25 Cdo 3092/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci
žalobkyně Ing. T. K., zastoupené advokátkou, proti žalované B B D. s.r.o., o
náhrady škody, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 8 C
141/1996, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne
3. ledna 2007, č. j. 42 Co 495/2006-344, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 21. 12. 2000, č. j. 8 C
141/96-113, jímž byla zamítnuta žaloba, byl usnesením Krajského soudu v Ostravě
ze dne 5. 4. 2001, č. j. 42 Co 243/2001-133, pro vady řízení zrušen a věc byla
vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení; následný rozsudek Okresního
soudu ve Frýdku-Místku ze dne 30. 8. 2001, č. j. 8 C 141/96-152, jímž byla
žaloba opět zamítnuta, byl usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 4.
2002, č. j. 42 Co 147/2002-183, pro vady řízení znovu zrušen a věc byla vrácena
tomuto soudu k dalšímu řízení.
Okresní soud ve Frýdku-Místku poté rozsudkem ze dne 21. 4. 2006, č. j. 8 C
141/1996-299, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 225,- Kč s
příslušenstvím, ohledně částky 447.872,30 Kč s příslušenstvím a zbytku
příslušenství z částky 225,- Kč žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů
řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Dovodil odpovědnost žalované
podle § 421a obč. zák. za poškození zdraví žalobkyně (poranění dolního rtu) při
stomatologickém zákroku provedeném zaměstnancem žalované dne 9. 1. 1995 a
uložil jí na bolestném uhradit žalobkyni 225,- Kč; jelikož k žádnému jinému
poškození zdraví žalobkyně v důsledku provedených stomatologických zákroků při
použití lékařských nástrojů nedošlo, není nárok na náhradu ostatních
uplatněných nároků na náhradu škody na zdraví a majetku důvodný.
K odvolání obou účastníků Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 3. 1. 2007,
č. j. 42 Co 495/2006-344, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o
věci samé změnil tak, že v tomto rozsahu žalobu zamítl, jinak jej potvrdil a
rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi
účastníky a vůči státu. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a
ztotožnil se i s jeho závěrem, že předpoklady odpovědnosti žalované za škodu v
rozsahu zamítavé části napadeného rozsudku nejsou dány; na rozdíl od něj
neshledal důvodným ani nárok na náhradu za bolest ve výši 225,- Kč, neboť
žalobkyně neprokázala příčinnou souvislost mezi provedením stomatologického
zákroku zaměstnancem žalované dne 9. 1. 1995 a ragádou jejího dolního rtu.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z
ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a c) o.s.ř. a uplatňuje výslovně dovolací
důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. (rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení věci) a také dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a)
o.s.ř., u něhož namítá, že odvolací soud se nijak nevypořádal s jejím tvrzením,
že soud prvního stupně nevyslechl navržené svědky, a s námitkou, že soud
prvního stupně porušil její procesní práva tím, že při jednom jednání byla
vykázána ze soudní síně, to však nebylo odročeno, takže neměla možnost účastnit
se výslechu svědků. Žalobkyně dále nesouhlasí s provedeným znaleckým posudkem a
tvrdí, že znalec postupoval nedůsledně a neodborně, že nikdy neudělila souhlas
s provedením stomatologického zákroku a že při návštěvě u žalované požadovala
pouze očistění dolních zubů. Navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek
zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě
uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníkem
řízení, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není
tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Podle ustanovení § 243c odst. 2
o.s.ř., ve znění účinném od 23. 1. 2009 (část první, čl. II, bod 12, část věty
za středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony),
obsahuje odůvodnění pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání
nepřípustné.
Žalobkyně napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu
prvního stupně ohledně částky 225,- Kč s příslušenstvím změněn a ohledně částky
447.872,30 Kč s příslušenstvím a zbytku příslušenství z částky 225,- Kč
potvrzen a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Vzhledem
k tomu, že předmětem řízení byl nárok na dělitelné plnění, došlo rozsudkem
soudu prvního stupně, který žalobě zčásti vyhověl a zčásti ji zamítl, k tzv.
rozštěpení uplatněného nároku; přípustnost dovolání je proto třeba posuzovat
vůči jednotlivým výrokům rozsudku odvolacího soudu samostatně. Pak je ovšem
zřejmé, že dovoláním dotčených výrokem, kterým byl změněn rozsudek soudu
prvního stupně tak, že ohledně částky 225,- Kč s příslušenstvím byla žaloba
zamítnuta, nebylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 20.000,- Kč, a
přípustnost dovolání je proto vyloučena ustanovením § 237 odst. 2 písm. a)
o.s.ř., aniž by na použití tohoto ustanovení měla vliv okolnost, že součet výše
plnění z obou částí nároku přesahuje částku 20.000,- Kč. K příslušenství
uplatněného nároku se nepřihlíží, ledaže by samostatně (tj. bez současného
uplatnění nároku samotného) tvořilo předmět řízení (srov. usnesení Nejvyššího
soudu ČR ze dne 7. 1. 1998, sp. zn. 2 Cdon 322/97, publikované pod č. 62 ve
Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998).
Ani ve zbývajícím rozsahu, tj. v potvrzující meritorní části napadeného
rozsudku odvolacího soudu, neshledal dovolací soud dovolání přípustným. Z
obsahu dovolání vyplývá, že dovolatelka, ač sama formálně uvádí dovolací důvod
podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. (ten je zde jediným způsobilým dovolacím
důvodem), zpochybňuje skutkový závěr odvolacího soudu, že nebyla prokázána
příčinná souvislost mezi provedením stomatologických zákroků zaměstnancem
žalované a ragádou jejího dolního rtu, nesouhlasí též se závěry znaleckého
posudku a tvrdí, že nikdy neudělila souhlas s provedením stomatologického
zákroku. Nejde tedy z její strany o požadavek přezkumu závěru právního, tím
méně pak mohou její námitky postihovat právní otázku zásadního významu, jak
vyžaduje k založení přípustnosti dovolání proti potvrzujícímu rozsudku
odvolacího soudu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o.s.ř. Rovněž
dovolatelkou uplatněný dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm a) o.s.ř.,
kterým odvolacímu soudu vytýká vady řízení (že se nevypořádal s jejím tvrzením,
že soud prvního stupně nevyslechl navržené svědky a porušil její procesní práva
tím, že při jednom jednání byla vykázána ze soudní síně a nemohla se tak
účastnit výslechu svědků), je proto důvodem nezpůsobilým; k námitkám v něm
uplatněným Nejvyšší soud při zkoumání přípustnosti dovolání přihlédnout nemůže
(srov. § 242 odst. 3 věty druhé o.s.ř.).
Konečně ani proti výrokům o nákladech řízení zákon dovolání nepřipouští (§ 238,
§ 238a a 239 o.s.ř. - srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002,
sp. zn. 29 Odo 874/2001, publikované pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek, ročník 2003).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího
soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší
soud ČR je proto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c)
o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty
první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. za situace, kdy
žalobkyně neměla v dovolacím řízení úspěch, avšak žalované žádné náklady
dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. března 2009
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu