25 Cdo 3057/2007

25 Cdo 3057/2007

25 Cdo 3501/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra

Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci

žalobce B. V., zastoupeného advokátem, proti žalované České republice –

Ministerstvu zdravotnictví, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu

2 pod sp. zn. 20 C 15/98, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v

Praze ze dne 22. září 2004, č. j. 35 Co 392/2004-111, a usnesení Městského

soudu v Praze ze dne 15. května 2006, č. j. 35 Co 188/2006-173, takto:

I. Řízení o dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. září

2004, č. j. 35 Co 392/2004-111, se zastavuje.

II. Dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. května 2006, č.

j. 35 Co 188/2006-173, se odmítá.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. 9. 2004, č. j. 35 Co 392/2004-111, k

odvolání žalobce potvrdil usnesení ze dne 18. 8. 2004, č. j. 20 C 15/98-105,

jímž Obvodní soud pro Prahu 2 podle § 104 odst. 1 o.s.ř. zastavil řízení o

návrhu žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů, a to s odůvodněním, že

taková žádost již byla pravomocně zamítnuta usnesením Obvodního soudu pro Prahu

2 ze dne 17. 1. 2003, č. j. 20 C 15/98-73, ve spojení s usnesením Městského

soudu v Praze ze dne 31. 3. 2003, č. j. 64 Co 102/2003-84, a žalobce v další

žádosti žádné nové skutečnosti neuvádí, takže se jedná o věc pravomocně

rozhodnutou ve smyslu analogického použití § 159a odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §

167 odst. 2 o.s.ř.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž požádal o

ustanovení advokáta pro dovolací řízení. Poté, co Městský soud v Praze

usnesením ze dne 19. 4. 2005, č. j. 35 Co 157/2005-135, k odvolání žalobce

potvrdil usnesení ze dne 10. 3. 2005, č. j. 20 C 15/98-131, jímž Obvodní soud

pro Prahu 2 podle § 104 odst. 1 o.s.ř. zastavil řízení o návrhu na ustanovení

zástupce pro dovolací řízení (s odkazem na § 159a odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §

167 odst. 2 o.s.ř.), byl žalobce usnesením obvodního soudu ze dne 4. 8. 2005,

č. j. 20 C 15/98-157, vyzván, aby si pro podání dovolání proti usnesení

Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2004, č. j. 35 Co 392/2004-111, zvolil

zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání s tím, že

nebude-li ve lhůtě 14 dní ode dne doručení této výzvy předložena soudu plná moc

zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení

zastaví.

Na tuto výzvu reagoval žalobce další žádostí o ustanovení zástupce. Městský

soud v Praze usnesením ze dne 15. 5. 2006, č. j. 35 Co 188/2006-173, k odvolání

žalobce potvrdil usnesení ze dne 24. 8. 2005, č. j. 20 C 15/98-159, jímž

Obvodní soud pro Prahu 2 podle § 104 odst. 1 o.s.ř. zastavil řízení o návrhu na

ustanovení zástupce s odůvodněním, že jde stále o totožný návrh, v němž žalobce

neuvádí žádné nové skutečnosti, takže se jedná o věc pravomocně rozhodnutou ve

smyslu analogického použití § 159a odst. 5 o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2

o.s.ř.

Proti posledně citovanému usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v

němž namítá, že překážku věci pravomocně rozsouzené, tedy důvod pro postup

podle § 104 odst. 1 o.s.ř., nelze v daném případě dovodit, neboť jeho čtvrtá

žádost o ustanovení advokáta se týkala dovolacího řízení, zatímco předchozí tři

žádosti řízení nalézacího. Navrhuje, aby byla usnesení soudů obou stupňů

zrušena a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) dospěl k závěru, že v řízení o

dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2004, č. j. 35 Co

392/2004-111, nejsou splněny podmínky dovolacího řízení. Postupoval přitom

podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném

před 1. 7. 2009 – srov. bod 12, čl. II zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění

zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a

další související zákony) vzhledem k datu vydání napadených rozhodnutí.

Podle § 241 odst. 1 věty první o.s.ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být

dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle § 241 odst. 2 o.s.ř. odstavec

1 neplatí, a) je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání, b)

je-li dovolatelem právnická osoba, stát, obec nebo vyšší územně samosprávný

celek, jedná-li za ně osoba uvedená v § 21, 21a, anebo v § 21b, která má

právnické vzdělání. Podle odst. 4 dovolání musí být sepsáno, s výjimkou případu

uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem, notářem nebo osobou uvedenou v §

21, 21a, 21b, anebo v § 26a odst. 3, která má právnické vzdělání.

