25 Cdo 3095/2005
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně
JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Jana Eliáše, Ph. D., v
právní věci žalobců a) J. F. a b) B. F., obou zastoupených advokátem, proti
žalované S., a. s., zastoupené advokátem, o 30.000,- Kč s příslušenstvím,
vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 8 C 76/98, o dovolání žalované
proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. srpna 2005, č. j. 24 Co
9/2005, 24 Co 10/2005-297, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení
částku 3.952,50 Kč k rukám advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poté, co byl usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2003, č. j. 24 Co
430/2003-132, zrušen rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 4. 2. 2003, č.
j. 8 C 76/98-97, jímž byla žaloba na náhradu škody způsobené na domě žalobců
zamítnuta, a věc byla soudu prvního stupně vrácena k dalšímu řízení s tím, že
pokud je žalovaná společnost (dále jen „žalovaná“) právním nástupcem
společnosti I.-S., a. s., která v době poškození domu žalobců byla
provozovatelem lomu, je třeba věc posoudit podle § 432 obč. zák., podle nějž za
škodu způsobenou odstřelem objektivně odpovídá provozovatel lomu, Okresní soud
v Kladně rozsudkem ze dne 19. 10. 2004, č. j. 8 C 76/98-170, ve spojení s
usnesením ze dne 26. 11. 2004, 8 C 76/98-176, uložil žalované povinnost
zaplatit žalobcům částku 21.700,- Kč s 21 % úrokem od 12. 7. 1996 do
zaplacení, co do částky 8.300,- Kč s 21 % úrokem od 12. 7. 1996 do zaplacení
řízení zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení a o odměně právního zástupce
žalobců. Vyšel ze zjištění, že Vojenské stavby, a. s., na základě smlouvy s
právním předchůdcem žalované provedly dne 11. 7. 1996 v lomu V. 102 clonový
odstřel. Ačkoli byl odstřel proveden v souladu s předpisy a na základě řádného
povolení Obvodního báňského úřadu v K., otřesy po odstřelu byly tak silné, že
došlo k poškození budovy, jejímiž vlastníky jsou žalobci, a to k porušení zdí a
stropů ve všech místnostech a k poškození střešní krytiny. Znaleckým posudkem
byla vzniklá škoda ohodnocena na celkovou částku 21.700,- Kč (oprava omítek v
částce 12.500,- Kč, oprava podlahy v částce 1.200,- Kč a oprava sklobetonů v
částce 3.000,- Kč) a žalobci vzali žalobu co do částky 8.300,- Kč s
příslušenstvím zpět. Soud posoudil uplatněný nárok podle § 432 obč. zák. a
vzhledem k tomu, že provozovatelem lomu V. byl v rozhodné době právní
předchůdce žalované, přičemž provozování lomu je zvlášť nebezpečným provozem,
soud dovodil, že ačkoli samotný odstřel byl proveden V. s., a. s., na základě
smlouvy o dílo, žalovaná jako právní nástupce provozovatele lomu objektivně
odpovídá za škodu vzniklou žalobcům bez ohledu na skutečnost, že konkrétním
provedením práce byl pověřen jiný subjekt.
K odvolání žalované Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 8. 2005, č. j. 24
Co 9/2005, 10/2005-297, rozsudek soudu prvního stupně změnil jen tak, že žalobu
co do 21 % úroku z částky 21.700,- Kč od 12. 7. 1996 do 13. 10. 1998 zamítl,
jinak jej ve vyhovujícím výroku potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení
před soudy obou stupňů. I po doplnění dokazování se odvolací soud ztotožnil se
závěry soudu prvního stupně, že žalovaná je právním nástupcem společnosti
I.-S., a. s., která provozovala lom V., provoz lomu má charakter provozu
zvlášť nebezpečného ve smyslu § 432 obč. zák., neboť se jedná o činnost, při
které jsou užívány prostředky a přírodní síly, které nejsou zcela ovladatelné,
aby bylo možno vyloučit relativně vysokou pravděpodobnost rizika a vzniku
škodlivých následků. Proto provozovatel lomu odpovídá objektivně za škodu
vzniklou v příčinné souvislosti s provozem lomu, neboť má právní a faktickou
možnost svůj nebezpečný provoz ovládat. V rámci povolení báňského úřadu k
provádění trhacích prací, vydaného právnímu předchůdci žalované, byl proveden
102. clonový odstřel, po jehož provedení byly ohlášeny škody. Protože na
základě vydaného povolení byl právní předchůdce žalované oprávněn provádět
trhací práce a jemu také bylo uloženo plnit podmínky odstřelu, shledal nárok
uplatněný proti žalované důvodným. Její poukaz na rozhodnutí publikované ve
Sbírce rozhodnutí a stanovisek NS pod č. 45, roč. 1962, nepovažoval za
případný, neboť toto rozhodnutí vycházelo z odlišného ekonomického a zejména
právního prostředí a nejedná se o skutkově totožnou situaci. Protože bylo
prokázáno, že k poškození domu žalobců došlo v příčinné souvislosti se 102.
