potřebami, nebo speciálně upravená vozidla pro převoz tělesně postižených osob. Odvolací soud shrnul, že v projednávané věci byla obvyklá cena před poškozením 135.700 Kč, oprava vozidla vyšla žalobkyni na částku 225.784 Kč, tedy o 67 % vyšší než obvyklá cena vozidla, a nebyly tvrzeny ani prokázány žádné mimořádné okolnosti odůvodňující smysluplnost takto vynaložených nákladů.
Žalovaná tedy nepochybila, když škodu likvidovala jako totální a vyplatila žalobkyni částku odpovídající obvyklé ceně vozidla před poškozením po odečtení hodnoty zbytků.
Na úhradu nákladů na opravu uvedením do původního stavu nemá žalobkyně nárok bez ohledu na účelnost jednotlivých nákladů vynaložených na opravu, neboť sama oprava nebyla ekonomicky účelná.
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, neboť podle ní napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek, jež dosud dovolacím soudem nebyly vyřešeny, či otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Podle dovolatelky odvolací soud pochybil při řešení otázek, zda lze poškozeného při dopravní nehodě kompenzovat formou nahrazení hodnoty, kterou je nutné vynaložit, aby došlo k uvedení do předešlého stavu i v případě, že výše této hodnoty (účelně vynaložených nákladů na opravu vozidla) převyšuje obvyklou hodnotu vozidla v době vzniku škody, a v jaké výši lze hodnotu, kterou je nutné vynaložit, aby došlo k uvedení do předešlého stavu, považovat za přiměřenou za předpokladu, že výše této hodnoty (účelně vynaložených nákladů na opravu vozidla) převyšuje obvyklou hodnotu vozidla v době vzniku škody. Dále dovolatelka tvrdí zásah do svých ústavou zaručených základních práv a svobod. V dovolání konkrétně uvádí, že podle rozsudku dovolacího soudu vydaného pod sp. zn. 25 Cdo 2651/2021 lze poškozeného kompenzovat formou uvedení do předešlého stavu i v případě, že cena opravy vozidla přesáhla obvyklou hodnotu vozidla v době dopravní nehody, a to až do výše o 30 % převyšující obvyklou hodnotu vozidla. Odvolacímu soudu vytkla, že se dostatečně nevypořádal s jejími odvolacími námitkami. Ve smyslu judikatury dovolacího soudu je třeba podle jejího názoru poškozenému uhradit náklady opravy i v případě, že cena opravy předmětného vozidla přesáhla jeho obvyklou hodnotu v době vzniku škody, a to v částce, která odpovídá přirážce ve výši 30 % nad rámec obvyklé hodnoty vozidla. Navrhla proto, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil se závazným právním názorem k dalšímu řízení.
5. Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že v průběhu celého řízení setrvala na názoru, že ve věci šlo o totální škodu, oprava nebyla ekonomicky účelná a žalobkyně mylně interpretuje judikaturu dovolacího soudu, která účelnost nákladů na opravu limituje právě přirážkou do max. 30 % nad obvyklou cenu věci před poškozením a specifickými okolnostmi. Názor dovolatelky by vedl k absurdní možnosti poškozeného v případě totální škody požadovat bezdůvodné navýšení o 30 % obvyklé časové hodnoty věci. Navrhla proto, aby dovolací soud dovolání odmítl a přiznal žalované náhradu nákladů dovolacího řízení.
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno v zákonné lhůtě oprávněnou osobou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 odst. 1 a 4 o. s. ř., není však přípustné.
7. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění, jejichž správnost nepodléhá dovolacímu přezkumu (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), že obvyklá cena vozidla před nehodou činila částku 135.700 Kč, žalovaná kalkulovala opravu vozidla ve výši 154.493 Kč a žalobkyně za opravu vozidla zaplatila 225.784 Kč, tedy částku o 67 % vyšší, než byla hodnota vozidla před poškozením. Jelikož náklady na opravu věci převyšovaly hodnotu obvyklé ceny vozidla před poškozením, nebyla oprava ekonomicky účelná a efektivní a jednalo se o totální škodu.
8. Dovolatelka zastává názor, že i v případě poškození vozidla, u nějž předpokládaná cena opravy převýší obvyklou hodnotu vozidla před poškozením o více než 30 %, má poškozený právo na tuto 30% přirážku (jestliže cena opravy předmětného vozidla přesáhla jeho obvyklou hodnotu v době vzniku škody, měla být dovolatelce ve smyslu výše uvedené judikatury dovolacího soudu žalovanou vyplacena částka, která odpovídá přirážce ve výši 30 % nad rámec obvyklé hodnoty vozidla).
