25 Cdo 3045/2000
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce MVDr. T. P. proti žalovanému V. Š., o 14.030,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 6 C 538/97, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. května 2000 č. j. 12 Co 172/98-68, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1996 do 10. 1. 1997 žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 3. 5. 2000 č. j. 12 Co 172/98-68 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že zamítl žalobu i ohledně částky 14.030,- Kč s 18% úrokem z prodlení od 11. 1. 1997 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Žalobce v dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 239 odst. 1 o.s.ř., vytýká rozsudku odvolacího soudu, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241 odst. 3 písm. c/, d/ o.s.ř.). Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) vzhledem k ustanovení bodu 17. hlavy I části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání projednal a rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále jen o.s.ř.), a po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., a po přezkoumání věci ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 o.s.ř. dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v tomto ustanovení pod písm. a/ až g/.
Dovolání je dále přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§ 238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§ 238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.). Podle § 238 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. není dovolání podle odstavce 1 tohoto ustanovení přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč.
V dané věci žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé ohledně částky 14.030,- Kč s příslušenstvím. Protože dovolání směřuje proti výroku rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 20.000,- Kč, přičemž k "příslušenství" uplatněného nároku se nepřihlíží, ledaže by samostatně (tj. bez současného uplatnění nároku samotného) tvořilo předmět řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 1. 1998 sp. zn. 2 Cdon 322/97 publikované pod č. 62 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998), je přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu vyloučena ustanovením § 238 odst. 2 písm. a/ o.s.ř.
Zbývalo posoudit otázku přípustnosti dovolání z hlediska ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř., tedy zda v řízení došlo k vadám uvedeným v tomto ustanovení, neboť omezení uvedené v § 238 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. zde neplatí. Dovolatel netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad uvedených v § 237 odst. 1 o.s.ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Nejvyšší soud proto, aniž by se mohl zabývat věcí z hlediska uplatněných dovolacích důvodů, dovolání žalobce odmítl podle § 243b odst. 4 věty první a § 218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá žalobce právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 8. února 2001
JUDr. Olga P u š k i n o v á, v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Romana Říčková