clonovým odstřelem v rámci provozu lomu, žalovaná odpovídá za tuto škodu
vzniklou žalobcům. Ostatně i v případě, že by se nejednalo o provoz zvlášť
nebezpečný ve smyslu § 432 obč. zák., odpovídala by žalovaná objektivně za
škodu způsobenou její provozní činností podle § 420a obč. zák. Při rozhodnutí o
úrocích z prodlení vzal v úvahu, že žalobci netvrdili ani neprokázali, že by
žalovanou k náhradě škody vyzvali ve smyslu § 563 obč. zák. dříve, než až v
žalobě jí doručené, takže prodlení nastalo od 14. 10. 1998.
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z
ust. § 237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. Namítá, že ve věci není pasivně
legitimována. Je sice vlastníkem několika lomů, avšak provoz lomu sestává z
řady činností, z nichž provozem zvláště nebezpečným jsou pouze trhací práce s
použitím výbušnin, které žalovaná (její právní předchůdce) nikdy neprováděla a
vždy je smluvně zjišťovala u jiných subjektů, které pro tuto činnost měly
oprávnění, v daném případě se jednalo o V. s., a. s. V době vzniku škody byla
podle zápisu v obchodním rejstříku jediným předmětem podnikání právního
předchůdce žalované výroba těženého a drceného kameniva, což není provozem
zvlášť nebezpečným ani příčinou destrukcí, které jsou předmětem tohoto sporu.
Naopak společnost V. s., a. s., která má jako předmět podnikání v obchodním
rejstříku zapsáno „provádění trhacích a ohňostrojových prací“, provedla 102.
clonový odstřel dne 11. 7. 1996 v lomu V., a to v rámci svého předmětu
činnosti, a proto za škodu odpovídá tato společnost, nikoli žalovaná;
dovolatelka v tomto odkazuje na R 45/1962, v němž byl za provozovatele zvláště
nebezpečného provozu označen ten, komu bylo na základě smlouvy zadáno provedení
komorového odstřelu v kamenolomu. Dále namítá, že zde není příčinná souvislost
mezi provozní činností právního předchůdce žalované, tedy zpracováním kamene, a
vzniklou škodou. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i soudu
prvního stupně ve spojení s doplňujícím usnesením zrušil.
Žalobci ve vyjádření k dovolání souhlasí s právním názorem odvolacího soudu, že
žalovaná za škodu odpovídá podle § 432 obč. zák., popř. podle § 420a obč. zák.
Bylo prokázáno, že žalovaná je právním nástupcem provozovatele lomu V., který
měl povolení provádět v tomto lomu hornickou činnost za pomoci trhacích prací,
a na jeho objektivní odpovědnost nemá vliv, zda provedením konkrétních prací
pověřil jinou osobu. Předmět podnikání zapsaný v obchodním rejstříku není
totožný s pojmem provoz. Rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované ve Sbírce
rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod R 45/1962 není pramenem práva a
není zcela seznatelný skutkový stav, z nějž tehdy soud vycházel. Názor, z něhož
vychází rozsudek odvolacího soudu, že za škodu způsobenou zvlášť nebezpečným
provozem odpovídá přímo provozovatel a nikoli subdodavatel, odpovídá základním
principům demokratického právního řádu a takový postup nezbavuje provozovatele
lomu práva domáhat se náhrady škody vůči subdodavateli. Navrhli, aby dovolací
soud dovolání zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo
podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 odst. 1
o. s. ř., napadené rozhodnutí přezkoumal a dospěl k závěru, že dovolání, které
je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., není důvodné.
V případě odpovědnosti za škodu vyvolanou povahou provozu zvlášť nebezpečného
podle § 432 obč. zák. jde o odpovědnost založenou na principu objektivním,
jejíž základ tvoří kvalifikovaná událost, nikoli zaviněné porušení právní
povinnosti. Předpokladem této odpovědnosti je, že škoda vyplývá ze samotné
povahy provozu a že skutečně byla vyvolána zvlášť kvalifikovanou událostí.