Pro podání dovolání, které je mimořádným opravným prostředkem, zákon stanoví

požadavek, aby účastník řízení, který podává dovolání, měl buď sám právnické

vzdělání, nebo aby byl zastoupen osobou, která je podle zákona povolána

poskytovat právní pomoc. Ustanovení § 241 o.s.ř. představuje zvláštní podmínku

dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejího splnění

nelze o dovolání rozhodnout.

V posuzované věci žalobce podal dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze

ze dne 22. 9. 2004, č. j. 35 Co 392/2004-111, aniž byl při tomto úkonu

zastoupen advokátem, a nebylo prokázáno (ani tvrzeno), že by sám měl právnické

vzdělání. Poté, co Městský soud v Praze usnesením ze dne 19. 4. 2005, č. j. 35

Co 157/2005-135, k odvolání žalobce potvrdil usnesení ze dne 10. 3. 2005, č. j.

20 C 15/98-131, jímž Obvodní soud pro Prahu 2 podle § 104 odst. 1 o.s.ř.

zastavil řízení ohledně návrhu na ustanovení zástupce pro dovolací řízení, byl

žalobce znovu vyzván (stejnopis usnesení mu byl doručen dne 19. 8. 2005), aby

si pro podání dovolání zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím

podal řádné dovolání s tím, že nebude-li ve lhůtě 14 dní ode dne doručení této

výzvy předložena soudu plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání,

Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Žalobce na tuto výzvu reagoval

opakovanou žádostí o ustanovení advokáta zástupcem pro dovolací řízení, sám si

ovšem zástupce nezvolil, a tedy nedostatek povinného zastoupení do současné

doby (soudem stanovená lhůta uplynula dne 2. 9. 2005) neodstranil, ačkoliv byl

poučen o povinném zastoupení v dovolacím řízení i o procesních důsledcích

nesplnění této podmínky. Nejvyšší soud proto řízení o dovolání proti usnesení

Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2004, č. j. 35 Co 392/2004-111, podle §

243c odst. 1 a § 104 odst. 2 věty třetí o.s.ř. zastavil.

Vzhledem k tomu, že dovolatel zpochybňuje rovněž správnost usnesení týkajícího

se jeho žádosti o zastoupení v dovolacím řízení, je namístě uvést, že usnesení

Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2004, č. j. 35 Co 392/2004-111, je věcně

správné a že i za splnění podmínky povinného zastoupení v dovolacím řízení by

žalobce s dovoláním proti němu neuspěl.

Podle § 103 o.s.ř. kdykoliv za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny

podmínky, za nichž může jednat ve věci (podmínky řízení). Zjistí-li soud takový

nedostatek řízení, který je neodstranitelný, řízení zastaví (§ 104 odst. 1 věta

první o.s.ř.).

V daném případě bylo o obsahově shodné žádosti žalobce o ustanovení zástupce

pro řízení o náhradu škody již pravomocně rozhodnuto usnesením Obvodního soudu

pro Prahu 2 ze dne 17. 1. 2003, č. j. 20 C 15/98-73, ve spojení s usnesením

Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2003, č. j. 64 Co 102/2003-84. Další

žádostí ze dne 6. 8. 2004 nebyly uplatněny žádné okolnosti, jež by bylo možno

hodnotit jako nové ve srovnání s těmi, s nimiž se vypořádaly soudy obou stupňů

v uvedených usneseních. Výroky těchto pravomocných usnesení jsou závazné jak

pro soud, tak i pro účastníky řízení, a v tomto smyslu a rozsahu zakládají také

překážku věci pravomocně rozhodnuté (§ 167 odst. 1 a § 159a odst. 5 o.s.ř.).

Není tak splněna jedna ze základních podmínek řízení, totiž aby o stejném

návrhu nebylo již pravomocně rozhodnuto, přičemž nedostatek této podmínky je

neodstranitelný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 7. 1999, sp. zn.

2 Cdon 768/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2000, pod

č. 6, nebo usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 7. 1994, sp. zn. Nco

123/94, uveřejněné v Bulletinu Vrchního soudu č. 3, ročník 1994, pod č. 18).

Za této situace je pak zřejmé, že dovolání proti usnesení Městského soudu v

Praze ze dne 15. 5. 2006, č. j. 35 Co 188/2006-173, podané včas, účastníkem

řízení, zastoupeným advokátem (§ 241 odst. 1 o.s.ř.), byť je přípustné podle §

239 odst. 2 písm. a) o.s.ř., je dovoláním zjevně bezdůvodným ve smyslu § 243b

odst. 1 o.s.ř., neboť bylo-li již o předchozím dovolání rozhodnuto, je řešení

otázky zastoupení v takovém dovolacím řízení bezpředmětné.

Dovolací soud nerozhodoval o nákladech dovolacího řízení, neboť tímto

rozhodnutím se řízení nekončí a o všech dosavadních i dalších nákladech řízení

bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. srpna 2009

JUDr. Petr Vojtek, v. r.

předseda senátu