9. Jde však o nesprávný výklad vycházející pouze z právní věty rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2022, sp. zn. 25 Cdo 2651/2021, publikovaného pod č. 28/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, bez zohlednění celého textu uvedeného rozsudku, v němž zároveň soud také konstatoval, že podtrhuje-li nová česká právní úprava význam uvedení věci v předešlý stav, jde sice o jednoznačný princip směřující k dosažení spravedlivé náhrady za poškození věci, nemůže však jít o bezbřehou kompenzaci, protože smyslem je účelné nahrazení nebo obnovení funkce poškozené věci. Přitom je zajisté nutno zabývat se otázkou účelnosti nákladů, nutných k uvedení poškozené věci (z pohledu funkčnosti) do předešlého stavu. Nadále tedy uplatnění principu neobohacení se poškozeného škodní událostí (jenž je stále platný) znamená nutnost hodnocení, zda poškozený pro odstranění škody na věci, nutné k obnovení její funkčnosti, vynaložil skutečně pouze takové účelné náklady, bez kterých by nebylo možné uvedení věci v původní stav tak, aby mohla znovu plnit původní funkci.
10. Otázka výše škody na věci (vozidle), jde-li o poškození natolik rozsáhlé, že cena opravy přesahuje hodnotu věci před poškozením (tzv. totální škoda), byla již dovolacím soudem obecně vyřešena a judikatura k této otázce je ustálena v názoru, že není-li uvedení do předešlého stavu možné, pak skutečnou škodu představuje částka nutná k pořízení jiné věci srovnatelné s věcí ve stavu před poškozením. Stanoví-li § 2951 odst. 1 o. z., že zákonem preferovaná varianta náhrady škody uvedením do předešlého stavu se uplatní tehdy, je-li možná, má tím bezpochyby na mysli nejen možnost faktickou (oprava vozu je – bez ohledu na výši nákladů – technicky a konstrukčně proveditelná), právní (uvedení do předešlého stavu nebrání překážka daná normativním právním aktem), ale též možnost hospodářskou, tj. splnění podmínky smysluplnosti opravy věci při současném přihlédnutí k poměrům poškozeného a jeho zájmu na zachování neporušitelnosti vlastnictví konkrétní věci. Zcela obecně lze považovat za přípustné zhruba 30% překročení celkové obvyklé ceny poškozené věci, neboť více jak o třetinu vyšší náklady na opravu věci oproti její obecné ceně před poškozením již zpravidla představují neúměrně vysoké náklady a znamenají příliš nákladnou a v důsledku toho i ekonomicky neefektivní opravu věci. Lze proto uzavřít, že cena opravy vyčíslená nad třetinové převýšení obvyklé ceny věci před poškozením představuje zpravidla překážku pro náhradu škody uvedením do předešlého stavu, tzv. hospodářskou nemožnost tohoto způsobu plnění ve smyslu § 2951 odst. 1 věty první o. z.
11. Ve věci sp. zn. 25 Cdo 2651/2021 dovolací soud dospěl k závěru, že vyčíslené náklady nutné na opravu vozidla dovolatelky převyšují obvyklou cenu vozidla v době poškození dokonce čtyřnásobně, proto není takový způsob náhrady škody uvedením do předešlého stavu přijatelný. Výjimku ze shora popsaného pravidla zhruba 30% zvýšení nákladů by mohly zakládat mimořádné okolností konkrétního případu, které by měly být brány na zřetel při posuzování ekonomické smysluplnosti nákladů nutných k vynaložení na opravu věci, tedy například poškození vozidla speciálně vyrobeného pro řidiče imobilního či jinak pohybově handicapovaného, poškození bezbariérového vozidla upraveného pro převoz tělesně postižené osoby apod. Takové mimořádné okolnosti na straně dovolatelky shledány nebyly. Nelze za ně považovat fakt, že na svém voze nadmíru lpěla, a byla zvyklá jej používat jako výhradní dopravní prostředek.
12. V projednávané věci jde o stejný případ hospodářské nemožnosti plnění, když na straně dovolatelky nebyly dány mimořádné okolnosti odůvodňující ekonomickou smysluplnost vynaložení nákladů na opravu převyšující obvyklou cenu vozidla před poškozením o více než dvě třetiny.
13. Rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu v obou dovolatelkou vymezených otázkách. Pouhý nesouhlas s hodnocením neúčelnosti nákladů vynaložených na opravu vozidla dovolatelky nezpůsobuje nesrozumitelnost či nedostatek odůvodnění rozsudku odvolacího soudu.
14. Jelikož dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř.
15. O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl Nejvyšší soud podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1, § 93 odst. 3 věty první a § 146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které vznikly žalované, a to v souvislosti s podáním jejího vyjádření k dovolání. Za situace, kdy žalovaná, která nebyla zastoupena advokátem, nedoložila výši svých hotových výdajů, jedná se o náhradu v paušální výši stanovenou na částku 300 Kč, a to podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí (exekuce).
V Brně dne 6. 3. 2025
JUDr. Robert Waltr předseda senátu