Uvedená podmínka je splněna, jestliže se projevily zvláštní vlastnosti provozu,
kterými se projevuje v okolním světě jeho nebezpečnost a které jsou zároveň
objektivně způsobilé vyvolat škodu u třetích osob. Je-li mezi vzniklou škodou,
jejíž náhrada je požadována, a povahou provozu (jeho nebezpečností) příčinná
souvislost, je to důvodem vzniku objektivní odpovědnosti podle § 432 obč. zák.
Provoz lomu, v němž se provádějí trhací práce, je bezesporu provozem zvlášť
nebezpečným, kde dochází k využívání takových prostředků, jež znamenají pro
okolí zvýšené a zpravidla přímé nebezpečí vzniku škod, a proces jejich využití
má za určitých okolností vedlejší škodlivé účinky, s nimiž je spojen vysoký
stupeň pravděpodobnosti vyvolání újmy. Jak vyplynulo ze skutkových zjištění,
trhací práce v lomu V. byly provedeny v rámci hornické činnosti provozované v
tomto dole a povolení provádět v dobývacím prostoru hornickou činnost s
použitím trhacích prací bylo báňským úřadem vydáno právnímu předchůdci
žalované. Provozovatel lomu odpovídá proto dle ustanovení § 432 obč. zák. za
škodu tím způsobenou, a to bez ohledu, zda podle zápisu v obchodním rejstříku
jsou trhací práce s použitím výbušnin předmětem jeho podnikání, nebo zda má
jako předmět činnosti v obchodním rejstříku zapsanou pouze „výrobu těženého a
drceného kameniva“. Z hlediska jeho odpovědnosti je rovněž nerozhodné, zda
odstřel s použitím výbušnin, provádí provozovatel sám či zda jej provádí
prostřednictvím jiné osoby, jíž tuto práci smluvně zadal a která v rámci
provozu lomu trhavinu odpálila.
Tím sice není vyloučena odpovědnost toho, kdo konkrétní odstřel pro
provozovatele lomu provedl, pokud škoda byla vyvolána přímo povahou jeho
provozní činnosti, avšak provozovatel lomu se nemůže své odpovědnosti vůči
třetím osobám zprostit poukazem na to, že k vlastnímu provedení trhací práce v
lomu na základě povolení, jež mu bylo vydáno, si sjednal nějaký další subjekt,
který práci v rámci své provozní činnosti pro něj provedl. Není totiž zákonného
důvodu vylučovat odpovědnost jednoho subjektu jen proto, že za tutéž škodu
odpovídá či může odpovídat též jiný subjekt, a není tak vyloučena jejich
společná a nerozdílná odpovědnost.
V dané věci byl předmětem řízení nárok na náhradu škody proti provozovateli
lomu, nikoliv též proti tomu, koho provedením konkrétního odstřelu v lomu
pověřil. Nebyl proto důvod řešit v tomto řízení otázku případné odpovědnosti či
spoluodpovědnosti tohoto subjektu vůči žalobcům.
Jen pro úplnost je třeba k námitkám žalované ve vztahu k R 45/1962 dodat, že v
nyní posuzovaném případě se nejedná o nahodilou předčasnou explozi, mající
původ přímo v roznětném zařízení, jež bylo použito subjektem provádějícím
odstřel a jehož nedostatečná ochrana vedla k samovolném roznětu a k předčasnému
výbuchu. Nehledě k tomu, že odpovědnost za škodu byla posuzována podle tehdy
platných právních předpisů, skutkové okolnosti nejsou totožné.
Jak vyplývá z výše uvedeného, rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska
uplatněného dovolacího důvodu správné. Dovolací soud proto dovolání žalované
proti rozsudku odvolacího soudu zamítl (§ 243b odst. 2 věta před středníkem o.
s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5,
věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť s ohledem na výsledek
dovolacího řízení mají žalobci právo na náhradu účelně vynaložených nákladů
řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem za 1 úkon v částce
3.877,50 Kč (odměna z částky určené podle § 10 odst. 3 vyhlášky č. 484/2000
Sb., ve znění účinném do 31. 8. 2006 /dovolací řízení bylo zahájeno dne 3. 10.
2005/, vypočítaná podle ust. § 3 odst. 1 bod 5. vyhlášky a snížená o polovinu
podle § 18 odst. 1 vyhlášky) a náhrady hotových výdajů podle ust. § 13 odst. 3
vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 8. 2006 (vyjádření k dovolání
bylo sepsáno dne 1. 11. 2005), v částce 75,- Kč, celkem mají tedy žalobci právo
na částku 3.952,50 Kč.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. října 2007
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu